JungKook
Byl jsem štastný, láska mého života byla po mém boku, přátelé stáli se mnou na pódiu, a fanoušci zpívali a skandovali naše jména. No řekněte mi kdo by si to neužíval, ale ne vše může být vždy růžové.
Už mi bylo 26 a mé přítelkyni se narodilo dítě, já však v tu dobu nemohl být doma, jelikož jsme měli Tour. Když mi však zavolali a řekli mi tu nejhorší zprávu nedal jsem to. Ona, ona zemřela při porodu. A její rodiče nechtějí dítě, prý si mám pro něj přijet. Když jsem to řekl klukům a manažerovi rozuměli mi. Objali mě a nepouštěli, a nakonec jsme všichni společně letěli zpět do Koreje, jakmile jsme přijeli, odvezli nás do nemocnice. Bylo mi líto že jsme se nemohli pořádně rozloučit s ARMY, ale co se dalo dělat, toto nepočká.
Jakmile jsem v nemocnici řekl kdo jsem vedli mě k doktorovi, který byl u porodu. Ptali se mě na jména pro kluky a já se rozhodl pro jméno JunSeok. Hned jsme vše zapsali a já i s klukama jsme byli vedeni za mím synem. Byl tak maličká a roztomilí. Vzal jsem si ho do náruče a rozplýva se nad ním. ,,Je vážně krásný.'' řek Jin. ,,Budu potřebovat hodně pomoci kluci, jsem z vás nejmladší a už mám syna.'' řekl jsem a oni mě jen objali spolu s maličkým.
Maličký musel být ještě pár dní v nemocnici, chodili jsme tedy za ním každý den. Nakonec jsme si s klukama pořídili velký dům, s 10 pokojema, každý má sůj, já jsem s maličkým, ale i on má svůj vlastní pokojí.
Když jsem si ho bral domů dal jsem vědět i našim, a oni se rozhodli přijet, nakonec to dopadlo že přijeli rodiče i kluků. Všichni byli z maličkého nadšení. Přes den jsme trénovali a starali se o maličkého, v noci jsme unavení padali do postele. Občas se stalo že maličký brečel a tak jsem ho choval i v noci. Naštěstí agentura slíbila že teď bychom vydávali hudbu a turné by jsme chvíli odložili. Kluci taky souhlasili, i když na YoonGim bylo vidět že mu chybí koncertování, a ano i mě chybí, ale maličký je ještě moc malí aby cestoval.
O 15 let později
Uteklo hodně doby, s klukama stále vystupujeme, a je to úžasné. Pořád si to užíváme jako malé děti. A co JunSeok, ten je pořád skvělí. Po základní škole nastoupil na konzervatoř, no jo tatínek dělá hudbu tak to odemně odkoukal. Ale učí se, YoonGi ho učí skládat spolu s NamJoone. Jin ho učí vařit, Jimin s Hoseokem ho učí tane, s Taem mi přijde že je taky trochu IT, ale jsou spolu roztomilí a já, já se mu věnuji jak nejvíce mohu. Občas snámi jezdí i na Tour, ne že bych ho nechtěl nechávat doma samotného, ale onn sám chce s námi jezdit a užít si to, občas vystupuje s tanečníkama.
Bylo skvělé vidět jak si to užívá, jak miluje hudbu. Kdyby ho viděla jeho matka, byla by na něj pyšná. Kluci ho mají tak moc rádi, berou ho jako jejich vlastního a já jsem rád že si spolu tak sedli, nevím co bych dělal kdyby si spolu nesedli. To si nechci ani představit.
O 30 let
Můj syn se stal jedním z idolů, je známí asi jako mi, i když už tolik nevystupujeme, pořád se s klukama výdáme. Sie už spolu nebydlíme, ale jsme spolu dost často. A občas si spolu zahrajeme, zavzpomínáme, a děláme i malé koncerty. Náš život idolů byl úžasný, hodně lidí nám říká že jsme legendy a přitom jsme byli jen lidi co milovali to co dělají. Vážím si všech ARMY co s námi jsou stále, co nás stále podporují. Miluji vždy když přijdu na Weverse a ARMY tam jsou stále. A nebo když si dáváme s JunSeokem Live. Je to vždy tak vtipné.
No toto by můj příběh.
