YoonGi
Být císařem není moc velká zábava, sice jsem mohl rozjazovat, mohl jsem si dělat skoro všeco jsem chtěl, ale něco tomu chybělo. Proto jsem i často chodil v převleku ven. Lidi můj rod nikdy moc nemuseli. Měli nás za ty chladné, přesto se však nikdy neměli špatně. Nechápal jsem to, ale co se dalo dělat. Hodně lidí ví jak vypadám, proto se rozšířilo i to že přes oko mám jizvu, což je pravda. Nikdy jsem se na to nestyděl, prostě ke mě patřila. Jsem gay, nikdo to o mě neví, až na služebné v mé části paláce.
Kdysi jsem potkal jednoho kluka, to jsem ještě nebyl císař ale malí kluk, jak jsem zjistil byl to syn ministra, naštěstí mě pořádně nezahlédl. Nechci se moc lidem ukazovat, neptřebuji aby o mě něco věděli. Stačí že mě neprávem nenávidí. Ministři vymysleli že je potřeba najmout nové stráže, a tak jsem tedy vydal dekret, nikdy bych však nečekal že ho díky němu potkám, a že možná mezi námi bude i něco více.
TaeHyung
Pamatuji si toho kluka, stále ho vidím ve snech a to už je to tak 10 let co jsem ho viděl, a vlastně jsem ho ani pořádně neviděl. Ale ta jizva na tváři co byla kousek vidět se mi vryla do paměti. Nikdy jsem nezjistil kdo to byl, otec mi to prý nesměl říct, protože je to záležitost paláce. Od té doby jsem s ním do paláce již nechodil. Zato můj nevlastní starší bratr, tam byl snad pořád. Záviděl jsem mu, jelikož jsem chtěl vidět zase toho kluka, ale už jsem tam prostě nešel.
Dnes jsem se procházel ulicí, když jsem si všiml že lidé stojí u vývěsní tabule. Šel jsem se tam tedy též podívat. ,,Shání se mladí kluci pro stráž krále, kdo chce se zúčastnit tréninku přijde v jednu odpolední na císařské nádvoří.'' Stálo tam napsané a já se zaradoval. ,,Zní to zajímavě.'' pronesl jsem za mnou se ozvalo uchechtnutí, otočil jsem se tedy tím směre. Můj pohled se však nezastavil na tom kdo se uchechtl ale na klukovy se slaměným klobouke, který se trochu usmíval, byla mu též vidět jizva, na tváři. Jakmile si všiml že na něj zírám otočil se a odešel.
Hned jsem se rozešel domů, kde jsem to oznámil otci. Nesouhlasil, ale nemohl mě zastavit.
A tak už jsem zde, na císařském nádvoří. Nejsem tu sám, ale není nás tu ani mnoho. Ale jsou tu dokonce i ti co se smáli. Dali nám oblečení ukázali nám kde budeme bydlet, a pak se mohlo začít s tréninkem. Byli jsme ve dvojicích, měl jsem trénovat se svým nevlastním bratrem. Nešetřil mě, nechal mě spadnout k zemi předevšemi, a dokonce i před očima toho, pro koho jsme měli trénovat. Bylo mi tak trapně, naštvaně jsem odrazil jeho meč z mého krku, a rozešel se pryč. Bylo mi jedno volání mého jména. Prostě jsem šel. Nevěděl jsem kam jdu, a to bylo nejspíš osudné, jelikož jsem došel k nějakému jezeru, u kterého stála osoba, co mě ještě před nějakou dobou sledovala při tréninku. ,,Co tu děláš?'' prskl po mně, a otočil se mým směrem. Konečně jsem si ho mohl pořádně prohlédnout. Byl krásný a jizva jen krásu podrthávala. Musel jsem na něj zírat příliš dlouho, jelikož si odkašlal a usmál se. ,,Nejsem obraz'' řekl prostě. ,,Prostě se mi líbíte není to trestné ne.'' řekl jsem bez rozmyslu. No co nic neztratím. Jen se podrbal za uchem a nic neříkal, byl roztomilí. Neuvědomil jsem si co dělám a chytil ho za tváře. ,,Myslím to vážně.''pravil jsem mu. ,,Jsi dítě?'' pravil s lehkým škádlením v hlase. ,,Vážně myslíš že jsem dítě.'' neuvažoval jsem a přitiskl své rty na jeho. Pak jsem se odtáhl a utekl od něj.
