Jimin
Hodně lidí si přeje zapadnout do nějaké škatulky. Nejvíce to však můžeme vidět mezi pubertálními ignoranty na středních školách, kde k šikaně není daleko jen kvůli malé odlišnosti. U nás na škole se škatulkovalo do několika tříd: 1. smetánka též nazývána elita, patřili do ní bohatí a oblíbení lidé na škole, 2. sportovci, ať už basketbal, fotbal či jiné sporty sem patřili i když někteří dokázali patři i do elity, 3. umělci ti co měli cokoliv společného s hudbou tanec, zpěv, psaní písní a další věci co s hudbou souvisí 4. vědci nebo též šprti, učitelé je měli rádi či je nenáviděli, ostatním byli dobrý jen na psaní úkolů, či dalších věcí do škol, 5. nuly, ti co nikam nepatří, ti co všichni zesměšňují a nejčastěji dělají boxovací pytle. Mezi ně patřím i já. Podle ostatních, tlustý malí asiat, co nemá právo na to dostudovat. Nevím čím jsem si to zasloužil, dřív jsem byl oblíbený, všichni se se mnou chtěli bavit, ale jakmile se lidé dozvěděli že jsem gay, začala šikana, a z oblíbeného kluka se stal rázem tlustý boxovací pro všechny. Nemůžu uvěřit že tohle mi dokázali uděla tehdy mí nejlepší přátelé.
NamJoon
Nesnáším přechody na nové školy, nikoho tam neznat, snažit se zapadnout to znamená udělat skvělí první dojem. Je to otravné, ale o tom je svět a život středoškoláků. Na tuto školu jsem chtěl tak dlouho, jelikož má skvělí hudební program. Miluju hudbu a rap, proto jsem překecal rodiče a oni mi to nakonec dovolili.
A dnes je ten den, stojím s batohem na zádech před budovou, kde začíná můj noví život. Pomalu jsem se rozešel do budovi a hledal jsem ředitelnu. Cestou jsem narazil na klučinu jež se krčil u skříněk, choulil se a lehce se klepal, avšak nebyl čas abych zjišťoval co se stalo, jediné co jsem si o něm vryl do mysli byli jeho fialové vlasy s lehkými odlesky modré. Pak už jsem šel do té ředitelny. Ředitel mě přivýtal, vše my vysvětlil, ukázal mi i kde mám skříňku, a pak mě zavedl do třídy, jelikož mezitím zazvonilo na hodinu. Měl jsem ,,hudebku''. (škola je rozdělena dlezaměření.)
Vešel jsem do třídy, kde mě přivítal celkem mladý učitel a postavil mě před třídu abych se představil. ,,Jsem Kim NamJoon mé zaměření je rap, doufám že spolu budeme vycházet.'' řekl jsem to co jsem chtěl, a pak jse si šel sednout tam kam mě učitel, který se představil jako Min YoonGi řekl. Všiml jsem si cestou ke svému místu i toho kluka. Takže stejná třída.
Hodina byla dosti zajímavá, učitel vážně uměl vše vysvětlit, dokonce nám i pár lidí zaspívalo či zarapovalo. Byli to talentovaní lidé, no jo prestižní škola. Když hodina skončila moho lidí se ke mě přihnalo a vyzvídali. Hned jsem měl i pár kamarádů, tedy myslím že to nebudou kamarádi jako kamarádi, ale co.
Jimin
Měl k nám přijít nějaký nový kluk, hah to bude zase další jako ostatní. Pomalu šouravým krokem jsem se vydal do školy. Dnes mám i tanec, takže jsem si sebou vzal věci. U skříněk na mě však čekala ta parta elity patří do ní BangChan, I.N, SooJeun, Felix, Chan, EunGie, (nic proti ostatním skupinám nemám, jen se mi nechtěli vymýšlet jména snad odpustíte) a další ale ty dnes ve škole nebyli. Chan mě hned skopl nazem, Felix dal taky pár ran a ostatní se jen posmívali. Když odešli schoulil jse se u skříňky a snažil se uklidnit, chvíli jsem se ještě třásl, ale pa jsem už muse jít do třídy.
Po chvíli se otevřeli dveře pan Min, už chtěl začít nadávat, kdo ho ruší, ale když za dveřmi viděl ředitele, radši nic neříkal. Ředitel přivedl toho nového. Pan Min ho nechal stát před námi aby se představil a všichni čekali co řekne. Abych pravud řekl, líbil se mi, byl vážně hezký a pak ten hlas, kdybych stál podlomili by se mi nohy. ,,Jsem Kim NamJoon mé zaměření je rap, doufám že spolu budeme vycházet.'' pak mu pan Min řekl kam si má jít sednout a on tak udělal, jeho pohled se však nachvíli zastavil na mě. No po konci hodiny už u něj stálo mnoho lidí. A já ta ztratil výhled, i když pak jsem si uvědomil že stejně musím rychle jít na tanec takže jsem to neřešil.
Takhle to šlo už 3 měsíc, NamJoon se stal oblíbeným, mě zase jen šikanovali, on se na to jen koukal. Copak mi nikdo nepomůže? Naštěstí pan Jung co ho mám na tanec mě přihlásil na školní soutěž, a když vyhraju můžu dostat stipendium ve škole. O to více jsem dřel a on mi dal uvolnění z hodin. Jen pan Min s tím nesouhlasil, tak k němu samozřejmně chodím. Nemá rád flákače.
Dnes ale bylo něco jinak. NamJoon ke mě přišel už hned ráno. Ignoroval všechny a bavil se jen se mnou. Nic jsem nechápal, proč. Dokonce se šel podívat i na můj trénink tance. Bavil se se mnou a ostatní ignoroval prostě wow.
Vlastně od té doby jsme se bavili více, byl skvělí, pomáhal mi i s písničkou na tanec. Jednu mi napsal za pomoci pana Mina, a byla vážně skvělá. Dokonce jsme k ní nazpívali i text. Jmenovala se Serendipity. Byla vážně krásná. Od té doby jsme kamarádi, a podporujeme se.
Avšak v den soutěže, jsem byl tak nervózní. NamJoon mě však utěšil, objal mě a pak mě i políbil. Byl jsem zmatený nechápala jsem to, ale nebyl čas to řešit, musel jsem tančit. Při tanci jsem si uvědomil hodně věcí, a to to že NamJoona miluju, a nechci ho opustit. I přes to že se jen díval, teď mi jen pomáhal od šikany a všech. Tanec jsem si hodně užil, a jakmile jsem zaběhl do zákulisí skočil jsem na NamJoona a políbil ho, bylo mi jedno kdo nás vidí. ,,Miluju tě'' zašeptal jsem. On to zopakoval.
,,Výhercem soutěže je Park Jimin.'' řekl ředitel a já myslel že se mi sesypet svět, neopustím NamJoona a tak jsem to odmítl. A bylo to dobře, protože teď máme skupinu BTS a jsme slavní s naší hudbou a tancem.
