YoonGi
Myslel jsem si, že když se konečně dostanu z vězení, i přes to co se stalo mě mí kamarádi přijmou. Přeci jen žili jsme v tomto všichni. Ale ne vše bylo světlé jak si myslel a přál. Možná mě s nimi nechali bydlet, jako dřív, ale už to nebylo stejné. Cítil jsem se jako bych tam nepatřil, jednou jsem dokonce slyšel i jak se o tom baví. JungKook se mi stranil a já nevěděl proč, nikdo mi nic nechtěl říci. Mé deprese se vrátili, a když jsem se konečně dozvěděl co se stalo, všichni koukali jen na jeho bolest, ale nikdo se neptal na tu mou. Chceš vědět co se stalo? Tak čti, toto je můj příběh.
O 10 měsíců dříve
Byli jsme na akci. Měli jsme převzít prachy, od jednoho dlužníka. Já měl hlídat, ostatní to vyřeší. Stál jsem ve stínu u oné uličky a dával pozor. Dokud se tam neobjevil on. Viděl to, sakra co teď. Zabíjet se mi ho nechtělo, a tak jsem ho omráčil a v náručí ho odnesl do našeho auta. Když tam přišli kluci, jen vyjeveně civěli. ,,Viděl nás, ale zabít ho je nejspíš škoda.'' řekl jsem a NamJoon jako vůdce kývl že chápe. V domě jsme ho dali ke mě do postele, a nechali ho spát. Pak jsme se sešli v obýváku. ,,Co s ním?'' optal se Jimin. ,,Můžeme ho trénovat, a začlenit, další člověk se nám vždy hodí.'' řekl Jin a všichni na souhlas kývli.
A tak se i stalo, měl jsem ho učit, jelikož jsem ho sám přivedl. Sice chvíli nesouhlasil, ale nakonec jsem hopřesvědčil. Byl skvělí v boxu, a taky mu šlo střílení, učil se velmi rychle. Avšak čím více jsem s ním trávil čas, začal jsem k němu něco cítit. Zamiloval jsem se do něj, a později jsem zjistil, že i on mě. A tak jsme i přes nebezpečí, které nám mohlo hrozit, jsme to spolu dali dohromady. S klukama jsme dál řešili drogy, zbraně a další věci pro mafii. Ale jednou se to mělo změnit.
Současnost
Dnes jsme měli jít na jednu akci. NamJoon nás varoval že to může být nebezpečné o něco více. Jelikož máme předat drogy a peníze jednomu z nejobávanějších gangů hned po nás. Vše jsme připravili a už jen čekali až budeme muset vyrazit. Tu dobu jse mezitím strávili s JungKookem spolu. Pak už jsme se ale převlékli do černého oblečení, a vyrazili. Já a JungKook jsme jeli spolu autem, ostatní jeli velkým,kvůli nákladu.
Jeli jsme do jedné zapadlé továrny. vyložili jsme věci a už jen čekali. ,,Tak jste tady NamJoone.'' řekl celkem zákeřný hlas. ,,Tady máš ty věci, dej peníze a hned odejdeme.'' řekl NamJoon, ale ten druhý se jen rozesmál. ,,Hahaha vy odsud ale neodejdete.'' zasmál se šíleně. Poslal lidi aby vzali ty věci, a pak začala palba. Kluci utíkali, jen já a JungKook jsme byli pozadu, dokud jsem neuslyšel těžký pád. Otočil jsem se a na zemi ležel JungKook. Rozeběhl jsem se k němu. ,,JungKooku, JungKooku co se stalo.'' optal jsem se. Když v tom jsem si všiml rudé tekutiny, která zbarvovala jeho tričko. ,,Ne ne ne, JungKooku.'' vykřikl jsem a rychle ho zvedl do náruče, a rozeběhl se k autu. Sakra co mám dělat. Pojedu li do nemocnice, zabásnou mě. Ale je to pro JungKooka. Pomyslel jsem si a rozjel se do nemocnice. Tam mi ho sebrali, ale věděl jsem že se o něj dobře postarají. Já už jen musel čekat na policisty, kteří přijeli o pár minut později. Mrzí mě to JungKookie ale tvůj život je důležitější než tvá svoboda. Pomyslel jsem si a nechal jsem se odvést na stanici. Přiznal jsem vše, ale kluky jsem nepráskl. Řekli mi že půjdu sedět než bude soud a tam mi dají čas.
Čas byl dán, vě vězení budu 12 let (omlovám se nevím kolik by to mohlo být ve skutečnosti, ale oni nikdy nikoho nezabili ok). Hlavní je ale to že o JungKooka bude postaráno.
JungKook
Probral jsem se v nemocnici. Nic jsem si nepamatoval, u mě stálo 5 kluků. ,,Kdo jste?'' optal jsem se. Oni na mě jen vykulili oči. ,,To nic JungKookie jsme tví přátelé.'' řekl jeden z nich. Chvíli si se mnou povídali, a něco málo mi o nich a nás řekli. Taky mluvili o YoonGim co mě sem prý vzal, a teď je ve vězení. Prý mě zachránil. No pak už ale museli odejít.
