Hříšná víra - DOKONČENO

Osud čarodějnice nebo....

Celý zbytek dne jsem zůstala v posteli a přemýšlela o svém plánu. Opravdu chci utéct? Dokážu to? Co když mě Robert najde? Zatřásla jsem hlavou. Ne! Dokážu to. Uteču a budu volná. Jenom to musím správně načasovat. Služebná mi donesla teplou polévku. Snědla jsem ji s chutí. Po dlouhé době jsem se nemusela kontrolovat jak jím. Klidně bych mohla i srkat aniž by mě kdokoli pokáral. Večer jsem vstala z postele abych si protáhla nohy. Hlava mě bolela a chvilku se mi i točila. Pomalu jsem došla k zrcadlu. Mé levé oko začalo chytat odstín žluzozeleně a ret jsem měla natrhlý. Do toho obvázaná hlava a pocit mrtvoly a připadala jsem si jako totální zoufalec. Chytila jsem se za nateklé tváře.,,Takhle mě zbít. Však už brzy tomu bude konec,"zamumlala jsem si pro sebe. Potom jsem si sedla k pianu. Položila jsem si prsty na klávesy a začala jsem hrát svoji skladbu, kterou pro mě před lety složil otec. Zavřela jsem oči a ponořila jsem se do hudby. V ten moment jakoby všechno kolem mě zmizelo a byla jsem tu jen já a tahle krása. Byla jsem tak upoutaná melodií, že jsem si ani nevšimla kdy přesně vstoupila kuchařka.,,Hrajete opravdu krásně,"řekla, když jsem skončila. Otočila jsem se.,,Děkuji. Je má oblíbená." Kuchařka se pousměje.,,Přišla jsem se vás zeptat jestli něco nepotřebujete.",,Ne." Kuchařka se ukloní a otevře dveře. Chci zase hrát, ale ještě se otočím jejím směrem.,,Mary?"oslovím ji. Kuchařka se otočí.,,Ano madam?" ,,Děkuji,že tu jste." Kuchařka se na mě usměje a odejde. Povzdechnu si a začnu zase hrát. Aspoń tohle mi Robert nevzal.

