YoonGi
Bylo pro mě tak hrozně těžké ho opustit, ale nechtěl jsem aby trpěl se mnou, miloval jsem hom, nikdy jsem mu to však neřekl. Věděl jsem že má právo to věděl. Radši jsem ho opustil, než abych trápil jeho i sebe, být přátelé a přesto ho milovat bylo též těžké. Možná to bylo ode mně i trochu sobecké, ale bolelo by to více s ním zůstat, když by mě viděl pomalu umírat. A tak jsem odešel, rodiče mi domluvily nějakého doktora v americe, takže jsem se z posledních sil sbalil, a už jen čekal až mě odvezou na letiště. Teď začnou poslední dny mého života, v samotě bez kluků a hlavně bez Hoseoka, bez toho abych se mu vyznal.
Hoseok
Dnes bylo něco jinak, přišel za námi sám Bang PD že nám musí něco důležité oznámit, všichni chtěli čekat na YoonGiho, ale on nám řekl že YoonGi už nepřijde. ,,Víte kluci, spíš vám to měl říci YoonGi sám, ale nechtěl to udělat, chtěl aby jste si ho pamatovali jako kamaráda. Proto vám napsal tuto písničku, už se však nevrátí je vážně nemocný, a tak musel odejít. Chtěl se s vími rozloučit, ale říkal že by pak už nedokázal odejít. Proto to nechal na mě, abych vám vše řekl.'' řekl sklesle pan Bang, a já na něj jen třeštil oči. YoonGi odešel? YoonGi je vážně nemocný? Co proč mi nic neřekl, proč nám nic neřekl.
Jen jsme se s klukama na sebe podívali, JungKook, Tae i Jimin brečeli, já od toho neměl moc daleko. Nikdo nic nevěděl. Pak jsme převzali píseň, a začali si jí pročítat. Byla tak krásná, YoonGi na to má vážně talent. U čtení jsem se rozbrečel již úplně, tak moc krásných smutný i šťastných vzpomínek co spolu všichni máme. Pak jsme se jak těla bez duše odebrali do dormu. Každý zalezl do svého pokoje, a vzpomínali. Od Jina jsem slšel i vzlyki a NamJoonovu útěchu. Jimin, JungKook i Tae byli taky nejspíš spolu, jen já seděl sám smutně na své postely. Už jsem propustil slzy, chybí mi. Měl jsem ho tak moc rád, ne jen rád miloval jsem ho, ale nestihl jsem mu nic říci. Nedokázal jsem jen sedět, a tak jsem se zvedl a šel do taneční místnosti. Pustil jsem si hudbu a tancoval. Nic nacvičeného, prostě to co mě napadlo, jen pro to abych si ulevil, ale nepomáhalo to. Tančil jsem dlouho, když v tom někdo vstoupil. ,,Hobi měl by jsi se jít najíst. Nic jsi skoro nejedl, všechny nás to bolí, ale musíš jíst. YoonGi by nechtěl aby jsi hladověl.'' řekl Jin a já se na něj jen smutně podíval. Má pravdu, nechtěl by to. A tak jsem se s ním rozešel do jídelny. Byl prostřený stůl, vypadalo to moc krásně.
YoonGi
Poslední píseň co jsem napsal jsem předal Bang PDmu s rozloučením, ví co se děje, musel jsem mu to říci, když jsem mu oznámil že odejdu do Ameriky ce léčit. Chápal proč jsem to nechtěl říci klukům. Vše jsem mu předal, a s rozloučením a omluvou jsem odešel. Bez slz se to neobešlo, tak moc mě to mrzelo. Ale už jsme v americe, a ležím v nemocnici sám. Nikomu pořádně nerozumím, nikdo pořádně nerozumí mě. Naštěstí se mnou jel i tlumočník, ale ten tu taky nebyl 24/7. Nudil jsem se, proto jsem kontroloval telefon, jak často jsem jen mohl. Mé tělo sláblo, proto když jsem někam šel, musel jsem na vozíku, či s podporou. Musel jsem chodit na rehabilitace, aby se mi protahovali svali, nechápal jsem proč, stejně zemřu, dříve nebo později. Tak moc to bolelo, rád jsem ale vzpomínal, díval jsem se na fotky v mobilu, koukal jsem i na tiktok kam ARMY dávali různé naše edity. Bylo to zřpíjemnění.
