NamJoon
Miloval jsem tě, ale kdybych s tebou byl, vedlo by tě to do záhuby. To jsem nemohl dovolit. Nemohl jsem dovolit aby ti někdo ublížil, a tak jsem ti ublížil já. Musel jsem tě od sebe odehnat, a donutit tě aby jsi mě nenáviděl. Nemysli si že mě to nebolelo. Bolelo a moc, ale měl jsem o tebe strach. Ublížili by ti. Se mnou jsi nikdy nebyl a ani by jsi nebyl v bezpečí. Omlouvám se tak moc mě to mrzí. Musím odejít, musím tě tu nechat samotného, ale ty to zvládneš. Tady máš něco na vzpomínání, pokud mě nezavrhneš, já tebe nikdy, ale takhle tě ochráním.
Sbohem tvůj NamJoon
Dopsal jsem onen dopis, a pak se potichu vykradl z tvého pokoje. Bylo mi to tak líto. Po tvářích mi tekli horké slzy, ale nemohl jsem jinak. Jin se o něj postará. I přes to že mě ze začátku nesnášel pro svého mladšího bratra a jeho štěstí by udělal cokoliv. Potichu jsem si nazul boty, a ještě tišeji se snažil zavřít domovní dveře. Po tvářích tekly už snad vodopády. Tak moc jsem nechtěl jít, a nechat ho tu, ale ublížili by mu a to jsem nechtěl. Na to ho až moc miluji. A kdo by mu vlastně ublížil? Jeden Gang co mi jde po krku, protože jsem jim se svým zabil pár mužů. Nechci Taeho tahat do těchto věcí na to je až moc neviný. To jsem však ještě nevěděl jaká budoucnost vlastně bude.
TaeHyung
Odešel, myslel si že spím, ale já nespal. Ve světle měsíce byli vidět třpitivé kapičky, stékající po jeho tváři. Brečel, tak proč to dělal? Nechtěl jsem nic řešit a tak jsem zavřel své slzavé oči a odebral se ke spánku plných otázek proč odešel? Za noc jsem se párkrát ještě probudil, ale hned zase usnul.
Druhý den ráno jsem se probudil s bolestí hlavy, a hlasitým výkřikem. Během chvíle se do mého pokoje dostal Jin a jen na mě koukal tím pohledem typu co se sakra děje? Nic jsem neříkal, a jen se na něj falešně usmál. On po chvíli zírání na mě odešel. Já se pak porozhlédl po pokoji, ve kterém jsem byl bez něj. Na stolečku ležel nějaký papírek a tak jsem ho zvedl a začal ho číst. To co na něm stálo mě rozbrečelo snad ještě více než v noci jeho odchod. Vždyť by jsme to zvládli spolu. Nemusel kvůli tomu odcházet, s ním jsem se ničeho nebál.
Utekl rok od toho co NamJoon odešel, co mě nechal samotného v tomhle velkém světě. Jin se mi snažil zvednout náladu, snažil se mi někoho dohodit, ale já nechtěl nikoho jen svého NamJoona. Nikdo nikdy nebude lepší než on. Jednou přišel Jin s tím že mě chce někdo vidět, a já tedy kývl na to, aby mě za tím někým vzal. Vedl mě do nějaké staré továrny nebo co to bylo. Vešli jsme dovnitř, Jin řekl nějakým hromotlukům kdo jsme a ti nás pustily. Za stolem seděl starší muž, a jen na nás civěl. ,,Děkuji ti Jine'' řekl mu s úsměvem, Jin jen kývl a potom mě tu s ním nechal osamotě. O co tu jde? Nic jsem nechápal. ,,Vím že nechápeš proč tu jsi, a proto si to nech vysvětlit.'' řekl onen muž. ,,Víš Jin není tvůj bratr, je jeden z mích lidí, ale o to tu nejde jsi můj syn. A přišel čas na to aby jsi se zapojil do našeho byznysu a pak ho i převzal.'' cože, co to ten chlap mele za hlouposti. Zbláznil jsem se tu já nebo on? Běhali mi tyto otázky hlavou. ,,Jak je to možné a proč až teď'' optal jsem se kysele. ,,Nechtěl jsem tě tomu vystavovat, ale jsi můj syn a měl by jsi to převzít ty.'' řekl onen muž. Tímto mi změnil život, učitl jsem se se zbraněmi, učili mě bojovat, a zabíjet. Učili mě být chladným bez citů.
