Sebastian
,,Copak to nechápeš? Si pro ně nic nikdo tě nezachrání. Byl jsi jen hračka jen prostá loutka těch 7. Možná věříš že tě měli rádi, ale není to tak, nikdo pro tebe nepřijde, nechají mě tě zabít aby měli klid.'' vysmíval se mi ten muž. ,,Lžeš, kluci pro mě přijdou, patřím mezi ně.'' vykřikl jsem a on se zase jen zasmál. ,,Myslíš, tak kde pak asi jsou jsi tu už 14 dní, kde tedy jsou takovou dobu?'' vysmíval se mi dál. 14 dní, už je to 14 dní co mě tu vězní? Proč tu vlastně jsem? To nevím, nikdo mi nic neřekl. ,,Možná si říkáš proč tu jsi, no řekněme že je tu jedna osoba, která tě už dobrých 15 let hledá, a pak jsme zjistili že tě uneslo těch 7.'' řekl onen chlap a do dveří někdo vstoupil. Neviděl jsem mu do tváře, ale byl vysoký a mohl jsem říci že je to muž. ,,Ahoj synu, konečně jsi se mnou.'' pronesl onen muž hlubokým hlasem. ,,Kdo jste, já nejsem váš syn, můj otec zemřel, proto jsem byl u kluků, puste mě za nima.'' ,,To si vážně myslíš? Nikdy jsem tě neopustil, unesli mi tě, když jsi byl s tvou matkou na hřišti.'' řekl naštvaně.
Pak mi to dlouho vysvětloval, a já byl naštvaný, ale nedokázal jsem se zlobit dlouho. Nemohli být zlí, starali se o mě, nikdy mi neublížili. Nebyli zlí. Dokonce jsem ho miloval, a on mě. Chodil jsem s YoonGim 4 roky. To nemohlo být vymyšlené. Jeho jsem pořádně neznal, to jemu jsem nevěřil. Kdo by svého syna přivazoval? To on byl ten špatný.
Otec mě dal trénovat, myslel si že se k němu přidám, ale to se nikdy nestane. Zatím mě vytrénuje, já se dozvím spoustu věcí, a pak jim to vše povím. A jak jsem si usmyslel jsem i dělal. Sice mě mrzelo že kluci pro mě nepřišli, ale věřím jim. Narozdíl od mého otce se oni o mě starali.
YoonGi
,,Sakra kluci, kde může být. To ho nedokážete ani vystopovat.'' křičel jsem na ně. Tak moc mi chyběl. ,,Jenže jeho telefon není u něj, leží někde v parku, a už dlouho se nehýbe.'' řekl mi unaveně Hoseok. Sakra, tohle je noční můra. Vím možná jsme ho před 15 lety unesli, ale já ho vážně miluji. Jestli se mu něco stane neodpustím si to. On si to nezaslouží. Nemohl jsem na něj přestat myslet, a tak jediné co jsem dělal bylo, že jsem řval po klucích a pil. Sakra kde ho schovávají.
Bylo to 14 dní nebo možná více a mi ho stále nenašli. Kluci se mnou ztráceli trpělivost. Ale já jen chtěl vědět že je v pořádku. To bylo jediné co mě zajímalo. Kluci pořád říkali jak mě chápou, ale oni měli své polovičky u sebe, jak mě tedy mohli chápat, jim je nikdo neunesl. Sakra.
Pomalu jsem se ztrácel, chybělo mi to štěstí když jsem s ním. Chyběli mi jeho polibky, jeho objetí. Snad jsi v pořádku Baste.
Bast
Čas se vlekl a přesto utíkal tak rychle, jsem tu už půl roku. Tak moc mi chybí kluci, tak moc mi chybí YoonGi. Doufám že je v pořádku, nikdy o něj nechci přijít. ,,Dnes je ten den připrav se Baste.'' přišel mi oznámit můj otec. Jaký den o co jde. A tak jsem si vzal výstroj a šel do auta. Někam jsme jeli. Když jsme vylezli z auta, všiml jsem si že je to stará opuštěná továrna. Co tu ale budeme dělat. Tátovi muži vytvořili formaci a na něco jsme čekali. Když v tom přijeli mě známá auta. Co tu dělají? O co tu sakra jde?
Kluci vylezli z aut, a přišli sem. Jakmile si mě všimli udiveně se na mě podívali. ,,No co můj syn je zpět kde má být.'' řekl můj otec výsměšně. Já tu ale nemám co dělat, mám být na jejich straně. Když jsem se k nim chtěl obejít, někdo z otcovích lidí mi podkopl nohy a já skončil na kolenou. ,,Ale ale synáček se vzpouzí.'' řekl výsměšně otec. ,,Teď se dívej jak tvá láska umírá.'' řekl a namířil na YoonGiho pistolí. Avšak kluci vytáhli zbraně též. Vysmekl jsem se onomu muži, a nevěděl co dál. Pomalu jsem viděl jak otec mačká spoušť a tak před tím než se kulka měla zařezat do YoonGiho těla jsem skočil před něj. Kulka se zavrtala do mě a druhá se zavrtala do mého otce. Padli jsme na zem společně. Jeho muži začali utíkat. YoonGi se však sehl ke mě. ,,Ne ne Sebo sakra ty nesmíš umřít.'' slyšel jsem jeho hlas.
Pak už mě ale smrt obestoupila, kolem mě byla jen temnota a chlad. Pak roztáhla své kostnaté ruce a vtiskla mě do své náruče jakoby jsme byli dlouholetí přátelé. ,,Vítej, zachránil jsi mu život, přišel si sám, a tak jemu zajistím lepší život.'' řekla jen smrt, a já se jí poté oddal. Uspala mě nejsladším spánkem bez bolesti.
YoonGi
Umřel aby mě zachránil, skočil přede mě i když nemusel. Proč by to dělal. Čekal bych že mě bude nenávidět když se dozví že jsme ho unesli, ale on mě zachránil.
,,Možná si říkáš proč? Ale miloval tě, objetoval se pro tebe, a za to jsem mu slíbila že ti v životě pomůžu ať už jsi jakkoliv zlí člověk.'' řekla osoba s černou kápí.
Uspořádali jsme mu krásný pohřeb a nikdy jsme na něj nezapomněli, začali jsme hrát. Tvořili jsme hudbu, vzdali jsme se mafie, začali jsme hudbou kterou jsme pomáhali mnoha lidem. Neškodili jsme jen hráli.
