Úhel pohledu (DNF)

36.

4/12/2022

Clay pov:

Bylo mi hrozné vedro. Shodil jsem ze sebe deku a natáhl se na
postel, akorát někdo vedle mě ležel. Byl to George. Nijak jsem nepanikařil, protože jsem si hned uvědomil, proč vedle mě leží.

Na budíku bylo osm ráno. Slunce teprve vycházelo. Zavřel jsem oči a chtěl znovu usnout, ale po několika minutách jsem si stejně sedl na postel a koukal po pokoji. To dělám snad pokaždé, když se probudím.

Opatrně jsem se zvedl a podíval se, jestli jsem ho neprobudil. George jen dál spal, i když sebou trochu zamlel.

George pov:

Slyšel jsem zvuk klávesnice. Protáhl jsem se a kouknul se směrem k počítači.

,,Dobré ráno." Řekl Clay, aniž by se na mě podíval.

,,Ahoj...kolik je?"

,,Skoro dvanáct," Otočil se na židli a kouknul na mě. ,,Za chvíli bude oběd."

Zívl jsem si a spadl zpátky na postel. ,,Chtěl bych ještě spát."

On se trochu zasmál a opět jsem slyšel, jak kliká na tlačítka a myš.

,,A ty jsi jak dlouho vzhůru?" Zeptal jsem se.

,,Myslím, že od osmi. Vstávám docela brzo," Na chvilku se odmlčel. ,,Nejdeš zkusit?" Odsunul se doleva, abych viděl na monitor.

,,To ještě někdo hraje?"

,,Hrál jsi někdy Fortnite?"

,,Ne. Podle mě je to blbost."

,,To jsem si taky myslel. Pojď."

Pár vteřin jsem ještě ležel, až mě Clay vytáhl na nohy. ,,Trvá ti to." Pochechtl se.

,,Tak jak se to dělá?" Posadil jsem se na volnou židli.

Začal mi vysvětlovat, na co jsou jednotlivá tlačítka a celkově celou hru. Snažil jsem se všechno rychle pochopit, ale bylo toho moc.

,,JAK SE DĚLÁ STĚNA?!"

,,Caps lock a pak pravé tlačítko! Pak dej q a začni do něho střílet!"

,,Ježíši to je na prd! A já nemám náboje!"

,,Přebij si! Dej r!"

Přebil jsem si, ale hned, jak jsem to udělal, mě zastřelil. ,,No jasný."

Clay se mi začal smát.

,,Hej byl jsem dvacátý! To je dobrý na moji první hru!"

,,Jenom jsi se schovával. A nikoho jsi nezabil."

Clayova mamka otevřela dveře. ,,Ahoj, vy dva, pojeďte na oběd."

Na oběd byly těstoviny se sýrovou omáčkou. Posadil jsem se a prohlédl si někoho nového. Ten někdo měl tmavě blonďaté vlasy a šedé oči. Byl to vysoký muž ve vojenské uniformě. Drista se na něho tiskla a objímala ho, až jsem slyšel kosti praskat.

,,Čauko," Pozdravil Clay a dal si s ním placák. ,,Tak jak bylo, tati?"

,,Ale tak šlo to. Jen mě trochu bolí záda, ale co," Jeho hlas byl hluboký, takže mu vůbec neladil k jeho, od pohledu milému, obličeji. ,,Noo a kdopak je tohleto? To je tvůj kluk, Dristo?"

,,Tátíí," Odtáhla se Drista. ,,T-to teda n-není."

,,To je můj kamarád," Řekl Clay a usmál se na mě. Ten jeho úsměv je...nepopsatelně krásný. ,,Přespal tady a dneska odjíždí."

,,Ahaaa tak to jo!" Přišel ke mně a já se postavil. ,,Těší mě...um...a jak se jmenuješ?"

,,George," Potřásl jsem si s ním rukou. ,,Vy jste voják z povolání?"

,,Ano. Ale jinak pracuji jako řidič kamionu."

,,Pojďme jíst." Zavelela Clayova mamka a všichni jsme usedli ke stolu.

,,Bylo to moc dobré. Děkuju." Talíř mi Clay vzal a položil do dřezu.

,,Kdypak ti jede autobus, drahoušku?" Usmála se na mě jeho mamka.

Drahoušku? Kouknul jsem se na hodinky. ,,Za osmnáct minut."

,,Tak to aby jste už šli. Ještě cesta tam chvíli trvá."

,,Jo, mamko, už jdeme." Clay si šel obout boty a já za ním.

,,Přijedeš ještě někdy?" Zeptala se Drista a koukla na mě z kuchyně. Já s ní na konci chodby navázal oční kontakt a přikývl jsem. Ta se rozzářila a odběhla pryč.

,,Co to bylo?" Zeptal jsem se.

,,Moje sestřička se asi zamilovala."

610 slov