Poslední co jsem hodlal udělat bylo nahrát tuto kazetu, a poslat ji klukům, a zvlášť ještě jednu Hobimu. Kéž bych jim to mohl říci osobně. To už se ale nestane tak aspoň takto se s nimi rozloučím. Stále však čekám na onu mou poslední píseň. Jsem na to zvědaví. A taky jsem si ji ještě poslechl, ukolíbala mě k věčnému spánku, byl jsem šťastný, i když sem u této písně umíral.
Hoseok
Jednou k nám přišel náž překladatel, předal nám dvě kazety, jednu mě a jednu společnou. Hned jsme si ji šli pustit. Posedali jsme si na gauč, a koukali na to co tam je nahrané. Na televizi se objevila unavená tvář YoonGiho.
,,Ahoj kluci chci se vám omluvit, že sem vám to nedokázal říci osobně, ale bolelo by to o to více, a nedokázal bych vás opustit. To že koukáte na tuto kazetu, znamená že tu již nejsem. Jsem ale rád že jsem mohl slyšet Film Out od vás. Moc vá děkuji že jsme spolu byli již tak dlouho a je velká škoda že už nemůžeme být spolu i nadále. Ale doufám že vy budete pokračovat. Nezapomínejte, že ARMY nás milují, možná to nebude stejné, ale nezklamte je. I já bych byl smutný kdyby jste skončili. jste vážně talentovaný. Moc mě to mrzí, snad se sejdeme v dalším našem životě.
NamJoone i přes to že jsem byl starší byl jsi nejlepší lídr, vždy si mi dokázal poradit.
Jine i přes to že jsi nejstarší si snad největší dítě, a vážně máš právo nazývat se WorldWide Handsome.
Jimine jsi roztomilí, nesejde na tvou výšku, nesejde na malé prsty, jsi krásný takový jaký jsi. Nemusíš držet nesmyslné diety.
TaeHyungu jsi skvělí herec a skvělí zpěvák, pokračuj v tom, a určitě jsi skvělí model tvé fotky jsou vážně povedené, jsem na tebe pyšný a myslím že i tvá babička by byla.
JungKooku jsi nejmladší a přesto jsi tak nasvalený, občas mě to děsilo, ale vždy jsem v tobě viděl to dítě kterým jsi byl. Vždy budeš náš malí bunny. není za co se stydět, pokud tě tak nazývají.
Děkuji vám kluci ax pokračujte v tom dál.''
Tím video skončilo. Všichni jsme se na sebe dívali, a pak se všichni podívali na mě, jelikož YoonGi mluvil o všech jen ne o mě. A pak jsem se podíval na kazetu kterou mám v ruce. Hned sem jí dal do kazeťáku. Zapl jsem to a zase si sedl ke klukům.
Ahoj Hobi, možná si říkáš že to ode mě bylo sobecké, ale nechtěl jsem aby jsi se trápil. Proto jsem ti to neřekl, lituji toho to ano, ale prosím žij dál. Kdyby byl můj život delší, nebál bych se ti to říct, tak ti to říkám teď. Miluji tě Jung Hoseoku a mrzí mě že jsem ti to neřekl dříve, ale nechtěl jsem aby jsi pak trpěl. Prosím dělej to co miluješ, drž dál s klukama, si přeci sluníčko skupiny. A neboj vždy budu s tebou ve tvém srdci.''
Dopověděl a pak zase televize sčernala. Neudržel jsem slzy. On mě miloval a já jeho, ale neřekli jsme si to.
YoonGimu jsme uspořádali pohřeb, přišlo hodně lidí z různých skupin. S klukama jsme přijímali soustrast. odcházel jsem jako poslední. Neskončili jsme s vystupováním. Nebylo to stejné, ale YoonGi si to tak přál.
Původně jsem chtěl vydat příběh na korejsou půlnoc ale ta je když je u nás 17:00 a to by byli dva příběhy v jeden den, tak to vydávám na naši půlnoc.
Je den kdy YoonGi odchází do armády. Bolí mě vidět ho odcházet jelikož je můj bias již 10 let. Ale všichni víme že i on musí, protože musí každý z korejských mužů. Poslední koncert a záznami z něj co jsem viděl mě rozplakali stejně jako Suchwity se všemi členy a poslední live. Brečel jsem protože to budou 2 roky co ho neuvidím. Ale vím že to zvládne a v roce 2025 se zase sejdeme, jak jsme se domluvili na Weverse Live. Jak to sám řekl že se sejdeme. I oni se sejdou a budou zase BTS. Možná se něco změní jelikož 2 roky můžou udělat hodně. Ale všichni řekli i podepsali prodloužení smlouvy. Takže rok 2025 bude zase šťastný.
ARMY jednou ARMY navždy
Váš Bast💜
