JungKook
Byl jsem nikdo, jen pouhý vesničan ve velkém království. Jen někdo kdo nic nezmohl proti vrchnosti. Ale to se změnilo. Po tom co jsem zjistil že byl můj táta loupežník, jsem převzal jeho místo. Začal jsem okrádat ty co okrádali nás. Všem pak rozdal jejich peníze. Nechal jsme si jen ty co byli odcizeny mě, a ostatním je rozdal. Nepotřeboval jsem jich tolik. S tetou jsme se měli dobře, tak proč.
Procházel jsem se po jarmarku kde jsem prodával vajíčka, a usmíval jsem se na prodávající a na děti poletující kolem. Když v tom jsem do někoho vrazil. Vypadal jako kuchař, dost pohledný kuchař. ,,Omlouvám se nedával jsem pozor'' řek líbezným hlasem a usmál se na mě. Já mu úsměv opětoval a pokračoval dál ve své cestě tržištěm. ,,Počkej'' uslyšel jsem jeho křik, a pak se na něj otočil, běžel za mnou. ,,Já já jsem Jin a ty?'' optal se mě. ,,Jsem JungKook.'' řekl jsem s úsměvem.
,,Daně plaťte daně za vejce, každý kdo má vejce platí'' vykřikovali ti vydřiduši. Když jsem se koukl na svůj stánek zhrozil jsem se. Vždyť já vejce prodával. Pak jsem se vyděšeně podíval na Jina ,,Koupím je'' řekl s úsměvem. ,,Děkuji'' zašeptal jsem mu on mi dal daný počet peněz. ,,Zaplať'' vykřikl ten vydřiduch. ,,Nemám za co vejce již má nejsou'' pronesl jsem výsměšně. ,,A s čím si dnes došel na trh?'' ,,S vejci'' řekl jsem. ,,Takže jsi vejce měl tak plať'' řekl. ,,A ty taky tuláku.'' rozkřikl se po Jinovi. ,,Nemám peníze všechny jsem je dal za vejce'' řekl. ,,tak to bude zabavení'' rychle jsem vytáhl více mincí a praštil jimi do jeho ruky. ,,Tady a teď nás nechte'' rozkřikl jsem se po nich. ,,Děkuji'' řekl s úsměvem, a pak už jsme si šli po svých oba. Já domů a on do královské kuchyně.
Od té doby jsem potkával Jina na jarmarku častěji. Jako by tam chodil kvůli mě. Ale to bylo hloupé, to není určitě pravda. Povídali jsme si spolu pokaždé. Výběrčí nás vždy chytli, ale vždy se našli peníze na placení. Avšak dnes jsem jim je poprvé uloupil. A pak je rozdal vesničanům. Byli tak rádi, a já je viděl rád šťastné.
Takhle jsem je loupil pokaždé co vybírali. Ale dnes jich bylo nějak moc. A já byl na to sám.
Dokonce zavedli novou daň a to ze slepice. Mi měli asi 20 slepic takže nás zavřeli za to že jsme neměli jak platit. Bylo to nespravedlivé. Tetu si tam nechali, abych mohl vydělat, ale jak dlouho mi to bude trvat. Slepice nesnášejí tak rychle. Musel jsem se vkrást na hrad a ukrást zámecký poklad. A tak jsem tak i udělal. Počkal jsem si na tmu, a vkradl se tam. Našel jsem tam hodně peněz hlavně u těch dvou výběrčích.
Již jsem se snažil utéci, když jsem strčil do něčeho co spadlo a udělalo hluk. Po chvíli jsme uslyšel hluk. ,,Stůj jsem princ Jin a ty jsi právě zadržen.'' vykřikl mě známí hlas. Podíval jsem se mu do očí. Byl to on můj Jin. ,,JungKooku'' řekl překvapeně. ,,Jine tak ty jsi princ'' řekl jsem kysele. Uslyšel jsem další hluk z chodby. A tak jsem sebral odvahu, políbil ho a utekl. V tom spěchu jsem si však nevšiml bílé barvy, kterou jsem teď měl na botě. A ta je dovedla až k nám do chalupy. Hned mě odvedli do vězení. Sakra.
Jin
Dřív jsem si myslel že se ožením a budu cestovat, ale když jsem potkal jeho, a viděl v jakých podmínkách vesničané žijí rozmyslel jsem si to. Budu panovat. A začnu hned. Když byl den mé korunovace, sjeli se všichni, konalo se to na náměstí. ,,Vážení občané, představuji vám nového krále.' řekl mnich. Ti dva koukali překvapeně jelikož si mysleli že se toho zříkám. ,,Na programu je ještě soud.'' pronesl jsem. ,,A myslím že obžalovaní jsou ti u kterých se poklad najde. Zvedněte ty dva, to oni kradli'' řekl jsem a ukázal jejich směrem. Oni na mě jen koukali, ale stráže tak udělali a byla to pravda.
,,Tobě dávám volnost JungKooku, ale už nikdy nebudeš loupit. A ode dneška je jen jedna daň a to desátek z vaší produkce'' řekl a jsem a všichni začali jásat.
Všichni se rozcházeli, ale já rychle chytil JungKooka a vášnivě ho políbil. ,,Budeš mým králem JungKooku'' zeptal jsem se ho. ,,Nehodí se to'' pronesl. ,,To mi je jedno.'' řekl jsem mu já a políbil ho znovu.
