TaeHyung
Žijeme v době ve které se říká že něco jako spřízněné duše neexistují. Ale já vím že existují jsou vepsané ve hvězdách. Ne každý má spřízněnou duši, ale když jí má, potkají se v každém životě. Ale též se říká že si minulé životy pamatuje od narození jen jeden, druhý to zjistí při dovršení dospělosti. A tohle je můj příběh o mé spřízněné duši.
Kdysi když jsme zakládali BTS a já zjistil že má spřízněná duše tedy JungKook v ní je taky byl jsem nadšený. Byl ještě tak mladý takže nevěděl kdo jsem. A tak jsem se snažil aby jsme byli kamarádi, a pak se mohlo stát něco více. Nespěchal jsem na to. Věděl jsem že v budoucnu až na to přijde bude vědět kdo jsem, kdo jsme. Čas s ním a klukama letěl, fanoušci se hromadili. A já i ostatní jsme byli šťastný. Milovali naši hudbu, a mi předávali naše poslání dál. Užíval jsem si to, ale čím jsme stárli tím více jsem se bál toho až na to JK přijde. Oblíbil jsem si ho stejně jako kdysi a vypadalo to že i on má rád mě, trochu jsem se bál že se mu pohled změní. jelikož v našem prvním životě mě zabil on. V druhém byl svědkem mé vraždy, a ve třetím jsme teď. Vážil jsem si veškerého času s ním. Vtipkovali jsme, bavili jsme se a užívali jsme si s ostatními.
JungKook
Od začátku jsem věděl že být ve skupině bude něco těžkého, ale miloval jsem to. A kluci se ke mě chovali tak skvěle, a vychovávali mě. Byli skvělí. A já jsem jim za to vděčný. Nejvíce jsem si rozuměl s Taem. Byl to nejlepší kamarád jakého jsem kdy mohl mít. Byla s ním sranda, dalo se s ním dělat mnoho věcí, a skvěle jsme si rozuměli.
Čas však rychle běžel, a byli tu mé 18 narozeniny. Všichni samozřejmně znají příběhy o spřízněných duších, ale nikdy jsem v ně nevěřil, proto jsem byl zvědaví na 18 jelikož prý se ukážou minulé životy v 18 vždy si ho prý pamatuje jen jeden. Proto jsem na to byl zvědaví. Dnes je den kdy je mi 18 a proto jsem na to zvědaví. Dnes jsme měli menší oslavu s klukama bylo to skvělé. No a Tae mě potom vzdal pozorovat hvězdy. Bylo mi s ním příjemně, jako vždy. Tae mě dovedlo na ístokdebyli světýlka a natažená deka, vše odsud bylo krásně vidět.
Avšak když se ukázali první hvězdy, jako bych nevnímal nic kolem sebe. Tae se na mě podíval a položil mi ruku na rameno. V tom sem uviděl nejspíš jeden ze svých minulích životů.
1. život
Stál jsem na náměstí, předemnou stál Tae měl na sobě historické oblečení a dlouhé oblečení moc mu to slušelo. Nemohl jsem se na něj vynadívat. Zrovna něco říkal, alenerozuměl jsem mu vše jen útržek. ,,To co jsme... Je napsáno ve hvězdách...Jsme spřízněné duše.'' řekl a usmál se tím svým úsměvem. Pak jsem viděl dalí, stál jsem v jedé uličce a pozoroval Taeho z dálky, kdy on se díval na slunce nějakým speciálním sklíčkem. Tentokrát na sobě ale měl troch jiné oblečení, ale pořád historické, a moc mu slušelo.
Avšak potom tam přišli nějací muži a táhli ho. Pak už jsem neviděl sebe, ale Taeho s nějakým starým pánem který mu něco říkal, slyšel jsem to velice zřetelně ,,Pokud tě s tím klukem ještě jednou uvidím. Zabiju ho.'' mluvil o mě? Tae brečel,byli vidět slzy. ,,Nechci tě ztratit.'' zněl všude hlas a pláč. Neztratí mě nikdy, nedopustím to.
Najedno jsme byli někde jinde, bylo to nějaké cvičiště, držel jsem v ruce meč a na někoho jsemmířil, když v tom tam přiběhl Tae. Držel čepel mého meče, padl k zemi sposledními slovy ,,Budu na tebe čekat v každém dalším životě, tak na mě nezapomeň.'' řekl a naposledy vydechl. Klekl jsem si k němu a brečel jsem. Zabil jsem ho.
Pak jsem zase viděl hvězdy, ale ne ty naše, prostě něco jako časový tunel. A oběvil jsem se v dalším minulém životě.
2. život
Byl jsem u domu z kterého se ozýval křik, vyběhl z něj asi 19 letý Tae. Brečel na tváři měl zaschlé slzy a rýsovala se mu modřina. Jak jsem zjistil on mě neviděl, ale já viděl vše. Běžel, celkem dlouho, až doběhl k nějakému mostu. Tam padl na kolena a brečel. Když v tom jsem k němu přišel a položil mu ruku na rameno, tedy já v minulém životě. ,,Nebreč to bude dobré'' řeklo mu mé minulé já. On se na mě jen podíval a usmál se. Zvedl se a mé minulé já mu přiložilo ruku na rýsující se modřinu. Pak mě někam vedl.
Byli jsme na nějakých skalkách. Já držel zapálenou sirku na proti mě stál Tae a taky ji držel,narás sme ji pustili, spadli do otvoru nad kterým jsme stáli. Pak jsme oči otevřeli a Tae říkal že už musí jít. Mé já ho nechalo odejít, ale potají za ním šlo. Když přišel domů ozval se zase křik. Ani nezavřel dveře. Když v tom z nich vypadl. A nějaký muž stál nad ním s pistolí, pak už se jen ozvala rána a Tae padl mrtví k zemi. Mé minulé já brečelo stejně jako já když jsem to viděl.
A pak zase ten vesmírný tunel. Až do teď. Zase jsem nabil vědomí. Taemu jsem se slzami v očích skočil kolem krku.Tak moc jsem brečel nešlo to zastavit. Tae mě svíral v áručí a já brečel a brečel. ,,To je v pořádku Kookie'' šeptal mi do ucha. ,Vždy si zemřel před míma očima, jednou mou rukou a jednou přede mnou.'' říkal jsem koktavě. ,,Ale jsme zase spolu.''řekl jen s úsměvem. Od té doby jsme spolu začali chodit.
