SeokJin
Být lovcem pro celou vesnici není nic lehkého. V této vesnici jsem byl jediný kdo lovil, ostatní se totiž báli chodit do onoho lesa. Ale já se nebál, nevím nějakým způsobem mě prostě ten les táhl k sobě, a tak jsem se nebál. Byl jsem jím fascinovaný, chtěl jsem zjistit zda je pravda co se říká. I když je pravda že lidé z této vesnice hodně umírají, pokaždé co se do toho lesa někdo vydá. Proto tam právě nikdo nechce chodit. Ale i kvůli jídlu a kvůli těm povídačkám jsem tam chodil, a vždy se vrátil, to se však mělo změnit.
YoonGi
Jsem sám, už několik století. Vždy když někdo vejde do toho lesa, je jednoduché je ovládnout a přinutit přijít, ale u něj jsem to tak nechtěl. Rád jsem ho pozoroval, ale jednou si ho vezmu, jednou bude jen můj.
Jin
Dnes jsem šel zase do lesa. Na hlavě kápi, v ruce kuš, a můžu vyrazit. Všichni mi ještě cestou říkají ať se v pořádku vrátím, já se jen usměji a vyrazím. Kráčím hlouběji do lesa, když jsem si všiml jelena. Namířil jsem na něj kuší, ale utekl, a tak jsem se vydal za ním. Vždy utekl, až mě dovedl k nějakému zámku. Co tu sakra dělám? Pomyslel jsem si. No rozešel jsem se dál, jelikož už byla tma. To jsem tu procházel tak dlouho? To není možné. Pomyslel jsem si. Najednou se kolem mě objevila mlha. Zrychlil jsem a dostal se k bráně. Která se z ničeho nic otevřela. A já tedy vlezl dovnitř. Brána se za mnou hlasitě zaouchly a já se vyděšeně otočil na bránu.
Porozhlížel jsem se kolem do kolo. Vypadalo to tu hezky ale staře. Bylo tu však dosti zima. Až jsem se nad tím musel ošít. ,,Normálně vlezeš do cizího domu?'' řekl čísi hlas a já ho vyděšeně hledal. ,,Kdo jsi?'' vykřikl jsem, když jsem nikoho neviděl. V tom kolem mě něco proběhlo. Vyděšeně jsem zíral kolem sebe. ,,Vylez.'' vykřikl jsem vyděšeně. Když v tom se zastavil přímo předemnou. Vykřikl jsem, ale pak jsem si ho prohlédl. Byl hezký, bledá porcelánová kůže, rudé rty, černé oči. Pořád jsem na něj zíral. ,,Copak copak?'' řekl se smíchem neznámí. Pomalu jsem k němu natáhl ruku. Položil jsem mu ji na ledovou tvář. Lehce jsem nad studeným povrchem cukl rukou, ale ruku jsem nesundal.
Chvíli jsem na něj zíral, dokud se nedostal rychle za mě, a nezakousl se mi do krku. Otevřel jsem pusu v tichém výkřiku. Po nějaká době jsem ztratil vědomí.
YoonGi
Dostal jsem ho sem, je tady vážně tady je. A já mohl poprvé ochutnat jeho krev. Když mi omdlel v náručí, zvedl jsem ho a odnesl do mé postele. Pořád jsem myslel na chuť jeho krve, na jeho teplou ruku, která se dotkla mé tváře. Byl tak krásný, vidět ho z takové blízkosti, bylo skvělé. Ne jako ho pozorovat ho z dálky. Lehl jsem si vedle něj, přivinul jsem si ho do náruče, hladil ho ve vlasech. Je tak krásný. Pomyslel jsem si. Musel jsem se nad ním usmát. Ale, co když tu nebude chtít zůstat? Budu ho muset taky zabít? Pustím ho?
Jin
Bolela mě hlava, kolem sebe jsem cítil chlad i teplo zároveň. Něco mě drželo. Podíval jsem se nad sebe a uviděl jeho. Byl tam, ležel vedle mě a objímal mě. Vypadal roztomile. Když v tom otevřel oči a usmál se na mě. ,,Už jsi vzhůru.'' řekl a má ruka vystřelila k mému krku. Cítil jsem na něm nějakou náplast. Nebyl to tedy sen, vážně je upír. ,,Ty ty.'' koktal jsem a koukal na něj ještě více vyděšeně. ,,Co já?'' optal se se smíchem, ale mě do smíchu zrovna nebylo. ,,Jsi upír'' řekl jsem. ,,Ano to jsem.'' řekl jakoby nic. ,,Proč? Proč jsem tu? Proč jsi mě nezabil?'' ptal jsem se. ,,Jsi tu protože se mi už dlouho líbíš, a tvá krev mě k tobě táhne. A to je i odpověď na druhou otázku.'' řekl jen. Já na něj jen vykulil oči. Líbím se mu? To je poprvé co mi to někdo říká. Proč je to ale on? Krvelačná bestie. Proč? Dostanu se někdy domů? Pomyslel jsem si.
,,Ale ale já tu nemůžu zůstat.'' vykoktal jsem ze sebe. ,,Proč?'' optal se mě. ,,Jsem jediný živitel vesnice ostatní se bojí jít do lesa.'' řekl jsem. On se na mě jen podíval. Vypadal sklesle. ,,Nemůžu tě tu držet, ale kdykoliv se budeš chtít vrátit, budu tě čekat, jen mohu, mohu tě políbit?'' optal se mě a já jen kývl. Přitiskl se mi na rty, a já pocítil zvláštní pocit. ,, Nemám ale co přinést.'' řekl jsem a on jen řekl že mi něco najde.'' A vážně venku byl velký mohutný jelen, nechal mě ho zabít a vzít si ho.
Nějaký pocit mi říkal že bych neměl odejít, ale lidi na mě spoléhají. A tak jsem odešel zpět do vesnice. Tam všichni byli nadšení. Jídlo pak zpracovali. Ale já pořád myslel na něj. Neznám ani jeho jméno.
Utekl již asi měsíc, a já na něj pořád musel myslet. Ale neodhodlal jsem se jít za ním. Masa jsme měli ještě dost, takže jsem nemusel jít lovit, to mě uklidňovalo, ale tak moc jsem na něj myslel, proč to tak je?
YoonGi
Nechtěl jsem aby odešel, ale nemůžu ho tu držet. Proto jsem ho pustil. Avšak po tom co jsem ho kousl, zjistil jsem že je má spřízněná duše. Umírám bez něj. Nevím proč máme taková pravidla, ale pokud nejsme se svými spřízněnými dušemi, pomalu nás to zabíjí, pokud se jednou ze sebe napijeme. Ať už jeden či oba. Neměl jsem sílu a doufal jsem že přijde.
Jin
Už jsem to nezvládl, a proto jsem se rozhodl jít za ním. Bloudil jsem lese, když jsem narazil na jeho zámek. Vešel jsem dovnitř. Bylo ticho, a tak jsem se rychle rozeběhl do jeho pokoje. Ležel na ni jak bez života. Přiběhl jsem k němu a přitiskl své rty na jeho. Nic se však nestalo. A tak jsem se řízl jedním svým šípem, a přiložil ránu k jeho rtu. Jeho oči se otevřeli a on pil. Po chvíli přestal a pronesl. ,,Ty ty jsi přišel.'' a já jen kývl a přisál se na jeho rty.
