"Live your life. It's yours anyway.
Don't try too hard. It's okay to lose."
― Bangtan Boys, Fire
Hoseok
Procházel jsem zasněženým údolím, boty promočené, třas celého těl sílil. Nic ani nikoho jsem neměl, a tak jsem se plahočil sám. Šel jsem takhle již tři dny. Mé tělo mě skoro vůbec neposlouchalo, nemohl jsem dál. Zima mi sahala až do morku kostí, oči se mi klížili, nohy vypověděli službu, a já sebou sekl uprostřed cesty, pak už si nic nepamatuji.
Jin
Vracel jsem se se svou družinou domů. Byl jsem na návštěvě sousedního krále a jeho manžela. Byl jsem pozván na křtiny jejich syna, a to se neodmítá. Měli krásného syna, jež nesl jméno Jimin. JungKook s NamJoonem mají vážně štěstí. Projížděli jsme dolinou, když v tom jsme viděli jak se něco/někdo válí uprostřed cesty. ,,Je to člověk můj pane'' zakřičel na mě sluha. Hned jsem seskočil z koně a rozešel jsem se k němu. Položil jsem své prsty před jeho nos, abych se ujistil že žije. Žije, ale dech je přerývaví. Sundal jsem si plášť a vyzvedl jsem si ho do náručí. I s ním jsem se vyhoupl do sedla a vyrazili na cestu. Jednoho muže jsem poslal napřed, aby vytopil pokoj a povolal doktora.
A tak se i stalo, jakmile jsme dorazily, odnesl jsem ho do komnaty, kde už čekal i doktor. Hned ho začal kontrolovat. Říkal že je vyčerpaný a promrzlí. Nachystal nějaký bylinky na čaj a pak už odešel. Přisedl jsem si k němu na postel a z očí mu odendal neposedné vlasy. Byl krásný. Pomyslel jsem si a musel jsem se usmát. Každý den jsem vedle něj sedával, a pozoroval jeho klidnou spící tvář. Rty se mu vraceli do svůdně červené barvy. Tvář už nebyla pobledlá. Vypadal snad ještě líp než když jsme ho přinesli. I jeho dech se vracel do normálu.
Hoseok
Cítil jsem kolem sebe příjemné teplo, už mi nebyla ta nepříjemná lezavá zima. Už jsem snad mrtví, pomyslel jsem si, pomalu jsem začal otvírat oči. A to co jsem viděl nebo spíš koho mi vážně připomínalo anděla. ,,Anděl'' zašeptal jsem si pro sebe, ale on to nejspíš slyšel. Podíval se na mně s úsměvem. Od svíčky se zaleskly jeho vlasy. ,,Nejsem anděl'' pronesl tiše a usmíval se na mně. ,,Kdo kdo jsi, a kde to jsem?'' optal jsem se lehce zděšeně. ,,Jsem Jin a jsi u mě neboj se nechci ti ublížit'' pronesl klidně.
Chvíli jsme si povídali, když někdo do pokoje vtrhl. ,,Omlouvám se vaše výsosti, ale přijel posel'' řekl ten někdo. Co výsost? nechápal jsem, ale nebyl čas ptát se, jelikož Jin se rychle zvedl a někam odcházel. Jin Jin to jméno mi něco říká, počkat počkat nejmenuje se tak náš král. Říkal jsem si v mysli a pak jsem se zděsil.
Jin asi po dvou hodinách přišel do pokoje. Rychle jsem se zvedl a snažil se uklonit, jenže se mi to nepovedlo a já už padal k zemi, kdyby mě nechytli jeho silné paže. ,,Co to vyvádíš prosím tě.'' pronesl s lehkým znakem smíchu. Já jsem se na něj jen podíval a rychle se postavil. ,,Omlouvám se vaše veličenstvo.'' řekl jsem. Když jsem se na něj podíval viděl jsem v jeho očích náznak smutku.
Jin
Takže mu to došlo. To jsem nechtěl, nechtěl jsem aby věděl, že jsem král. ,,Neříkej mi výsosti, bavme se jako před tím prosím'' řekl jsem s lehkým náznakem naděje. A vážně se tak i stalo, začali jsme si zase povídat jako před tím. Byla sním sranda. ,,Co jsi vlastně dělal tam venku?'' zeptal jsem se ho. ,,Vyhnali mě z domu, nevěděl jsem co dělat, tak jsem šel tam kam mě nohy vedli. A nejspíš sem udělal dobře'' tu poslední větu si zašeptal potichu pro sebe, ale já ho stejně slyšel. Nad tím jsem se musel usmát.
,,Jsem rád že jsme tě nešli, žiju tu moc dlouho sám.'' On se na mně překvapeně podíval, ale nic neříkal.
Po měsíci
Bavili jsme se spolu každý den, kdy jsem neměl povinnosti. Blížili se vánoce a tak jsme vše začali chystat. Čím více času jsem s Hobim trávil tím jsem ho měl raději. Zamiloval jsem se do něj. Se vším mi pomáhal. Dnes jsme spolu byli dlouho, a vše zdobili. Když věšel něco na strop podklouzla mu noha a tak jsem se k němu rozeběhl, on spadl na mně. Při tom se mi přitiskl na rty. Chvíli jsme byli překvapení, ale začali jsme se líbat.
Vánoce
Od našeho polibku uteklo pár dní, od té doby se líbáme celkem často, a tak jsem se rozhodl ho udělat mým přítelem. A on souhlasil. Od té doby jsme spolu, třeba jednou přijde naše svatba a naše děti, ale to je jiná.
Užívejte vánoční čas, nezapomínejte, Vánoce jsou o strávení času s rodinou, o pozastavení všeho.