Robert se vrátil druhý den odpoledne. Já už byla opět na nohou, aby nepotrestal služebné za moje "rozmazlování". Oblékla jsem si tmavo modré jednoduché šaty a vlasy si spletla do francouzského copu.,,Colette. Má drahá. Tolik si mi chyběla,"cvrdlikal a dal mi letmou pusu na tvář. Potlačila jsem úšklebek a místo toho jsem se usmála.,,Jak bylo v Paříži?"zeptám se s předtíraným zájmem.,,Skvěle. Vlastně to vypadá,že už brzy převezme trůn to princátko.",,Takhle o králi nemluv,"zamračím se.,,Ještě není král,"odsekne.,,Ale jak si řekl,brzy jím bude." Robert si něco zamumlá a vede mě do salonku.,,Mám, ale pro tebe ještě jinou zprávu,"řekne vážně a já se vyděsím, že ví o mém útěku. Že by mě služka prozradila? Nebo kuchařka? Sedne si na kanape. Dívám se na něj a snažím se uklidnit. Poklepe  na místo vedle sebe. Je to signál abych si sedla. Posadím se tedy a čekám. Chytí mě za ruce. Ted' jsem opravdu nervózní.,,Jde o tvé rodiče,"řekne. Znejistím.,,Proč? Co je s nimi?"vyhrknu. Pohladí mě po rameni. Ucuknu.,,Jsou mrtví,"řekne.  Sedím tam a dívám se na něj. Ústa se mu roztáhnou do širokého úsměvu.,,Jsou mrtví. Ten starý páprda a ta rašple jsou mrtví," vykřikne a začne po pokoji tancovat. Chytím se za hrdlo. Nemůžu dýchat. Mrtví? Mrtví? Podívám se na Roberta. Směje se a tančí jako šílenec.,,Mr..mrtví,"špitnu. Robert ke mě přitančí a skloní se k mé hlavě.,,To tedy ano! A že bylo načase! Už jsem myslel,že nikdy nezdechnou." Šokovaně se na něj podívám.,,Jak tohle můžeš vůbec říct? Copak nemáš srdce?",,Jistěže mám, ale majetek je daleko důležitější,"odsekne a nalije si do poháru víno, které stojí na stole. Oči se mi zalijí slzami. Mrtví. Robert ke mě dojde a podá mi jeden pohár. Prudce ho odstrčím, takže se víno vylije na podlahu.,,Dávej sakra pozor! Ty koberce něco stály!"zařve. Leknu se a přikrčím. Robert se usměje.,,Neboj se. Ted' si tu zůstala se mnou. Budeme spolu žít do smrti a porodíš mi spoustu synů. Ano synů! Pro dcery tu není místo. Dcery utopím ve vodě. Ale to nebude třeba, protože ty mi porodíš syny. Možná pět, možná sedm. Vlastně víš co? Deset! A začneme hned ted',"podívá se na mě zvrhlým pohledem. Rychle se zvednu a chci utéct, ale popadne mě za ruku a přitáhne si mě k sobě.,,Pust mě ty zvíře!"zařvu. Plesk! Facka mi přistála už tak na zbitý obličej.,,Budeš dělat co budu chtít!" zařve a začne mi vyhrnovat sukni. Spírám se,ale je silnější.,,Pomoc!"začnu křičet. Robert mě povalí na zem a potom si na mě lehne. Kroutím se a chci utéct. Sukni vyhrne až k pasu. Dám stehna pevně k sobě, ale on mi je násilím odtlačí od sebe.,,Budeš poslušná. Jinak to bude po zlém,"zachechtá se a začne si vysvlékat kalhoty. Využiju příležitosti a popadnu hůl, kterou si Robert opřel o židli, když jsme přišli. Rychle ji vezmu a praštím ho s ní. Robert se zapotácí a já se odplazím co nejdál to jde. Rychle vstanu a chci běžet, ale on mě chytí za kotníky a strhne mě na zem. Sedne si na mě obkročmo a začne mě škrtit.,,Já ti řekl, že budeš poslušná!" ,,Já nejsem tvá klisna,"zachrčím a snažím se mu odtáhnout ruce od mého krku. Začíná mi docházet dech. Tlačí na krk čím dál víc.,,Přestanu, když se mi sama nabídneš,"řekne mi.,,Nikdy,"vydechnu.,,Jak chceš. Tvůj majetek už mám. Tebe vlastně nepotřebuju,"řekne mi zlověstně. Pomalu ze mě sleze, ale pořád mě drží. Ani nevím odkud vzal provaz, ale přivázal mi s ním ruku ke stolu.,,A tady zůstaneš,"přikáže mi. Potom se upraví a odejde. Hned jak se za ním zavřou dveře, snažím se zbavit provazů. Uzel je,ale moc pevný. Najednou se dveře zase otevřou a já nadskočím. Robert drží svíci a divně se uculuje. Příjde ke mně blíž a přitiskne si mě k sobě. S odporem odvrátím hlavu. Robert mi zašeptá do ucha:,,Víš, ted' když mám tvůj majetek a ještě k tomu svůj, můžu si vzít koho chci a bydlet kde chci. Navíc můj přítel u dvora mi jistou pomoc poskytne. Takže co myslíš, že ted' s tím svícnem udělám?"zeptá se. Zděšeně se na něj podívám.,,Položím ho na zem, tak jako jsem to udělal s ostatními." Přidušeně vykřiknu. Robert mě pohladí po tváři.,,Přesně tak moje krásná ženuško. Umřeš tady zaživa. Upálím tě jako čarodějnici, kterou stejně si. A nemusíš se bát. Služebnictvo je dávno pryč." Pustí svícen na zem kousek ode mě. Oheń se okamžitě rozšíří.,,To přece nemůžeš. Ani ty nejsi tohohle schopen,"řeknu a snažím se o odvážný výraz. Robert ke mně přejde blíž a přitiskne svoje slizské rty na moje. Ucuknu.,,Sbohem,"zachcetá se a odchází.,,A ještě něco. Tvoje rodiče zabil můj přítel. Phillip  Bernier." S tím odejde.,,Roberte? Roberte! Ty d'áble! Nenávidím tě! Doufám, že zdechneš někde v žumpě!"řvu, ale kouř, kterého je tu čím dál více mi brání jak v mluvení, tak i v dýchání. Snažím se dostat k noži, který leží na stole, ale jsem moc daleko. Začnu lomcovat s provazem, ale nejde to. Ne nebudu brečet! Já nebudu brečet! Pokouším se uzel rozvázat druhou rukou, ale nejde to. Nemá to cenu. Zemřu. V domě, který se stal mým vězením. V domě kde jsem zažívala ty největší muka. Zemřu dnes. S tím vědomím padnu na kolena. Kouř už je v celé komnatě, ba dokonce je i v celém sídle. Jsem si tím jistá. Mé plíce už nemůžou vydržet tento kouř a tak pomalu zavírám oči. Zavírám oči a myslím na svou hudbu. Na rodiče. Na své dětství. Vzpomínám jak jsem byla št'astná. Už mě nic nebolí. Nic mi už nemůže ublížit. Je po všem. Zavřu oči a propadnu se do tmy.

Probudím se a nad sebou vidím obrazy. Jsou překrásné a vypadají jako andělé.,,Jsem v nebi?"zachraptím. Všimnu si, že můj hlas zní jinak, ale ted' se tím nezabívám.,,Ne nejste v nebi, paní. Náš Pán vás ještě nechal tady na zemi, aby jste splnila svoje poslání,"řekl mi ženský hlas. Byl velmi příjemný, plný moudrosti a porozumění. Natočila jsem hlavu za tím hlasem. Uviděla jsem před sebou ženu v úboru abatyše. Měla modré oči, které jí lemovalo pár vrásek. Měla čistou plet' a milý úsměv.,,Moje jméno je Catherine a postarala jsem se o vaše zranění.",,Zranění?"nakrčím čelo.,,Ano. Našla vás sestra Anne, když se vracela z procházky. Ležela jste u zdi celá špinavá a těžce jste dýchala. Ošetřila sjem vám rány, ale..",,Ale?"Zase můj hlas zněl jinak.,,Zřejmě jste utrpěla zranění, která vám poškodilo váš hlas. Odpust'te, že vám to říkám, ale vypadá to, že už nikdy nebudete mluvit. Spíš šeptat." V tu chvíli si vše uvědomím. Kouř způsobil, že se mi nějak poškodil hlas a proto zněl jinak.,,A vrátí se mi někdy hlas?"chci vědět.,,Možná ano, ale bude to chtít čas a klid." Přikývnu.,Hlavně, že jsem naživu,"vydechnu.,,Správně. To jsou ty správná slova. Nechám vás, aby jste si odpočinula a potom mi vše můžete vysvětlit. Tedy pokud budete chtít." Usměje se a odejde. Lehnu si na druhý bok. Mám brečet? Mám chtít být mrtvá? Je mrtvý Robert? A kdo mě zachránil? Budu moci začít od znovu? Moc otázek. Zatřesu hlavou. Ted' mám jediný cíl. A tím je Phillip Bernier. Vrah mých rodičů. Zabiju ho! A vezmu si vše co mi Robert vzal! Přišel čas se pomstít....