Jimin
Má matka mi do hlavy již od mlada tloukla že muž musí být vysoký, hubený a vysporotvaný. Ale já takový nikdy nebyl, i přes to že jsem cvičil, nešlo mi zhubnout. Miloval jsem tanec, ale ani díky němu mi to prostě nešlo. I když já si myslím že nejsem zase tak moc tlustý, ale matka, bratr a okolí si myslí něco jiného. Bratr se mi pořád vysmívá za mou postavu a za to že jsem gay. Matka to nějak překousla, ale on ne. Mé okolí ve škole se mi taky pořád jen vysmívá. Myslel jsem si že na hudební konzervatoři jde o talent, a ne o tělo, ale zmílil jsem se. A tak jsem ve škole netančil i když jsem tanec nadevše miloval. Věnoval jsem se pouze zpěvu. Tanci jsem se věnoval potají v malém tanečním studiu, kam už nikdo moc nechodil, ale majitel mě pouštěl do jednoho ze sálů. A já mu byl vděčný.
Jin
Jsem slepí, slepí už od narození, ale doktoři řekli že v mém věku by už šla podstoupit operace, dokud ještě není pozdě, a že si to mám promyslet. Nikdy mi nevadil můj handicap. Uměl jsem si to kompenzovat jinak. Rodiče a kamrádi mi taky dost pomáhali. Lidi kolem mě, mě neodsuzovali, spíš jsem je inspiroval. Dohromady jsem měl 5 kamarádů, ale jeden měl nabídku na natáčení dramatu a tak ze školy odešel, ale jsem na něj tak pyšný. Odtatní mi pomáhají se školou, a sami přitom studují. Společně studujeme na hudební konzervatoři. Já se věnuji hře na klavír a kytaru a pak zpěv. Moc mě to baví. Ale přeci jen jedna věc mi chybí, a to být milován. Ne že by mě rodiče nemilovali, ale myslím tím tu vášnivou lásku. S druhou osobou, prostě se mazlit a tak. Není to přeci nic špatného no ne. Už dříve jsem cítil chvění, ale ne u žen ale u mužů. Rodiče mě uklidňovali že jim je jedno zda jsem gay či ne, že mě budou mít rádi i tak. Jsou vážně skvělí.
Jimin
,,Jimine ty buřte, zítra máš domluvené rande na slepo v Catkaffe ve tři'' řekla mi matka jakmile jsme přišel ze školy. ,,Myslíš si že jeho by někdo chtěl Oma?'' Optal se jí s výsměchem můj bratr. Nic jsem na to neřekl a po schodech jsem vyběhl do svého pokoje. Zde jsem si jen vyměnil tašky a šel jsem zase pryč z domu. Mířil jsem si to do tanečního studia. Pozdravil jsem se s majitelem a pak kráčel tam kam jsem měl namířeno. Převlékl jsem se, a pak si pustil hudbu a oddal jsem se tanci. Ani nevím jak dlouho už jsem cvičil, ale když jsem se podíval na telefon bylo šest hodin večer. A tak jsem se hned zbalil a mířil si to domů. Zašel jsem do kuchyně kde jsem si vzal napařenou housku a vyrazil jsem do pokoje, než jsem však ještě zašel matka na mě křičel abych nezapomněl na to rande. Ze zad jsem shodil tašku prádlo hodil do špíny, a pak se zapnutým notebookem jsem skočil do postele. Na notebooku jsem si pustil Hwarang a zažral jsem se do něj. Když už jsem však cítil únavu zahrabal jsem se a oddal se nočním můrám.
Jin
,,Jinie vím že asi budeš naštvaný, ale zítra máš domluvené rande na slepo. V té kavárně Catkaffe ve tři ano'' řekla mile mamka. ,,Počkat co?Mami'' vykřikl jsem trochu naštvaně. ,,Já vím měla jsem ti to říct, ale vím že by jsi jinak nešel. No tak Jinie sám jsi říkal že by jsi chtěl mít někoho kdo tě miluje, a tady je příležitost.'' řekla mamka znovu a já nad tím musel zauvažovat. Má vlastně pravdu. ,,Dobře, ale příště mi o tom řekni, že něco domlouváš.'' řekl jsem jí káravě. ,,To víš že jo.'' řekla se smíchem. ,,A měl by jsi jít spát je pozdě.'' řekla jen. A já tak udělal ale ještě před tím jsem se odebral do koupelny kde jsem udělal hygienu. Pak už jsem jen zalezl do postele.