Ještě pár dní jsem byl v nemocnici, ale pak mě pustili a já se vrátil ke klukům. Dál mi vše připomínali. Ale jediný na koho jsem si vzpomenul byl YoonGi. Brečel jsem každou noc, pořádně jsem nejedl. Chyběl mi tak moc.
YoonGi
O 12 let později
Uteklo 12 let, nikdo z kluků tu nebyl, ani nezavolal, ani nenapsal. Dnes mě propustili, konečně. Ve vězení to bylo příšerné, nikdy jsem nečekal že vězni jsou až tak krutí. ,,Mine, čekají na tebe ti tví kamarádi, tak dělej a vypadni odsud.'' křikl jeden dozorce. A já si pospíšil. Kluci tam vážně byli. Hned mě chtěli obejmout, ale já se nenechal. Oni na mě jen civěli. ,,Jedeme?'' optal jsem se lehce nepříjemně a oni jen kývli. Vlezli jsme do lesa, a pak jsme jeli domů.
JungKook tam nebyl. ,,Kde je JK?'' optal jsem se. ,,Není tu, nejspíš šel zase ven.'' pronesl Jin. ,,Myslím že tě ale nebude chtít vidět, způsobil jsi mu tolik bolesti.'' procedil skrz zuby Hobi. ,,Zachránil jsem ho.'' prskl jsem. ,,Ale nebyl jsi u něj když se probudil.'' řekl nepříjemně NamJoon. ,,Byl jsem kurva ve vězení 12 let, zachránil jsem mu život.'' vykřikl jsem a pak utekl do svého pokoje. Nevylézal jsem. Copak to nechápou. Byla asi půlnoc a já uslyšel, jak někdo bouchl dveřmi. ,,JungKooku jsi doma.'' uslyšel jsem rdostně Taeho. Vylezl jsem z pokoje a viděl jsem jak Tae líbá JungKooka. Ohh. Pak si mě všiml JK a odešel. Z jeho pokoje se pak ozývali vzlyky a já nedokázal nebrečet. Bylo mi to tak líto, ale vždyť jsem ho zachránil.
O 2 měsíce později
Čím déle jsem tu, padá na mě deprese. Kluci se ke mě chovají odměřeně, JungKook je věčně mimo domov a nebo s Taem. Chápu že mě už nemiluje, ale tak moc to bolí. Už to nedávám. Musím, musím odejít, odejít na dobro abych necítil tu bolest. Ztratil jsem ho, i když jsem mu zachránil život. Vyhýbá se mi nebo mi ubližuje tím, že se líbá s Taem předemnou. Kluci to ignorují. Vždy koukali na bolest jen JungKooka, ale co já. Musím pryč. Poslední dopis pro ně.
Milí Kluci a JungKooku
Byli jste skvělí kamarádi, ale vždy jste koukali jen na bolest jedné strany. Koukali jste na to jak JungKook trpěl mezitím co jsem tu nebyl. Nikdy jste se však neptali mě. Neptali jste se na to jaké to bylo ve vězení. Jaká to byli muka, když vás denodenně někdo znásilňoval. Neptali jste se na to jak jsem se cítil, slyšeli jste jen JungKookovi vzlyky a viděli jen jeho slzy. Ale nebyl jediný koho to bolelo, kdo trpěl. Ale vás zajímal jen on. Doufám že bezemě bude lépe. Že budete šťastní jako teď, i když už tu nebudu. I když stejně jste sami řekli že k vám nepatřím. Ano slyšel jsem vás.
Doufám že vaše životy budou pokračovat šťastně. Můj brzy skončí. Tak snad vám bude lépe.
Kookie miloval jsem tě, miluji tě a budu tě milovat pamatuj na to. Možná jsi trpěl, když jsem u tebe nebyl, ale jsem rád že jsem ti zachránil život, a i přes to jak jsem ve vězení trpěl, myslel jsem jen na tebe. Doufám že s Taem budeš šťastný. Ty si to zasloužíš.
Tentokrát už se nevrátím, toto je sbohem mějte hezký život a dávejte na sebe pozor. Nedávám vám to za vinu, jen příště koukejte na obě strany ne jen na jednu.
Váš YoonGi
Pohled Kluků
KoreaN
Dnes byl nalezel mladý muž, který skočil z mostu a spáchal tak sebevraždu. Bohužel se nedal zachránit. Proto přejeme upřímnou soustrast vše příbuzným.
Poslouchali jsme zprávi, když v tom se na obrazovce vyskočila YoonGiho fotka. Vyděšeně jsme se na sebe podívali, a běželi jsme k němu do pokoje. Na posteli ležel jen dopis. NamJoon ho zvedl a začal ho číst. Všichni brečeli. Měl pravdu, viděli jsme bolest jen našeho Maknaeho, a na jeho jsme se neptali ani nedívali. Trpěl, ale mi jsme to nevnímali kvůli JungKookovi. Tak moc jsme to posrali. Dívali jsme se po sobě a brečeli.
Pohřeb byl malí, byli jsme na něm jen mi, slzy tekli, ale nic se již nedalo změnit.
