JungKook
Od doby co zemřela má matka a otec si našel tu krávu s jejím synem, můj život je jen jedna noční můra. Vždy si najdou něco co jsem podle nich udělal, a přesto jsem nic neudělal. Nechápu to. Nikdy jsem jim nic neudělal. Otc mě chtěl mít často z očí a tak mě poslal do číny, kde jsem se učil čínskou medicínu.
,,JungKooku nakluš sem.'' rozkřičel se můj otec přes celí dům. Šel jsem tedy do obýváku kde na gauči seděli ti tři. ,,Volal jsi mě?'' optal jsem se nechápavě. ,,Ano je tu dohoda k sňatku měl si ho vzít tvůj bratr, ale je to mrzák, tak si ho vezmeš ty.'' řekl jakoby nic. ,,A to proč?'' optal jsem se drze. ,,Protože tvůj bratr narozdíl od tebe někoho má.'' řekla ta čůza. ,,Jo jasně Hoseoka, který mě s ním podvedl.'' řekl jsem naštvaně. Otec se zvedl a natáhl mi facku. ,,Bez debat auto je tu zachvíli převleč se.'' řekl a strkal mě do pokoje, kam po mě hodil oblečení. Udělal jsem tedy tak, co jiného jsem mohl dělat.
Po nějaké chvíli se dveře zase otevřeli, a tahal mě za ruku ze dveří a z domu. Pak mě hodil do auta, a to se rozjelo. Chtělo se mi brečet, ale nechtěl jsem ukázat slabost. Když jsme dojeli před ten velký barák před ním stál starý muž. ,,Vítej JungKooku jsem otec NamJoona můžeš mi říkat dědo.'' řekl a usmál se na mě. ,,Těší mě.'' řekl jsem a on mě mzitím vedl do domu. Ukázal mi kudy je pokoj, a já se tam rozešel. Vešel jsem dovnitř. Na posteli ležel pohledný muž. Pomalu jsem se k němu rozešel a podíval se na něj z blízka. Určitě ho vyléčím, musí se probudit. Pomyslel jsem si. Svlékl jsem si ze sebe to nepříjemné oblečení a převlékl se do něčeho pohodlného. Pak jsem se rozešel do kuchyně, kde jsem začal chystat léky.
Vše jsem připravoval když v tom mě někdo chytl kolem krku. ,,Ale ale švagříčku, jsme tu sami, co si užít?'' řekl slizký hlas. Já ho praštil a začal utíkat. Doběhl jsem do pokoje, ale on mi byl v patách. Shodil mě na postel kde ležel NamJoon. Snažil jsem se mu vykroutit, ale moc se mi to nedařilo. Až po nějaké chvíli se mi povedlo kopnout ho do rozkroku. Svalil se na zem. ,,Už na mě nikdy nesahej.'' řekl jsem mu výhružně.
Dny utíkali, NamJoon se zlepšoval, dokonce se už probudil, ale ne všechno může být růžové. Když se to nejspíš dozvěděl můj bratr, začal se tu ochomítat. Nejdřív ho nechtěl, a teď se tu plazí. Je to tak nechutné. Ale NamJoon na to nijak nereaguje. Musel jsem se nad tím sem tam pousmát.
,,Copak to nechápeš, on se za mě vydval, aby si tě mohl vzít.'' křičel můj bratr. NamJoon se na mě podíval. ,,Nikdy jsem se za tebe nevydával, vy s otcem jste mě donutili se s tebou vyměnit, protože jsi řekl že si nechceš vzít někoho kdo brzy zemře.'' řekl jsem mu. ,,To není pravda.'' řekl zase on. ,,Ale je, dělal jsi mi ze života peklo, a teď budeš zapírat tohle. NamJoon a já jsme manželé, já ho miluji, a to nezměníš, možná že kdyby si nebyl hlupák a vzal si ho mohl jsi to být ty. Ale ty si to ani nezasloužíš, protože milovat neumíš.'' řekl jsem mu do tváře. On vypadal šokovaně, a i NamJoon se na mě tak díval. ,,Ano miluji tě, neměl jsem to být já kdo si tě vezme, ale když jsem slyšel že s tebou něco je rozhodl jsem se ti pomoci, a mezitím jsi se mi dostal pod kůži. Zamiloval jsem se do tebe.'' řekl jsem a přiblížil jsem se k němu a položil mu ruku na jeho tvář. Usmál jsem se na něj a o mi úsměv opětoval.
Od té scény mého bratra to celkem utekl. NamJoon mi pomohl dostat zpět firmu mé matky, a pomáhal mi ji vést. Mezitím jsme spol byli šťastní adoptovali jsme si spolu i syna a nic nás nerozdělí.
Dnes jsem si koupil lístky na YoonGiho D-Day Movie. Jsem z toho tak nadšen a i když je to až 13.04 tak se těším. Jsem rád že mohu aspoň takto o pár měsíc později vidět jeho koncert. Třeba se s někým uvidím. Doufám že si to všichni náramně užijee ARMY.
