Věnováno k narozeninám Jung Hoseoka.
Hobi
Všichni si myslí že být princem je úžasné, ale ve skutečnosti není. Nesmíte dělat skoro nic, jen se učit etiketu, vztahy a jazyky. Jste dennodenně zavřeni ve zlaté kleci. Ven můžu jen když mám trénink šermu. Do města mě vůbec nepouští. Mí rodiče mě drží pod zámkem. Nenávidím to tu. Jediný co mi dělá radost je hudba a tanec. To jediný mi nedokážou sebrat. Zlatá klícka se nedala zničit, ale tohle jediné ji trochu zvětšilo.
Potkávat princátka a princezny z různých zemí, tančit pomalé tance a poslouchat hroznou klasickou hudbu mě čekalo za pár dní. Nenávidím plesy, všichni se chovají tak falešně jen aby se zalíbili a provdali své děti za bohatého šlechtice. Ale tentokrát je to jiné, oni chtějí provdat mě. Vědí že jsem gay, ale to jim je jedno. Ale já si nehodlám vzít ženu.
Ples
Je to tu. Ples a já se cítím tak úzkostně. Ale i přes to jsem dokázal nasadit ten, nejfalešnější úsměv. Nechtělo se mi smát, chtělo se mi brečet, ale to nikoho nezajímalo. Služební se na mě soucitně dívali, oni jediný věděli jak se cítím, a můj sluha NamJoon jediný věděl jak miluji hudbu a tanec. Byl mi podobný. Rapoval, tanec mu nešel ale texty a rap zvládal skvěle. Dnes na ples naštěstí mohl jít taky. Byl jsem rád že mi někdo mě blízký bude dělat společnost. S NamJoonem se znám od dětství, jelikož se narodil na zámku jedné služce, a mi si padli do oka. Rodiče nadšení ze začátku nebyli, ale pak si zvykli.
Kráčel jsem dlouhou chodbou po boku NamJoona, který mě opustil u schodů do sálu. Po nich služebnictvo nesmělo, ani on ne. Dveře mi byli otevřeny a já viděl sál plný lidí. Srdce se mi sevřelo nad představou že je mezi nimi i můj nastávající. Tak moc se mi to příčilo. Během mého uvedení jsem sešel dolů. Směřoval jsem si to k mým rodičům, tedy k trůnu. Oni mě jen sjeli naštvaným ohledem, jelikož podle nich jsem přišel pozdě. Ples utíkal, rodiče mě cpali každému kdo přišel požádat o tanec. Mé nohy boleli kvůli nemehlům co an tančit neuměli. Chtělo se mi utéct. A tak jsem se nenápadně rozešel ke schodům, stejně nikdo nevěnoval pozornost. Dokud se za mnou neozval ten líbezný hlas. ,,Než odejdete věnujete mi jeden tanec prosím.'' pronesl někdo a já se k němu otočil. Přede mnou stál pěkně ustrojený muž, který byl o něco málo menší než já. Jeho kouzelný úsměv zářil a v jeho skoro zavřených očí se mu lesklo. Jen jsem na souhlas kývl a nechal se vést. Tanec s ním byl kouzelný, ani jednou mi nešlápl na nohy. Stále se jen usmíval, a já měl potřebu usmát se taky. Díky němu jsem zapomněl i na to že jsem chtěl odejít. Tancovali jsme spolu do konce plesu. Pak jsme se ale již museli rozloučit, jelikož na mě padla únava.
Dnes mám volno. Rodiče mi ho dali kvůli včerejšímu plesu. Tím pádem jsem se odebral do svého tajného tanečního sálu. Pustil jsem si hudbu co rodiče nenávidí, a začal jsem tancovat. Uvolnil jsem se, před očima jsem měl ale stále onoho muže z večera. Tancoval jsem, párkrát jsem si i zazpíval a pak pustil poslední písničku kterou vždy končím. Byla to má skladba Boys meet evil. Byla to první skladba s kterou jsem se tak snažil. Když hudba skončila uslyšel jsem potlesk. Vyděšeně jsem se otočil, stál tam onen muž ze včera. Jak to tu našel. ,,Omlouvám se za vyrušení princi, ale tancujete úžasně.'' řekl tím jeho krásným hlasem. ,,Děkuji eh..'' pronesl jsem abych naznačil že neznám jeho jméno. On se jen usmál a na oplátku s úsměvem řekl. ,,Jsem princ Park Jimin ze sousedního království.'' pronesl a já se zlekl. Otec vždy říkal že vedlejší království je tyranizováno královskou rodinou. Jen jsem na něj vyděšeně zíral, tenhle muž je až moc hodný na to aby to byla pravda. ,,Děje se něco princi.'' pronesl a tím mě probral z transu. ,,Říkej mi Hoseok nebo Hobi Jimine'' řekl jsem a usmál se.
Čím dýl tu Jimin byl a já ho poznával, zjišťoval jsem že není špatný. Je to citlivý a empatický muž, a já věděl že jeho si chci vzít. A i přes protesty rodičů jsem tak i udělal. Za naší vlády království vzkvétala. Lidé se měli dobře. Stejně jako mi dva. Stále se milujeme a budeme se milovat navždy.
Hobi dnes máš narozeniny. A já ti chci popřát vše nejlepší. Doufám že si tento den užiješ, a nebudeš smutný. Jsi skvělí člověk si Sluníčko pro ARMY. Pro nikoho nejsi ošklivý a nikdy nebudeš. Jsi skvělí muž co toho hodně okázal a ještě dokáže. Mi na tebe i kluky počkáme. Nezapomínej, stačí pohlédnout na oblohu a vzpomenout si že tu je hodně lidí které si ovlivnil. Jsi naše naděje, nezapomeň na to. Tento den je jen tvůj a ničí jiný. Vše nejlepší Hobi. A neboj ARMY tu budou vždy čekat a podporovat jako do dnes.
