Hříšná víra - DOKONČENO

Koupel

Přeji všem krásný večer nebo den (podle toho, kdy budete tuto kapitolu číst)
Mám pro vás bohužel špatnou zprávu.
Zlomila jsem si nešťastnou náhodou zápěstí a musím teď s rukou odpočívat.
Tato kapitola je poslední, kterou jsem měla dopředu přichystanou, je tedy možné, že další kapitoly výjdou až za týden či dva, podle toho, jak se ruka bude uzdravovat.
Velmi mě to mrzí, ale nemusíte mít strach.
Mám v plánu tento příběh dopsat do konce tohoto roku a dokonce už vím, jak skončí.
Doufám, že se nezlobíte a kapitolu si užijete.
Lucy

Horká voda z věder pomalu stékala do vany, ze které se vypařovala pára. Služebná mi na moje přání natrhala listy růží a tulipánů, které pomalu nasypala do vody.
Svlékla jsem si župan, položila jej na dřevěnou židli a zůstala jen v tenké bílé košili, která mi sahala do půlky stehen.
,,Můžeš jít. Kdybych něco potřebovala, tak tě zavolám," řeknu jí a lehce se usměji.
Služebná se pokloní a odnese vědra sebou. Dívám se za ní a čekám na bouchnutí dveří. Ještě tlumeně uslyším její vzdalující se kroky, když pomalu prsty u nohy zkusím teplotu vody.
Rychle nohu vytáhnu. Je opravdu horká. Tu teď potřebuji nejvíc. Potřebuji ze sebe dostat všechen stres a napětí.
Znovu nohu ponořím do vody, tentokrát po kotník. Syknu, ale vydržím. Dám do vody druhou nohu. Chvíli tam tak přešlapuji na místě a působím jako batolící se kuře.
Moje tělo si na horkost brzy zvykne a posadím se. Vlasy si nadzvednu a přehodím si je přes okraj vany, když se položím do vany. Nechci si je namočit.
Zavřu oči a nasávám páru z vody. V místnosti se vytvoří oblak páry. Brzy je zde vlhko k zalknutí.
Začnu vodu přelévat ze strany na stranu.
Uslyším cvaknutí kliky.
,,Říkala jsem ti, že tě zavolám, až budu potřebovat," řeknu se zavřenýma očima.
Nikdo mi neodpoví a dveře se zase zavřou. Spokojeně zamlaskám. Koupel mi dělá dobře. Dokáže mě uvolnit a přinutit nenásilnou formou relaxovat.
Chci se natáhnout po houbě, která je vedle vany položená na židli, ale nikde ji nenahmatám. Zamračím se a více se vykloním směrem k židli. Když pořád nic nenajdu, otevřu oči.
Vykřiknu a rychle skrčím nohy k sobě, Rukama si zakrývám prsa. Voda se z vany trochu vyleje mým rychlým pohybem. Dech se mi zrychlí a já se zamračím.
,,Co tu děláte?" vyštěknu naštvaně a snažím se skrýt své rozpaky.
Přede mnou stojí bosý dauphin jenom v košili a kalhotách, drze se na mě usmívá a přehazuje si houbu z ruky do ruky.
,,Chtěl jsem s vámi mluvit. Řekli mi, že se koupete. Tak jsem tady," odpoví prostě a posadí se na okraj vany. Pohledem si mě prohlédne. Instinktivně se ještě víc přikrčím.
,,To nemohlo počkat?" odseknu ostře.
,,Je to opravdu ale opravdu důležité," odpoví mi a pohledem spočine na mých lýtkách. Kopnu do vody a pocákám ho.
,,Přestaňte si mě tak prohlížet! Jestli je něco tak důležité, tak mi to řekněte hned a odejděte. Ráda bych se okoupala," řeknu rázně.
Dauphin si setře kapky vody z tváře a zazubí se.
,,Nechcete s tím koupáním pomoci?"
,,Ne!"
,,Škoda. Chtěl jsem vám to sdělit, během umývání houbou vašich krásných lýtek," pronese a přihmouří oči.
Tělem mi projede zvláštní energie. Chvíli zvažuji svoje možnosti. Je to krajně nevhodné. Naprosto nevhodné. Jsem skoro nahá. A ani košile mě nezachrání, protože je nalepená na mém těle a prosvítá. Ale on neodejde, pokud nebude po jeho. A nakonec přijde služebná nebo někdo jiný a bude to můj konec.
Odevzdaně si povzdechnu. ,,Fajn. Ale jen lýtka. A nedívejte se!" přikážu a natáhnu k němu levou nohu. Ruce mám stále překřížené na prsou. Dauphin se usměje a s posvátnou úctou vezme mou nohu a položí si ji na své stehno. Lehce se nahne a začne pomalu krouživými pohyby mít moje lýtko.
