TopTap
Už je to čtyři roky co jsem vyšel univerzitu v oboru Dějepis se zaměřením na učení. Především pro druhý stupeň a střední školy. Mí rodiče nechtěli abych tohle studoval, ale já jen neposlouchal, a tak sem mě zřekli. Přátele jsem nikdy moc neměl a přítele už vůbec ne. A tak jsem chvíli tápal a hledal kde bych mohl nastoupit, když jsem narazil na skvělou školu, poblíž mého bydliště. Je to střední škola, se zaměřením na humanitní obory. I ředitel působil fajn.
Dnes jsem měl nastupovat na první den v téhle škole. Dokonce jsem dostal i třídnictví, byl jsem z toho nadšený i když všichni učitelé říkali jak je ta třída strašná. Přišel jsem dříve abych si vše nachystal. Měl jsem kabinet sám, jelikož učitel co ho měl se mnou již odešel. Ale to je jedno no ne.
Zvonilo a já jsem se tedy vydal do své nové třídy. Slyšel jsem hlasitý smích a rámus z oné třídy. Jakmile jsem ale otevřel dveře, cítil jsem neskutečnou zimu. Ledová vody ztékala po mém obličeji a vsakovala se do mé košile. Co co to je? Podíval jsem se po třídě, kterou zase zněl hurónský smích. Jim to přijde vtipné? No nic jsem nenadělal a i stále v mokré košili, jsem na sebe hodil svůj svetr a šel jsem si sednout za katedru. Jakmile jsem se ale posadil židle se propadla. Spadl jsem a praštil se hlavou o zem. Celá třída se zase smála, ale já neměl co jiného dělat než si jen stoupnout a začít. ,,Třído jsem váš noví třídní učitel a zároveň dějepisář.'' pronesl jsem ale celá třída jako by nevnímala. Když zazvonilo na přestávku, odebral jsem se do svého kabinetu s tváří jako by se nic nestalo.
Zbytek dne jsem odučil v pořádku, mou třídu jsem totiž již neměl. Co jsem těm děckám sakra udělal, dnes jsem je měl poprvé tak proč se ke mně tak chovali? Chápu jsem mladý a tak nebudou mít takový respekt hned, ale tohle bylo přehnané. No co se dá dělat. A tak jsem si připravil svačinu na zítra a šel si lehnout.
Škola mi utíkala hrozně pomalu. Jejich útoky se snad stupňovali. Každý den to bylo něco. Ať už výsměch na chodbě, či křída v kafi, či přilepené věci, nadávky napsané na tabuli, či další rozpadající se nábytek. Nechápal jsem to, copak je normální ubližovat. Vím jsem noví učitel chvíli po škole, ale nezaslouží si každý ukázat co v něm je? A co bylo horší? Že ostatní třídy co si všímali onoho chování s tím nic nedělali jen se přidali k nim. Už to nebyla jen má třída, co si na mně dělala vtípky. Ale já zastání neměl, a tak jsem to jen trpěl. Neměl jsem co jiného dělat, nechtěl jsem kvůli nim přestat učit či jít někam jinam.
Mike
Nástup nového učitele, a naše třída se mohla zbláznit. Hned začali vymýšlet co mu provedou, jelikož on sem nastupuje po tom co odešla jejich oběť. Věděl jsem že to co dělají je špatné, ale když to řekneme jiným učitelům, nikdo to neřeší.
Zvonilo a mi čekali na učitele. Kluci připravili kýbl s vodou na dveře, aby učitele polil hned co vstoupí dovnitř. A tak se i vstalo, jakmile otevřel dveře kýbl se na něj vylil a polil jeho sněhově bílou košili. Učitel k nám zvedl hlavu, a jakmile jsem spatřil jeho andělskou tvář litoval jsem toho že je nedokážu zastavit. Ten učitel byl tak krásný. A ty svaly co byli vidět kvůli mokré košili no do prdele.
Viděl jsem jak se díky spadnutí praštil do hlavy, ale nedokázal jsem se přinutit zvednout a zeptat se ho zda je v pohodě, místo toho jsem se začal smát s ostatními aby jim to nebylo divné. Jsem blb a vím to, ale nechci dopadnout stejně.
