Úhel pohledu (DNF)

15.

Clay pov:

7/09/2022

,,Co se s tebou děje?"

George mi nic neřekl. Jen tam dál stál. Pomalu jsem se k němu přibližoval a on udělal krok dozadu. To jsem ale nebral jako znamení odmítnutí, a obejmul jsem ho.

,,Prosím, pusť mě."

,,Nechci tě pustit. Chci vědět, co se s tebou děje."

,,Pusť mě..." Zašeptal.

Vyhověl jsem mu. Pustil jsem ho a uviděl slzy.

,,Proč mi chceš tak strašně pomoct? Však mě vůbec neznáš. Vůbec nic o mně nevíš." Potichu mluvil a odmítal se mi podívat do očí.

,,Já nevím...nevím, proč ti chci tak moc pomoct, ale nesnesu, když tě takhle vidím. Mám pocit, jako bych tě znal už hrozně dlouhou dobu."

,,Georgi, myslím, že by to Clay vědět měl," Řekl Marco. ,,Pojďme si o tom promluvit po škole, co vy na to? Zajdeme třeba do parku."

,,Dobře," Odpověděl jsem. George přikývl. ,,Měli bychom jít už zpátky do třídy. Za chvíli začne hodina."

Já a Marco jsme George doprovodili zpět do třídy. V pondělí má o hodinu méně, a tak jsme se domluvili, že na nás počká před školou.

,,Myslíš si, že mi to George řekne?"

,,To nevím. Myslím si, že spíš ne. Nejspíš bude jen potichu sedět."

,,Doufám, že mu pomůžeme. Ať už se děje cokoli."

,,Noo, to je hlavně na něm, jak to nakonec udělá," Marco se posadil na své místo, a ještě mě zadržel. ,,Ale ať už to bude jak chce, nikomu o tom nesmíš říct."

,,Páni začíná to znít, jako kdyby byl George z jiné planety a měl super schopnosti."

,,To není vtipný, Clayi."

Konečně skončila poslední hodina. Sbalil jsem všechno do tašky a utíkal společně s Marcem do šatny.

Cítil jsem se zvláštně. Jako kdybych měl psát tu nejdůležitější zkoušku v mém životě. Netušil jsem, co mi George řekne. Ale ať už to bude cokoli, bude to určitě zlé.

,,Tak kde je? Ještě jsem ho viděl z okna." Marco se rozhlížel po školním pozemku, ale George nikde neviděl. Já na tom byl stejně.

,,Um promiň," Zastavil jsem jednu holku. ,,Neviděla jsi někde hnědo vlasého kluka, který má červenou mikinu a černé džíny?"

,,Ne. Neviděla jsem nikoho takového za celý den."

,,Nevadí." Zkusím někoho jiného. Přece ho někdo vidět musel.

,,Ahoj. Neviděl jsi kluka s hnědými vlasy a červenou mikinou?"

,,Jestli myslíš George, tak ten odešel s Jackem."

,,Kam?"

,,Šli směrem k jídelně. Víc ti neřeknu, protože to nevim a vůbec mě to nezajímá." Odešel.

,,Idiot. Hej Marco! Už vím, kde je. Pojď za mnou."

,,Ge-"

,,Pšt." Šeptl Marco.

Přikývl jsem. Oba jsme stáli za zdí, a kousek od nás byl George a Jack. Nastražil jsem uši a poslouchal.

,,Fajn. Tak si jdi." Řekl Jack a slyšel jsem, jak se jeho kroky blíží k nám. Rychle jsem vzal Marca za ruku a schoval nás za velkou popelnici. Jack kolem nás prošel, aniž by o nás věděl.

Když už byl dost daleko, zvedl jsem se a běžel k Georgovi. Stál ke mně zády. Nevěděl, že tam jsem s Marcem. Šel jsem k němu a položil mu ruku na rameno. George sebou škubl a probodl mě pohledem.

,,Clayi? Co tady...co tady děláš? Marco?"

519 slov