Stál jsem na mostě, na mé tělo dopadali kapky vody, z prudkého liáku který byl. Ale já jen stál a koukal do blba. Nevím proč tu jsem ale i tak tu stále stojím, a nechávám déšť aby mě smáčel. Brečel jsem, křičel jsem, byl jsem na sebe naštvaný, ne vlastně ne na sebe ale ne na něj. On mě zničil, zničil vše co jsem měl. Roztrhal mé city a srdce na kusy, už nebylo, bylo zničené, a nikdo ho nedokáže již zpravit. Najednou jsem uslyšel troubení auta, ale já neuhýbal dál jsem stál a čekal. V tom jsem ale viděl jak řidič strhl auto z mostu. Proč to udělal, raději by zabil sebe než mě? Musím ho zachránit, ano já co jsem tu stál jsem skočil do řeky kvůli klukovi, co místo toho aby zabil mě radši spadl s autem z mostu.
Doplaval jsem k němu, snažil jsem se otevřít dveře a na potřetí se to povedlo. Pás jsem taky vytrhl a co nejrychleji s ním plaval na vzduch. Položil jsem ho na zem a dal mu první, a při tom volal sanitku. Když jsem uslyšel že sanitka jede utekl jsem. Upíří rychlost se vyplácí.
Mohl jsem ho zabít, mohl jsem ho vysát, ale já ho zachránil. Nechci být stejnou zrůdou jako on. Já nezabíjím, nikdy. A kdo je vlastně on? Ten co to všechno způsobil. Miloval jsem ho a on ze mně udělal stvůru. Krvelačnou bestii toužící po krvi, ale já takový nejsem. Proto to nenávidím, živím se zvířaty, protože nechci zabíjet lidi, jsem sice slabší, ale já je nedokážu zabít. Potají jsem šel za oním klukem. Ležel mrtvolně na posteli, bylo mi ho tak líto. Pomalu jsem k němu přišel a položil mou dlaň na jeho tvář. Tiše zasténal nad mým dotekem. Vypadal tak roztomile, jemně jsem ho hladil palcem a u toho se usmíval. Příjemně mě hřál, tak dlouho jsem necítil podobný žár lidského těla, jako mi dávalo to jeho. Na chodbě jsem uslyšel kroky, přibližovali se až moc rychle. Než jsem však stihl cokoliv udělat byl jsem tvrdě přitisknut na stěnu. Je tu, on je tu, co tu sakra chce? ,,Co si myslíš že děláš? Viděl tě, měl jsi ho zabít ty kreténe?'' křičel po mě. ,,Co je ti po tom, vzdal jsi se mě po tom co jsi mi udělal. Utekl jsi a nechal jsi mě tam zmateného, mrtvého a žíznivého.'' vykřičel jsem mu do obličeje. ,,Hah nevztekej se lásko.'' zasmál se mi. ,,Neříkej mi lásko, nic k tobě už necítím. Zničil jsi mě, radši si mě měl zabít.'' křičel jsem po něm, když jsem uslyšel pohyb a mrčení z postele. Otočil jsem se k němu až mi mé černé vlasy spadali do mích šedých očí. Když jsem se otočil tam kde stál předtím on, už tam nebyl. Ale když jsem se otočil zase zpět, držel onoho kluka pod krkem. Tvářil se tak moc vyděšeně. Tak moc mi ho bylo líto, za nic nemohl, byl to nevinný kluk. Nevěděl jsem co mám dělat, těkal jsem očima z té zrůdy na toho kluka a zpět. ,,Nedělej blbosti, ty víš že ten kluk za nic nemlže, nezabíjej ho.'' řekl jsem mu. ,,Ale, ale snad ti ho není líto? To bych tě neměl poslouchat a rovnou ho zabít že?'' řekl a již se mu ve studeném nemocničním světle zablýskly tesáky. Rychlostí jsem se k němu rozeběhl a přitlačil ho na zeď. On však v okamžiku naše polohy prohodil. Já byl ten který byl přitisklí na zdi s rukou svírající můj krk.
Když v tom do pokoje vběhli doktoři, odtrhli nás od sebe. Já se jako bolestí složil na kolena. On mezitím zmizel. Doktoři se ptali jestli jsem v pořádku, já na to jen že ano.
Nemůžu toho kluka dále ohrožovat, a tak když všichni odešli přistoupil jsem k němu a zhluboka jsem se mu podíval do očí. ,,Pil jsi a viděl jsi rvačku, pak jsi spadl do jezera a někdo tě zachránil, proto jsi v nemocnici. Rozumíš'' on jen kývl, pak jsem rychle zmizel.
Na toho kluka jsem nemohl přestat myslet a tak jsem na něj z dálky dával pozor. Tu zrůdu jsem naštěstí už nepotkal. Měl jsem klid, od něj. Ale mé mrtvé srdce jako by díky němu začalo zase bít. Co to znamená? Nemohl jsem to řešit, jelikož by mě stejně nemohl milovat, jelikož jak jsem si všiml již s někým chodí, a tak se stanu jeho upírem strážným
