Suga
Tehdy to bylo jiné, byl jsem někdo kdo věřil ve vše. Vzpomínky na tebe ve škole kdy jsem byl vyšší než ty, i když to byl skoro každý. Vzpomínám si že jsem tě kdysi miloval, ale ty jsi bez rozloučení odešel. Nic s neřekl, a když jsem šel do vašeho bývalého domu, našel jsem jen naše piáno na které jsem tě učil hrát. Vypařil jsi se jako by jsi tu nikdy ani nebyl.
Od té doby jsem se uzavřel, přestal věřit v to, co kdysi bylo. Uzavřel jsem se před láskou a lidmi. S nikým jsem se již nebavil, prostě jsem je odstřihl, stejně jako ty kdysi mě. Jediná láska co mi zbyla byla hudba a klavír. To mi nikdo nevezme. Tvořil jsem texty dennodenně. Nahrával jsem svůj rap online, když mi bylo 17 všiml si mě jeden producent, a řekl že mě vezme. Pomáhal mi prosadit. V roce 2013 nám řekl že chce vytvořit skupinu. V tu dobu jsem byl ž Já, Rap Monster a
J-Hope skupina Cypher. Ale proč to neskupit. Dokud jsem nezjistil že mezi členy patříš i ty. Co tak najednou že jsi se vrátil. Snažil jsem se ti vyhýbat, a když už jsem nemohl prostě se jen před ostatními přetvařovat. Nebavil jsem se s tebou pokud jsem nemusel. I přes to že jsem tě rád viděl, neodpustil jsem ti. Kluci si všímali občas mého chování, ale já jim to nehodlal vysvětlovat, na to to stále moc bolelo.
Byla s vámi sranda, ale pořád si mě tížil, čím více jsme se měli potkávat tím méně jsem to zvládal. Nedával jsem to a tak jsem udělal největší blbost, a to že jsem se začal řezat. Vždy mě to trochu uvolnilo. Bylo příjemné vidět zmizet nějaké problémy, i když to byla jen krev. Každý večer ve sprchovém koutě, se spuštěno sprchou sedět a řezat se do ruky abych se uvolnil se stalo mou rutinou. Byl jsem slabší, unavenější, ale cítil jsem se psychicky lépe. Mé tělo to nezvládalo, ale mysl jako by sílila.
Dnes byl koncert, tolik lidí přišlo, tolik lidí křičelo naše jména. bylo to úžasné, jen kdyby mi netřeštila tolik hlava. Ale koncert jsem si i tak užil. Kdyby jsi ale pořád tak neskákal. Měl jsem chuť ti jednu vrazit, ale co by na ro řekli ostatní.
Jakmile jsme přišli domů, zalezl jsem do koupelny, kde jsem se zamkl, to jsem ale nevěděl že zámek je rozbitý. Zase jsem si pustil sprchu, a dělal další tahy. Když v tom do koupelny někdo vtrhl. Zděsil jsem se, má hlava vystřelila nahoru, abych se podíval na narušitele. Byl to Jin-hyung. Jen na mě vyjeveně zíral. ,,YoonGi co to děláš?'' pronesl se starostí v hlase. ,,Přestaň vše se dá řešit jinak, prosím'' řekl s náznakem pláče v hlase. Ale ne to jsem nechtěl, nesmí plakat. Pak se ke mě rozešel a začal mi stírat krev. Ošetřil mi rány, a odnesl do postele, kam si se mnou lehl. Přitulil jsem se k něm. Krásně hřál, hladil mě ve vlasech a šeptal slova na uklidnění. A já díky němu dokázal usnout.
Od toho momentu co to Jin zjistil mě kontroluje pokaždé, nechce abych si ublížil. Chová se jako máma, ale nevadí mi to, je to fajn, že má někdo starost. Zjistil jse že Jinovi můžu říct vše. Řekl jsem mu i to s Jiminem z dětství. On na mě jen vyjeveně koukal, ale nic neříkal. Klukům ani neřekl že mě našel při řezání. Byl jsem mu tak vděčný. Od té doby je on ten komu můžu věřit ve všem.
