Úhel pohledu (DNF)

14.

První den školy za námi. Alespoň sedím tam, kde jsem chtěla.

1/09/2022

Clay pov:

Vybitá baterka. No tak to je fakt skvělý. ,,Do prdele."

,,Clayi!" Otevřela mamka dveře a já se hrozně lekl.

,,Mami. Co...co je?" Sedl jsem si a telefon nenápadně zastrčil pod polštář.

,,Ihned mi to dej. Zřejmě to narušuje tvůj spánek."

,,Teďka ne, prosím. Zrovna mi někdo napsal. Třeba to byl George."

,,Jestli uslyším jen jediný zvuk, ihned sem vtrhnu a mobil ti zabavim." Zavřela dveře a odešla.

,,Uf..." Vzal jsem nabíječku a snažil se pohybovat opravdu potichu. ,,Tak dělej...nabij se."

Najednou na mě přišla strašná únava. Prostě jsem začal zavírat oči. Neusnínej..hlavně neusni. A byla tma.

Probudil mě známý tón budíku. Otevřel jsem oči a ten děsný zvuk vypl. Posadil jsem se na postel a chvíli jen tak seděl. Vůbec jsem si na toho neznámého za celé ráno nevzpomněl.

,,Bože. Konečně je ta matika za náma. Dneska to bylo strašný," Stěžoval si Oliver, můj spolusedící. ,,Ta kráva přeci ví, jak nenávidím počítání a tyhle věci před tabulí. Ale né, ona mě ještě zesměšní, jak jsem blbej. Dík, že jsi se mě zastal."

,,Za málo. Ta Williamsová je fakt pitomá. Ale kdo z učitelů je alespoň trochu normální, aby žákům nedělal to, co jim vadí?"

,,Smith docela ujde. Toho mám asi nejradši z učitelů. Hele...ty jsi mi vzal učebnici?"

,,Co?"

,,Kde je moje učebnice  zeměpisu?"

,,Jak to mám vědět?"

,,A kurva. Já ji mám ve skříňce. Jdeš se mnou?"

,,Ne, ještě musím do áčka. Ale kdyby jste potřeboval pane, tak jděte doprava, až na konec chodby, potom doleva po schodech dolů, doleva do zadu a jste u své skříňky. Číslo sedm."

,,Haha...moooc vtipné." Oli se zvedl a předstíral, že je uražený. Ještě jsem ho slyšel smát se na chodbě.

Nahlédl jsem do třídy áčka. Spoustu děcek, ale George ani Jack tady nejsou. Třeba budou na toaletách. Byl tam Jack.

,,Čau, Jacku."

,,Alee Clayi. Proč jsi mi neodpověděl na zprávu?"

,,Ty jsi nějakou psal?"

,,Ráno asi v jednu. Ptal jsem se, jestli přijdeš na oslavu v sobotu."

,,Jo. Rád." Takže to byl on, kdo mi ráno napsal.

,,Všechno tam máš napsaný," Otevíral dveře, ale zarazil se. ,,Proč jsi vlastně o patro výš? Maj snad ve tvým patře plno na hajzlech?"

,,Nee to asi nemaj. Chtěl jsem jít za Georgem."

,,Za ním? Proč?"

,,Potřebuju s ním něco probrat."

,,Chceš se ho zeptat, jestli jsme se usmířili, že?"

,,Jo.."

,,Tak to mám dobré zprávy. Usmířili jsme se. Taky bude na té oslavě."

,,Tak to rád slyším." Ulevilo se mi.

,,Ale kdyby jsi s ním chtěl mluvit, tak si ho už Marco odtáhl do výtvarné učebny," Zatvářil se poněkud znepokojeně a naštvaně zároveň. ,,Takže tak." A odešel.

Neváhal jsem a běžel do výtvarné učebny na konci chodby. Přitiskl jsem ucho ke dveřím, a poslouchal. Nic jsem neslyšel. Až najednou jsem slyšel pláč. Co se děje? Rozhodl jsem se ještě chvíli stát za dveřmi, ale studenti se na mě začali divně ohlížet. Raději jsem se narovnal a zaklepal na dveře.

Nikdo se neozval. Pláč utichl. Pomalu jsem otevřel dveře. Nikoho jsem neviděl. ,,Marco, Georgi, to jsem jenom já. Chci si s vámi promluvit."

,,Clayi?" Marco vykoukl za skříní. ,,O čem? Jak víš, že tady jsme?"

,,Řekl mi to Jack."

,,Ten hajzl určitě poslouchá."

,,Nic nešlo slyšet. Teda...ne, že bych odposlouchával, ale jenom jsem slyšel pláč...ehmm."

,,Ty a George jste doslova příšerní lháři."

,,Je tady? Je v pořádku?"

,,Jasně. No vlastně n-... au co mě biješ, Georgi?"

,,Vše je fajn. Jdi pryč." Slyšel jsem Georgův hlas. Mluvil zvláštně.

,,Co se děje? Vím, že brečíš."

,,Gogy, tohohle týpka se jen tak nezbavíme. Vylez," Marco zamířil za mnou a posadil se na lavici. ,,Georgi."

Vylezl i George. Zase zarudlé oči...

Nevím, jak to teď bude s vydáváním kapitol. Je mi jasné, že škola mi totálně dosere mentální zdraví. Takže to může ovlivnit i aktivitu. Kdyby nevycházely kapitoly, tak se nebojte, že bych skončila, ale bude to kvůli škole.

664 slov