Byl jsem pro ně legendou, pro někoho tou dobrou a pro někoho tou špatnou. Ale nikdy jsem nebyl ten špatný. Já jen pomáhal, možná jsem zabil, ale nikdy nebyli neviní. Chránil jsem je, ale někteří stále byli nevděční. Nikdy jsem se nebál smrti, věděl jsem že si pro mě může dojít kdykoliv. Dával jsem štěstí, bezpečí a radost lidem okolo, i přes to že si to někteří nezaslouží, nevybíral jsem. A kdo jsem vlastně byl? Byl jsem legendou. Možná by jste si řekli, jo další upír či nadpřirozená bytost ale jediné co jsem uměl bylo skrývat se ve stínech, ale nesmrtelný jsem vážně nebyl.
Legend
Když mě lidé potkali ani o tom pořádně nevěděli jelikož mě neviděli. Pomáhal jsem jim od smrti a zároveň ke smrti. Věděl jsem kdy nadejde čí čas, ale nikdy jsem ho nezkoušel přidat. Neměl jsem taky komu. Všichni věděli kdo jsem i když mě neznali. Znali jen to jméno Legend. Nikdo nevěděl kdo jsem, kde jsem se vzal, věděli jen to že pro ně udělám cokoliv jen abych je ochránil. Nikdy jsem neměl rodiče, rodinu, jen povinnosti. Občas jsem si přišel stereotypně, a přál jsem si poznat jaké je to milovat, ale pak jsem si zase řekl kdo by mě mohl milovat.
Procházel jsem uličkami, ztemnělého města, když jsem z jedné z uliček uslyšel křik, nadávky a tiché vzlyky. Stínem jsem se tam rozešel, nikdo mě neviděl kvůli černému oblečení. A tak bylo jednoduché se za ně dostat. Jednoho jsem chytl a mrštil s ním o protější zeď. Druhý se jen vyděšeně podíval, i když mě nemohl vidět, a tak jsem křídou psal po zdi. /Co si myslíte že děláte, nechcete-li skončit hůř vypadněte. Legend se poroučí./ A oni vážně vzali nohy na ramena a začali zdrhat pryč. Přesunul jsem se k tomu klukovy a nechal se zviditelnit. Podal jsem mu ruku, on na mně jen zděšeně zíral, ale ruku nakonec přijal. Když jsem ho postavil, začal jsem couvat zpět do stínu, ale to by mě nesměla zastavit ruka, ta jeho. ,,Neodcházej prosím'' zašeptal. vystoupil jsem zpět více na světlo a nevěřícně jsem se na něj podíval. Nebál se mě jako všichni ostatní ty by zdrhali.
Zahleděl jsem se do jeho očí, nevypadaly vyděšeně spíš uchváceně. Tenhle kluk byl zvláštní. ,,Proč jsi mi pomohl?'' optal se. ,,Ty nejsi odsud?'' odpověděl jsem otázkou. A on jen zakroutil hlavou v souhlas. ,,Měl by jsi jít, a pokud to chceš vědět zeptej se kohokoliv na jméno Legend oni už ti řeknou kdo jsem.'' řekl jsem mu a vymanil jsem se mu a díky stínům jsem zmizel.
Od té doby jsem toho kluka pozoroval kde jsem jen mohl. Něčím mě zaujal byl prostě jiný. A to mě k němu svým způsobem táhlo, ale bylo to špatně moc špatně.
Blue
Když mě byli myslel jsem že zemřu, ale pak jeden odletěl a já nic nechápal. Když jsem si přečetl co se objevilo na zdi, nechápal jsem vůbec nic. Kdo je Legend? A proč mi pomohl? Potom se přede mnou objevil a podával mi ruku zíral jsem na něj. Byl moc hezký, když jsem se vzpamatoval díky jeho ruce jsem se dostal na nohy. Pak začal couvat ode mne, rychle jsem ho chytl za ruku a šeptem pronesl ,,Neodcházej prosím'' On se vrátil hned na světlo a překvapeně na mě koukal. ,,Proč jsi mi pomohl?'' on na mě chvíli jen koukal a pak pronesl ,,Ty nejsi odsud?'' já jen zakroutil hlavou na souhlas. On tedy jen řekl ,,Měl by jsi jít, a pokud to chceš vědět zeptej se kohokoliv na jméno Legend oni už ti řeknou kdo jsem.'' a pak zmizel.