Dnes měla být nějaká akce, pro lidi z oboru, já jako syn tam musel taky, aby mě představili, ale otec mi řekl že nechce aby lidi věděli jak vypadám a tak že budu nosti masku. Černou masku přes půl tváře. Ten nápad se mi více než zamlouval. Nechci abych se stal terčem. Nechtělo se mi tam, ale nemohl jsem odporovat. A tak jsem se nechal upravit a jen čekal než mě otec pozve do sálu aby mě představil, všem lidem. Bylo tam tolik lidí, co na mě civěli jakmile jsem vešel do sálu. S otcem jsem se dohodl že mě představí mou přezdívkou a to V aby nikdo nevěděl nic víc. Touto přezdívkou mě oslovovali. Nikdo až na otce a Jina mi neřekl jinak. Protože mé jméno ani neznali. Pak už se všichni začali zase bavit mezi sebou. ,,Smím prosit o tanec'' přišel ke mě vyšší muž s ďolíčky a širokými rameny. Někoho mi hrozně připomínal. Jen jsem tedy kývl na souhlas a nechal se vést na parket. ,,Jsem Kim NamJoon'' jakmile vyslovil své jméno všechny vzpomínky s ním se mi vrátili. ,,V'' řekl jsem odměřeně. On se na mě jen usmál a tancoval se mnou dál. Bylo to příjemné. Zase ho cítit blízko u sebe.
Protancovali jsme spolu skoro celou noc. Únavou jsem potom padl do postele a hned usnul. Zdálo se mi o něm, o tom jak mě líbá, o tom jak mi je blízko.
NamJoon k nám chodil celkem často, zjistil jsem že obchoduje s mím otcem, brzy již se mnou. A to byla má šance. Čím častěji jsem ho potkával tím více jsem k němu cítil to co kdysi a tak chci zkusit zda na mě zapomněl a randí s jinýma.
,,Ah namJoone rád tě vidím otec dnes nemůže a tak vedu schlzku já. Co kdyby jsme si po ní zašli na jídlo?'' řekl jsem na rovinu. On jen souhlasil, a tak vše co jsme potřebovali probrat, jsme probrali a pak vyrazili. Choval se jako gantleman. Byl skvělí tak jak si ho pamatuji. ,,A co ty NamJoone máš někoho.'' optal jsem se flirtovně. ,,Nemám, a ani mít nechci'' řekl tvrdě. ,,jak je to možné'' řekl jsem a položil mu mou ruku na stehno. ,,Mám někoho koho mám rád a i přes to že spolu nejsme nikdy bych s nikým jiným než on nebyl.'' řekl jen a já se nad tím pousmál. ,,A řekneš mi aspň jméno tvého milého.'' optal jsem se ho. ,,Jmenuje se Kim TaeHyung ale kvůli práci jsem ho musel opustit.'' řekl sklesle. ,,Proč by jsi to dělal?'' optal jsem se ho jakože to nevím. ,,Nechtěl jsem aby mu někdo ublížil tato brange je těžká.'' řekl jen a já chápavě kývl.
Pak už jsme v tichu jedli. Když mě vysazoval u mého domu ještě jsem pronesl. ,,Víš NamJoone láska je o tom aby jste překážky přecházeli spolu ne se vzdávat kvůli strachu'' pak už jsem zalezl za dveře, po tváři mim zase tekli slzy.
S NamJoonem jsem se vídal častěji. Bylo mi s ním tak dobře jako kdysi. Už jsem mu to konečně chtěl, dnes byl ten den.
NamJoon přišel k nám domů, kde mě vyzvedl a vezl mě do nějaké restaurace. Měli jsme zamluvený soukromý salonék, a čekali na jídlo, když nám ho přinesli už jsme konečně byli sami. Po dojezení jsem ho chytl za ruku a on se na mě podíval. ,,Víš Joone je tu něco co ti musím říct.'' a on se na mě díval. ,,Víš ve skutečnosti mé jméno není V je to přezdívka. Já já těžko se mi to říká ale jsem Kim TaeHyung.'' řekl jsem a při tom si sundal masku. On na mě jen vykuleně zíral, ale potom mě objal a poíbil.
Od té doby jsme vše dělali spolu.
