Jimin
Byl jsem otrokem na této velkolepé lodi. Neměl jsem peníze a byl jsem zadlužený, a tak mi řekli že tu mám vystupovat jako tanečník a klavírista. Tanec jsem miloval, ale nikdy jsem netančil před někým. A teď jsem musel, pokud jsem chtěl přežít, a netrpět více. Na lodi mě zavřeli do jedné z kajut, prý abych jim neutekl, ale já už neměl kam utéci. Má rodina byla mrtvá.
Kajuta byla malá, s jednou postelí, a stolečkem. Nic víc nic míň, věci jsem sebou neměl prý mi vždy nějaké dají. Byl jsem na to zvědaví. Pódium mi bylo ukázáno ještě před tím než se na loď dostali první lidé, pak mě zase zavřeli do kajuty.
YoonGi
Kéž bych na tuto plavbu nemusel. Měl jsem se zde zasnoubit s nějakým idiotem a v Americe
si ho vzít. Nechtěl jsem tak moc jsem nechtěl. Má rodina však nesouhlasila s tím abych se věnoval tomu co tak miluji a tím je skládání písní. Oni to však nepodoporují a chtějí mít ze mě podnikatele. Ale to je něco co mě nebaví a nechci se tomu věnovat.
Zavedli nás do našich kajut a já pak jen čekal až mi přijdou oznámit že máme jít do jídelního sálu. Jakmile jsem do něj vešel všiml jsem si pódia které tam bylo. Na co je tu pódium? Když nám přinesli jídlo, na pódiu se rosvítila světla. Podíval jsem se tím směrem, a to co nebo spíš koho jsem viděl mi vyrazilo dech. Byl to snad anděl? Pohyboval se tak ladně do hudby, od vlasů se mu lesklo světlo, byl jsem unesen. Připadal jsem si jako bych se dostal do jiného světa. Nemohl jsem z něj spustit oči i když matka či otec do mě kopali pod stolem. Byl jsem jím neskutečně okouzlen. Když pódium zase potemělo začal jsem se věnovat svému okolí. ,,Sakra YoonGi co to jako bylo'' zašeptala mi naštvaně matka do ucha. Nic jsem však neříkal.
Po té dlouhé nudné večeři, kde se rodiče snažili podlézat těm TaeHyungovým jsem se rychle sebral, a odešel na horní palubu. Vítr jemě pofukoval, ale nebyl tak studený jak jsem čekal. Když v tom jsem si všiml něčeho, nebo spíš někoho kdo stál u zábradlí, a nakláněl se přes okraj. Blond vlasy se leskli v měsíčním světle stejně jako předtím ve světle reflektoru. Šátek nebo co to bylo mu vlál kolem rukou a v zadu se vznášel. Vypadal kouzelně. Pomalu jsem se k němu přiblížil, a když jsem byl u něj odkašlal jsem si. To jsem ale asi neměl dělat, jelikož se lekl a noha mu podklouzla. Kdybych ho nechytl a nestáhl k sobě nejspíš by se koupal v ledovém oceánu, a nikdo by ani nepostřehl že někdo na palubě chybí. ,,Omlouvám se tohle jsem v plánu neměl.'' pronesl jsem provinile. On se však na mě jen s úsměvem díval. ,,Jsem YoonGi, Min YoonGi.'' řekl jsem a usmál se na něj. Čekal jsem že mi řekne své jméno, ale z něj nic nevycházelo. ,,A ty? Jak se jmenuješ?'' optal jsem se ho tedy nakonec. On se chvíli tvářil přemýšlivě ale nakonec řekl ,,Jimin jsem Park Jimin.'' jeho hlas byl tak příjemný, chtěl jsem ho poslouchat už napořád.
Jimin
Stál jsem na horní palubě, jelikož bylo po vystoupení měl jsem to povolené. Kochal jsem se výhledem na moře, a při tom si nechal větrem česat vlasy. Bylo to tak příjemné dokud si za mnou někdo neodkašlal. Kdyby mě nechytl byl bych už v oceánu. Jen jsem na něj z jeho náruče civěl a usmíval se. ,,Omlouvám se tohle jsem v plánu neměl'' řekl onen neznámí. Jeho hlas byl tak příjemný pro mé uši. ,,Jsem YoonGi Min YoonGi.'' pronesl s úsměvem. A já se zalekl, šéf mi říkal komu bych se měl vyhýbat a rodina Min tam určitě byla. Sakra sakra. ,,A ty? Jak se jmenuješ?'' optal se mě. Co jsem mu měl říct, a tak jsem nakonec svolil a řekl mu jméno. ,,Jimin jsem Park Jimin.'' Pak mě konečně postavil na nohy. Bylo mi tak trapně. Chtěl jsem odejít, ale ještě mě chytl za ruku a optal se ,,Uvidím tě ještě'' a já jen kývl a pak už utíkal k sobě.
YoonGi
Nemohl jsem na něj přestat myslet. Byl vážně jako anděl. V mém snu se ukázal i s křídli. Byl tak kouzelný. A druhý den jsem se musel jen usmívat. Můj úsměv se rozšířil o to více když při snídani byl na pódiu a hrál na klavír. Tak krásně se to poslouchalo. Miloval jsem hru na klavír.
Hned po snídani jsem šel zase na horní palubu s přáním abych ho zase potkal, a vážně se tak stalo. Seděl tam a díval se na moře. Vypadal u toho tak zasněně.
Nenapdalo mě nic lepšího než si k němu přisednout a zapříst rozhovor. A vážně skvěle jsme se bavili. Od té doby jsme spolu trávili hodně času. Hráli jsme spolu na klavír tančil mi i mimo jídla. Byli to krásné chvíle.
Dnes po večeři jsme šli spolu do mé kajuty kde jsem měl klavír. Pobýdl jsem ho aby si k němu spolu sedl a on tak vážně udělal. Začali jsme spolu hrát. Naše prsty se párkrát dotkly, a mnou projížděli elektrizující pocity. A pak už jsem to nevydržel, přitáhl jsem si ho do polibku.
Vysadil jsem si ho na klavír, a líbal ho po těle které jsem kousek po kousku odhaloval. A v tu noc i když jsme nečekali co se nadcházející den stane jsme prožili to nejkrásnější co snad šlo prožít.
Děkoval jsem bohu že mi tohle umožnil.
Konec však přišel moc brzy ale já mohl že jsem mohl zemřít společně s ním milován.
