Nikdy jsem nevěřil v to že se sny mohou stát skutečností.
Jimin
Nikdo ve mě nevěřil, má rodina mi říkala že na to prostě nemám, že můj hlas znít hrozně a mé pohyby jsou neohrabané. Ale i tak jsem to nevzdával, možná jsem každý den ronil slzy, ale nevzdával jsem to. Dostal jsem se na uměleckou konzervatoř, kde jsem dle učitelů byl nejlepší, ale okolí mě schazovalo. Ale i tak jsem stále dřel, snažil jsem se. Můj tanec se zlepšoval, můj zpěv už zněl o mnohem lépe. Stále tu ale byli oni, ti co mi našeptávali, že jsem k ničemu, že nic neumím, že nic nezvládnu. Tyto hlasy nikdy neodešli, má rodina to pořád říkala, má třída to taky opakovala. Protože si mysleli že jsem se vyspal s učiteli, proto mě tak chválí. Ale to nebyla pravda. Nikdy jsem ještě s nikým nespal, a ani nehodlám jen tak s někým.
Bylo deštivé ráno, a já se procházel cestou do školy. Nepospíchal jsem, miloval jsem když mi déšť smáčel vlasy. Užíval jsem si to. Když jsem došel k velké budově s nápisem škola, takc jsem pomalu vlezl do dveří, a pak rovnou i do šaten. Dnes mám jenom tanec takže je to v pořádku. Převlékl jsem se a čekal až přijde učitel. Do třídy pomalu vcházeli mí spolužáci a po nich vešel učitel. Je to celkem milí chlap, takže to je fajn. Opakovali jsme si nějaké choreografie. Byla to zábava, ale po celém dni tohoto tančení jsem byl vyřízený.
,,Jinak žáci domluvil jsem se s učitelem skladby, že vám přidělíme každému jednoho žáka z jeho třídy, a budete spolupracovat na závěrečném testování. Vaším úkolem bude napsat píseň a vymyslet choreografii, je jedno zda budete tancovat společně nebo jen jeden, ale každý musí udělat aspoň něco.'' řekl učitel Jung a pak už nás pustil domů. Jsem na to zvědavý.
Hned další den u sálu vysel rozpis skupin. Jsem s Min YoonGim, kdo to je? Budeme si rozumět? ,,Kluci koukněte na to ten budižkničemu je s nejlepším ze skladatelské třídy.'' vykřikl Hoshi. Já se na něj jen podíval. Jak to myslí nejlepší ze třídy? To jsem teda zvědavý. Po chvíli přišel pan Jung a pustil nás zase do sálu. ,,Tak kluci jak jste si všimli na rozpisu dvojic tak každý má někoho. Dnes k nám zavýtala třída skladby takže se můžete seznámit. A vážně jakmile to řekl přišla další třída. Zjistil jsem že v té třídě je i NamJoon. Zamával jsem mu, ale pak už jsem začal dávat pozor. ,,Tak teď se dejte do těch dvojic, a můžete se začít bavit.'' řekli oba učitelé a mi tak udělali. YoonGi ke mě přišel vypadal nezaujatě. ,,Jsem Jimin'' řekl jsem a on jen kývl. Tak s ním moc řeči neprohodím. Ach jo.
Po měsíci
YoonGi byl celkem nemluvný, ale dokázali jsme nějak spolupracovat. Vždy když něco napsal dal mi to přečíst, ale zatím mi všechno tak nějak nesedělo k mé osobě. Dokud nepřišel s jednou písní. Serendipity. Byla vážně nádherná. Pomalá, krásný text a dobře se do ní bude tancovat. Hned co mi jí poprvé zahrál jsem začal vymýšlet choreografii. Zároveň jsem se začal učit i text, jelikož YoonGi chtěl abych ji naspíval. Že se to bude hodit, že on spíš rapuje než zpívá. A tak jsem i uděla. Učil jsem se text, pracoval na choreografii a vše si užíval. YoonGi se na mě občas přišel i podívat. Říkal že tanec mi vážně jde. Potěšilo mě to od něj.
Dnes byl ples nechtěl jsem na něj jít, ale učitel mi už dříve řekl zda bych nemohl zatančit. Kývl jsem na to ale jen s tím že budu mít masku a neřekne se mé jméno. On souhlasil, a já se tak již v pět hodin večer chystal. Budu tancovat na mou písničku filter. Takž jsem potřeboval sehnat dva obleky, jelikož se v jedné části musím převléci. Naštěstí netančím sám takže mi ostatní pomůžou.
Ples začal, bylo zde hodně lidí, studentů a dalších. Atmosféra byla skvělá, užíval jsem si to, dokonce mě i YoonGi vyzval k tanci, i když díky škrabošce nevěděl že jsem to já. Ale byl to skvělí tanec, na to že říkal že netančí, tohle mu šlo skvěle.
Teď ale nadešel čas mého tance, učitel mě vyzval pod přezdívkou Mochi a já tak mohl začít, prostor se vytvořil před pódiem, tanečníci přišli a mohli jsme začít. xVše šlo skvěle, každý kousek se mi povedl. I převléknutí jsem stihl. Bylo to skvělé. Tenhle tanec jsem miloval, protože vše v tomto tanci bylo mé. Tu noc ale přišlo ještě jedno překvapení, YoonGi hrál na klavír, jeho písnička byla nádherná.
Od plesu jsem se s YoonGim neviděl. Písničku jsem měl, teď zbývala choreografie. Ta byla jen má. Jediné kdy jsme se viděli byla chodba ve škole. Mrzelo mě to, ale každý má své. Nemůžu ho nutit aby se se mnou stýkal.
Dnes bylo závěrečné zkoušení. YoonGi vypadal nervózně, na to že vše jsem dělal já. On napsal text a hudbu, ale nemám mu to zazlé, na mě závysí známka. Taky jsem byl z toho nervózní. Ale on mě dokázal jediným úsměvem uklidnit. Za to jsem mu byl moc vděčný. Blížili jsme se na řadu. Všichni byli zatím moc dobří. Je řada na mě, YoonGi se na mě ještě usmál, naposledy jsem jeho úsměv viděl na plese. Zahřálo mě to. YoonGi začal hrát na klavír, já začal zpívat a tančit. Bylo to úžasné. Užíval jsem si to celím tělem, když. Už jsem byl na konci, když jsem špatně šlápl a skácel se k zemi. Nemohl jsem se postavit na nohu. Bolelo to. ,,Jimine jsi v pořádku'' slyšel jsem YoonGiho hlas. Nic jsem neříkal, nevěděl jsem ani co.
Noha se mi zpravila, YoonGi za mnou chodil každý den. Od té doby jsme se stali kamarády. A učitelé nás projít nechali i přes to že jsem se zranil. Byl jsem šťastný.