YoonGi
Byl roztomilí to jsem musel nechat, avšak nelíbilo se mi jak s ním jednal ten druhý kluk při tréninku. Byl na něj zbytečně hrubý. Proto jsem si nechal zjistit kdo to vlastně je, zjistil jsem že je to jeho nevlastní bratr. Nechápu to jak se k němu tak může chovat. Když utekl odešel jsem, šel jsem k mému jezírku. To jsem však netušil že tam dojde i on. ,,Co tu děláš?'' prskl jsem po něm. Místo odpovědi si mě jen prohlížel jako nějaký obrat. ,,Nejsem obraz'' řekl jsem prostě. ,,Prostě se mi líbíte není to trestné ne.'' řekl jako by nic. Nevěděl jsem co odpovědět a tak jsem se jen nervózně podrbal za uchem. Z ničeho nic mě chytl za tváře. ,,Myslím to vážně.'' řekl a já přes jeho držení neměl kam uhnout očima. ,,Jsi dítě?'' řekl jsem s lehkým škádlením. ,,Vážně myslíš že jsem dítě.'' pronesl vážně pak udělal něco co jsem nečekal, přitiskl se na mé rty. Než jsem stihl něco říci prostě utekl.
Musel jsem na to pořád myslet, ne jen že byl drzý a vlepil mi pusu, ale i na to jak se mi to líbilo. Snažil jsem se ho tedy vyhledávat. Vždy jsem koukal na jejich tréninky. Vždy jsem ho sledoval když jsem mohl, párkát jsme se i potkali sami u toho jezírka. Nešel mi dostat z hlavy, a když dokončil výcvik udělal jsem ho svým bodyguardem, co byl se mnou pořád. Nevypadal na to že by mu to vadilo. Jeho přítomnost mi byla tak moc příjemná.
Utíkalo to, s Taem jsme byli i mezi lidma, smaozřejmně zahalení aby nás nikdo nepoznal. Byl jsem s ním pořád, dokonce už i pus pár bylo, bylo skvělé s ním ležet v posteli a jen ho pozorovat. Možná bych se tak jako císař chovat neměl, ale s ním jsem mohl být sám sebou. Za to jsem ho miloval, a však i tohle se muselo pokazit.
Tehdy byl večer. Slyšel jsem ruch ze dvora, nikde nikdo, Tae spal, pomalu jsem ho přelezl a vyšel ven. Viděl jsem tam HanSunga Taeho bratra. ,,Co tu chceš?'' Nejsi dobrý císař, lidi se tě bojí měl by jsi chcípnout, vykřikl a rozeběhl se ke mně s mečem. Přede mě však skočil Tae, sakra myslel jsem že spí. ,,Nechci s tebu bojovat bratře.'' řekl jen. Pak se sem seběhli střáže. No konečně kde byli tak dlouho.
Odvedli ho pryč. Dali ho do vězení. ,,Proč já? Proč.'' křikl Tae na mě. ,,Na co se teď ptáš?'' optal jsem se ho jelikož jsem to nechápal. ,,Měl jsem s ním bojovat já, ale je to má rodina.'' křikl.
S Team jsme to vyřešili, chvíli se z toho vzpamatovával, ale pak už to bylo v pořádku a zase jsme usnuli v obětí. Druhý den však byl soud jeho bratra. Klečel svázán na kolenou. Nad ním se tyčil kat, a už se jen čekalo. Ale to co se stalo nikdo nečekal. Kat mu přesekl provaz a on vzal meč. Rozeběhl se na mě, Tae ho však zastavil tím že meč uchopil do rukou. ,,Nééé'' vykřikl jsem. To byl den kdy jsem ztratil někoho koho jsem miloval. Od té doby už to nebylo stejné.
¨
Vláda císaře Mina, dál prospívala lidem, ale on už nikdy nebyl šťasten. Když umíral nechal se pohřbít vedle jeho lásky, spojeny rudými nitkami.