Legend Legend to mi nic neříká, asi se vážně budu muset zeptat. Druhý den ve škole hned co si ke mně přisedl kluk co se se mnou začal bavit jsem se ho musel zeptat. ,,Arone znáš někoho jménem Legend?'' on se na mně podíval jak na vola a pak pronesl ,,No je něco jako místní hrdina. Ubližuje těm co škodí a pomáhá nevinným dokáže všem zvednout náladu, i když si toho ostatní nevšimnou. Říká se že chodí stíny, je to taková místní legenda proto asi to jméno.'' řekl a já jen chápavě kývl, pak u že jsem se věnoval škole.
Procházel jsem se městem směr můj nový domov kam se mi vůbec nechtělo, jelikož můj otčím mě nenávidí. Nebojí se mě praštit, jen proto že jsem gay. Co se dá dělat, ne každý se s tím smíří. Procházel jsem kolem jedné kavárny, prohlížel jsem si jí, když jsem viděl mého otčíma, ale ne že by tam byl s ženskou on tam byl s chlapem. Rychle jsem se otočil a začal zdrhat, zaběhl jsem do jedné uličky kde jsem se zhroutil na zem v slzách. Sakra jak může mít něco proti mě když je stejný.
V tom jsem ucítil ruku na mích zádech. Otočil jsem se za tím pocitem, ale nikdo tam nebyl. ,,No tak Legende vylez vím že jsi tu'' pronesl jsem nahlas a on vážně vylezl. Stále přede mnou v černém oblečení s rouškou a vlasy v obličeji. ,,Copak tu děláš Blue?'' optal se mě, počkat jak zná mé jméno. ,,Jak znáš mé jméno?'' vykřikl jsem na něj vyděšeně. ,,Neboj se, jen jsem tě hlídal nic jsem nedělal ani neviděl.'' pronesl vážně. Bylo mi to jedno, ale potřeboval jsem cítil někoho u sebe a tak jsem ho bez rozmyslu objal.
Začali jsme se spolu vídat častěji, už jsou to tři měsíce, a já k němu začal asi něco cítit. Začal jsem ho mít rád. Trávili jsme spolu každý den, v noci spal u mě v posteli a povídali jsme si. Bylo to úžasné, ale to by se to nesmělo tolik pokazit.
Byl jsem veku, když v tom mě někdo s rukou na puse někam táhnul. Nic jsem nechápal snažil jsem se vykroutit ale nešlo to, byl až moc silný. Svázali mě v nějaký továrně. ,,Tak teď na něj počkáme, stejně se ukáže jen když je někomu ubližováno.'' hah to si jen myslíte.
,,A heleme se on vážně přišel.'' pronesl někdo. Nemohl jsem mluvit, ale snažil jsem se mu naznačit aby odešel.
Snažil se ke mně dostat, přes ty lidi, když se mu to povedlo, nevšiml si posledního, který na něj mířil. Chtěl jsem Legenda odstrčil, ale nenechal se. Zemřel mi v náručí.
,,A tak umřel Legend, ale legendy přeci nikdy neumírají.'' Dopověděl jsem dětem poslední slova příběhu. Někteří plakali, a někteří to jen obdivovali.
Legendy nemumírají, ať nás opustí vždy tu s námi budou. Ať žijí ti co nás opustily odpočívejte v pokoji mistři a mistryně.
Vím řekl jsem že nic nevydám, ale jsem tak nervózní před testy že jsem se musel vypsat.
Váš Nervózní Seba
