YoonGi
Proklínal jsem toto ,,prokletí'' nenáviděl jsem to, proč zrovna já? A jaké prokletí? Vidím zbývající čas lidí kolem mě. Nenávidím pocit že jim nemohu pomoci. Nikdo o tom nevím až na Taehyunga. Je jediný komu tak nějak věřím. Tedy e že bych ostatním klukům ze skupiny nevěřil, ale spíš oni by nevěřili mě. Proto jsem i tak uzavřený, bojím se na ně dlouho dívat. Je hrozný vidět jejich čas.
Dnes máme taneční trénink. Moc jsem nespal, takže jsem vyšťavený. Nejmíň unavený byl jako vždy Hobi s Jiminem, zajímalo by mě kde berou tolik energie. Někdy bych jí potřeboval. Unaveně jsem sjel po zrcadle k zemi, a opřel svou hlavu o stěnu. Napil jsem se a oddychoval. Ke mně si přisedl Hobi. Jen jsem se na něj usmál, a pak svůj pohled stočil k zemi. ,,Ale no tak Gi podívej se na mně, pořád se nám vyhýbáš pohledem.'' pronesl Hobi a já se na něj vyjeveně podíval. Neměl jsem mu k tomu co říci, má pravdu, a tak jsem se podíval na Taeho aby mi nějak pomohl. Ten mi ale nevěnoval pozornost. ,,Neřeš to Hobi, jsem jen unavený'' řekl jsem a podíval se mu do očí, zase se mi ukázal jeho čas, ale tentokrát mě vyděsil. Tak málo času jen 15 dní a 45 minut. V tu dobu máme mít koncert. Ne ne ne.
Nemohl jsem na to přestat myslet. Tím jsem se přestal soustředit. Mátl jsem kroky, padal a choreograf na mě již několikrát řval. Když jsme odcházeli do dormu sbalil jsem co nejrychleji jsem mohl. Potřebuji mluvit s Taem. V dormu jsem si hodil věci k sobě a šel k Taemu a Kookovi do pokoje. Zatím tam byl jen polonahý Kook. Podíval jsem se na něj a uviděl jeho čas 74 let 42 dní 12 hodin 52 minut 36 sec. Má toho tolik před sebou, nad tím jsem se musel usmát. ,,Hyung potřebuješ něco?'' optal se mě. ,,Jen potřebuji mluvit s Taem.'' řekl jsem a usmál se na něj. On jen kývl. V tom Tae vešel do pokoje. ,,Oh hyung co se děje?'' optal se. Já očima naznačil Kooka. ,,Kookie odejdeš na chvíli tohle je jen mezi námi.'' řekl Tae a usmál se na něj. A on vážně odešel. ,,Co se děje hyung?'' zeptal se ustaraně. ,,Máme problém Tae jde o Hoseoka'' řekl jsem. ,,Co s ním'' ,,Viděl jsem jeho čas, zbývá mu 15 dní to znamená v den koncertu Tae.'' řekl jsem hystericky. ,,Ne ne ne hyung to není možný.'' řekl roztřeseně. ,,Je to tak a víš že se to plní'' pronesl jsem sklesle.
Nemohli jsme nic dělat, kdyby jsme to řekli šéfům nevěřili by nám. A tak jsme mohli jen trénovat, a já pomalu pozorovat jak Hobimu ubývá těch pár dní co mu zbývá. Tak moc mě ničilo, vidět tohoto pozitivního kluka jak nic netuší a proto jsem musel i přemýšlet jak by mě asi umřít. Nic moc mě nenapadalo. Může umřít na zástavu, může umřít na vyřízení prostě na cokoliv.
Dny utíkali a byl tu den koncertu. Hobi se pořád usmíval, ale já nemohl a Tae na tom byl podobně. Tohle je špatný. Musím ho hlídat. A jak jsem řekl jsem i dělal, nespouštěl jsem ho z očí. Na zkouškách, v maskérně, všude.
Když jsme vylezli na podiu atmosféra byla skvělá, ale já pořád myslel na Hobiho. Byli jsme uprostřed koncertu, když jsem si všiml podezřelého fanouška. Všiml jsem si že něco schovává, viděl jsem jak to vytahuje, byla to zbraň, rychle jsem si stoupl před Hobiho. Všichni na mě koukali jak na vola, ale vše byla chvilka, když jsem ucítil bolest na hrudi, skácel jsem se k zemi. Všichni křičeli, kluci se kolem mě seběhli. Ale já už přestával vnímat. Kolem mě se rozlehlo bílé světlo. ,,Vyber si Min YoonGi, ty jsi neměl zemřít proto máš na výběr, vzdáš se daru a budeš žít nebo zemřeš?'' řekl hluboký hlas. V tom jsem viděl vše co se dělo, kolem mého bezvládného těla. Za ruku mě držel Hobi ,,No tak Gi vrať se čekáme na tebe, bez tebe to nebude ono.'' pronesl Tae. Všichni brečeli. ,,Musím se vrátit'' řekl jsem rozhodně.
Nemocnice
Všichni jsme se báli co se stane, chvíli to vypadalo i že je mrtví, když se přístroj zase pravidelně rozpípal. Zavolali jsme rychle doktory. Ti říkali že je to zázrak, a že je Gi již mimo ohrožení. Když se po týdnu vzbudil, všichni jsme seděli u něj. Nenechávali jsme ho samotného, Jin pro něj i vřil vždy s řečmi že v nemocnici nevaří dobře. Onoho fanouška již zavřeli. Vše bylo v pořádku.
Gi
,,Tae přišel jsem o dar, přišel jsem o něj abych se mohl vrátit'' řekl jsem mu a on na mně překvapeně civěl. Pak mě ale silně objal. ,,Ale jsi tady, jsme všichni spolu a zachránil si Hobimu život Gi dar nedar'' řekl a mě se chtělo plakat.
Potom jsme se sešli se všemi a já všechny objal.