Šikana tohoto krasavce pokračovala, dokonce jsem i s pár lidmi kterým to přišlo přehnané šel za ředitelem ale ten nás vyhodil, s tím že se na to podívá. Ale nejspíš tak neudělal jelikož všichni pokračovali, a přidali se i další třídy. Jen pár jednotlivců ne.
Poslední týdny jsem si začal všímat, učitelovi unavené pohublé tváře, jeho tělo také vypadalo hubenější. Jako by se ztrácel z očí. Tehdy lesknoucí se hnědé oči jako by barvu ztratili. Už to nebyl ten krasavec, už to byl někdo kdo se ztrácel. Bylo mi ho tak líto, ale ředitel to neřešil, a kdybych za ním šel znovu ani by mě tam určitě nepustil.
TopTap
Jejich šikana se zhoršovala, já už nezvládal se bránit, když jsem to řekl nějakému učiteli řekli mi že si jen vymýšlím a že nemá smysl to řešit. Díky nim jsem přestal mít chuť k jídlu, párkrát jsem se i zpil do němoty. Už jsem neměl nic co by mě drželo. Učit jsem chtěl abych dětem předával to co mě bavilo, mou formou učení. Aby to nebyla nuda, ale oni mě ani pořádně nenechali nic učit. Ukazovali mi jen to špatné, a i když jsem si všímal Mika který se mě občas zastal bylo to k ničemu. Celá škola ze mě má šaška jen kvůli nim. Nikdo mi nevěří, a já na to nemám. Rozhodl jsem se udělat to co jsem měl vždy za srabárnu. Dnes to ukončím, poslední mé učení a večer už jen volnost.
Odučil jsem poslední hodinu ta byla v mé třídě. ,,Vážení žáci, nashledanou zase někdy'' řekl jsem jim a daroval jim poslední unavený pohled. Jeden ale po mně hned hodil houbu na tabuli a všichni se začali smát. Neudržel a taky jsem se uchechtl. Povedlo se jim to poslední na co jsem myslel. Ano jsem slaboch, ale šikana od žáků co mi nedala šanci je něco naučit či jen ukázat že se mnou nemusí být nuda na co to potom je.
,,Počkejte pane učiteli'' zakřičel za mnou někdo a já se tím směrem otočil. Byl to Mika. ,,Copak se děje?'' optal jsem se ho. ,,Chci se zeptat jestli máte dnes čas?'' zeptal se a mně to překvapilo, ale ne musím to udělat dnes jinak ztratím odvahu. ,,Promiň ale už něco mám.'' řekl jsem s mírným úsměvem nad představou co budu dělat. ,,Můžu vás aspoň doprovodit'' optal se a já tedy kývl.
Doprovodil mě až domů a pak jsem se s ním rozloučil. Odnesl jsem věci domů, a pak se vydal ven.
Vylezl jsem na komín kousek od mého domu a z jeho vrcholu jsem padal po zádech. Pamatuji si jen mírný vítr, a pak už jen světlo.
Mike
Nedalo mi to a stál jsem u jeho domu, když jsem ho viděl že vychází sledoval jsem ho. Lezl na komín. Když byl nahoře vyděl jsem jak po zádech padá. Ne ne ne. Jakmile dopadl rozeběhl jsem se k němu. Ale už byl mrtví. zabili ho. Dohnali ho k sebevraždě.
Druhý den to bylo ve zprávách a všude, že mladý učitel spáchal sebevraždu. Ve škole byli i policajti a snažili se získat informace a já se rozhodl nelhat. Řekl jsem pravdu.
Je smutné že tohle se vážně děje, a někdy to ani učitelé nevědí dokud jim to neřekne někdo sám. A nebo to jen přehlížejí. Nejčastěji si děti k šikaně vybírají jen slabý kus. Stejně jako to bylo v seriálu ochránce.
Věnováno všem, kteří mají odvahu zastat se druhého. Váš Seba