Jimin
Nechtělo se mi vylézt z postele ale musel jsem. Oblékl jsem na sebe něco pěkného, i když je to stejně jedno, a sešel jsem dolů do kuchyně. Brat už tam byl. ,,No to je dost, matka vzkazuje že nemáš zapomenout na čas.'' řekl jen a dál se cpal. Já si vzal jen něco málo k jídlu a rozešel jsem se zpět do pokoje. Byl jsem na počítači dokud jsem měl čas. Když už bylo půl třetí doupravil jsem se a vyrazil jsem. Kavárna není tak daleko, ale čas je čas. A tak jsem se cestou jen loudal. Abych vešel přesně ve tři dovnitř kavárny. Rozhlédl jsem se a když jsem uviděl kluka s růžovými vlasy přisedl jsem si k němu. ,,Jsem Jimin těší mě'' řekl jsem a natáhl k němu ruku. Čekla jsem až ji přijme ale on tak neudělal, a tak jsem ji po chvíli stáhl. ,,Jsem SeokJin ale stačí jen Jin.'' pronesl po chvíli ticha. ,,Pěkné jméno.'' řekl jsem s úsměvem. ,,Děkuji tvé taky není tak špatné.'' řekl s úsměvem. Ale pořád koukal někam jinam. Pak jsem si ho více prohlédl, a vedle židle jsem si všiml hole. Je slepí. Proběhlo mi hlavou. Akorát jsem se nad tím více usmál. ,,Smím vědět co studuješ Jine.'' ,,Studuji hudební konzervatoř třetí rok.'' ,,Oh já druhý'' řekl jsem s lehkým uchechtnutím. ,,Tak to jsi ve třídě s JungKookem'' řekl, ,,Ano to jsem.'' pak jsme si povídali o různých blbostech. Avšak už i hodiny se přehoupli, a měli bychom jít. ,,Moc jsem si to s tebou užil Jine rád bych tě někdy znovu zase viděl pokud to půjde.'' řekl jsem s úsměvem i když to nemohl vidět. ,,Bylo to příjemné a rád tě zase potkám.
Takhle jsme se začali vídat častěji. Dokonce mě i představil jeho kamarádům. Byli skvělí, ale on byl z nich nejlepší. Vážně jsem se do něj zakoukal. I přes to jaký měl handicap byl tak talentovaný. Byla s ním zábava, byl prostě užasný. Divil jsem se že se mnou tráví čas, že mu přijdu fajn. Ale jsem za to rád.
,,Jimine, řekli mi že můžu jít na operaci. Že mi vrátí zrak'' přišel ke mě jednou ráno Jin a mě to trochu viděsilo. ,,To je skvělé Jinie'' řekl jsem. ,,je příští týden, takže se nejspíš uvidíme až později.'' řekl vesele. ,,Hlavní je aby jsi se dobře uzdravil hyung. Byli jsme spolu celí zbytek dne, a pak ho vyzvedla jeho mamka, a my jsme se rozloučili.
Jin
Když jsem to Jiminovi řekl zněl sklesleji, ale byl za to i rád. A já byl šťastný že ho konečně uvidím, že už si ho nebudu muset jen představovat, ale konečně budu vědět jakk vypadá. Chtěl jsem aby byl se mnou v nemocnici, ale zase jsem nechtěl aby mě tak viděl a tak jsem se s ním rozloučil a už jen čekal.
Podle doktorů se vše povedlo. Operace dopadla dobře a já mohl vidět. V pokoji stála mamka a táta a těch 5 šílenců, ale toho koho jsem tam chtěl tam nebyl. Bylo mi to líto, ale asi nemohl. Když odešli, položil jsem se do postele a snažil jsem se usnout. Avšak po chvíli se otevřeli dveře, předstíral jsem že spím a čekal jsem co se stane. ,,Víš Jinie moc tě miluji, ale kdyby jsi viděl jak vypadám,už by jsi o mě nestál. Nejsem pro tebe dost dobrý.'' řekl Jiminův hlas, a já měl chuť ho praštit proč to říká. Pak už jsem slyšel klapnutí dveří. Otevřel jsem oči a porozhlédl jsem se, v místnosti už nikdo nebyl.
Jimin
Kluci říkali že se vše povedlo, a že bych se měl jít na tebe poodívat a tak jsem šel.Ty jsi zrovna spal a tak jsem řekl vše co jsem chtěl a pak odešel. Bylo mi to tak líto. Hned z nemocnice jsem šel tančit. Nevnímal jsem únavu, tančil jsem dál. Po nějaké době jsem ale únavou omldlel.
Jin
Když jsem šel do školy, všichni na mě zírali, chtli se bavit. Ale já je ignoroval důležitý byl jen Jimin, a tak jsem si to kráčel k němu do třídy. Nebyl tam. A tak jsem se ptal JungKooka, ale ten říkal že ve škole nebyl už tři dny. Hobi říkal že ho jednou potkal v tanečním sálu kousek od školy a tak mě tam zavedl. A vážně ležel tam uprostřed místnosti, a nehýbal se. Přerývavě dýchal. Rozeběhl jsem se k němu a snažil se ho probudit. Po chvíli se mi to i povedlo, a on na mě jen zíral. Na nic jsem nečekal a políbil jsem ho.