,,Takže? O co jde?" zeptám se po chvíli, když se ujistím, že mě můj hlas nezradí.
,,Rád bych s vámi probral Edmunda," řekne nenuceně a dál pozoruje moji nohu. Dává si opravdu záležet. Nerada to přiznávám, ale je to skvostné.
,,Co je s ním?" zeptám se a už se neubráním lehkému vzdechnu. Hned se však vzpamatuji. I tak mi neujde jeho potutelný úsměv.
,,Rád bych ho oženil," řekne a zajede houbou až pod kolení jamku. Nutí mě to ucuknout ale přidrží můj kotník a nesouhlasně zamlaská.
,,Přemýšlel jsem nad nějakou mladou, krásnou dívkou, která by mu byla dobrou společnicí. Zaslouží si to nejlepší."
Znovu udělá krouživý pohyb a ucítím houbu na svém stehnu.
,,Mh...to jistě ano," zamumlám a přivřu oči. Nevím, jaké je jeho kouzlo ale pravidelné kruhy a rytmus umývání, mě přivádí ke spánku.
,,Napadá vás někdo?" zeptá se mě nezávazně a lehce přejede po vnitřní straně stehna. Zavrtím se.
,,Ne," vydechnu ,,nenapadá."
,,Opravdu ne? Ani trochu?" ujišťuje se.
Zakroutím hlavou, Vůbec nechápu, kam tím směřuje. Otevřu oči a zjišťuji, že je nahnutý nade mnou. Tvář má velmi blízko té mé. Podívám se mu přímo do těch jeho krásných očí.
,,To jsem rád," přizná a pohladí mě po tváři. Má mokrou dlaň. ,,protože vás nikomu nedám," zavrčí.
Zkoumám jeho tvář. Jeho majetnictví vůči mé osobě mi způsobuje nevysvětlitelnou radost. Tetelím se blahem, jakým způsobem se na mě dívá.
,,Madmoiselle?" promluví a svými prsty mi začne vískat ve vlasech.
,,Ano?" nedočkavě se k němu přisunu. Vlasy mi spadnou na mokrá záda.
,,Smím vás políbit?" zeptá se chraplavým hlasem. Pohledem přejíždí po mých rtech a sám si je oblízne.
,,Já..." hlas mi selže a dech se mi zrychlí.
Dauphin se ke mně přisune blíže. Rukama se přidržuje okrajů vany. Skloní se těšně ke mně. Cítím jeho dech na své tváři. Naposledy se mi podívá do očí. A potom lehce přejede svými rty po mých. Jemně, až něžně. Zachvěji se. Takhle se ke mně muž nikdy nechoval. Přitiskne své rty na mé. Lehce vyjeknu, když mě koketně kousne do spodního rtu. Donutí mě to pootevřít ústa. Očividně to byl jeho záměr. Ucítím jeho jazyk. Poleká mě to. Chci se odtáhnout, ale on mě svými dlaněmi lehce přidrží za hlavu. Když se můj jazyk dotkne jeho, už nevydržím a zavzdychám. Začnu ho líbat sama. Snažím se mu oplácet jeho zkušené polibky, které jsou ze začátku jemné a postupně se stávají vášnivějšími. Jeho ruce mi putují po těle. Hladí mě po zádech, po pažích. Položím své ruce kolem jeho krku a přitáhnu si ho blíž. Jenže to nedomyslím. Zradí ho rovnováha a zřítí se do vany.
Vyděšeně na něj hledím.
,,Jste v pořádku?" zeptám se a posunu se na kraj vany. Na chvíli zapomenu na své rozpaky z mé nahoty. Ten pád působil bolestivě.
Dauphin ke mně vzhlédne a hodí si mokré vlasy dozadu.
,,Ano, ale budu mít pár modřin. Ta rána nebyla pěkná," odpoví mi a zůstane na mě zírat.
Až teď si uvědomím, že přes mokrou košili musí vidět moje tělo. Vyjeknu a znovu se snažím zakrýt. Popadne mě za ruce a lehce mi je stiskne kolem zápěstí. Polekaně se na něj podívám.
,,Prosím, nezakrývej se. Jsi nádherná. Božská. Nikdy bych neudělal nic, co by si sama nechtěla," řekne pevně a pustí moje zápěstí.
Chvíli váhám. Cítím stud a jsem si jistá, že mám ve tváři červeň. Dívá se na mě a čeká, co udělám. Poznám z jeho pohledu, že mi plně věří. A to mě zasáhne silně u srdce. Opravdu mi věří a bude moje rozhodnutí respektovat.
Plaše se na něj usměji a už se nezakryji.
Když vidí, že jsem se uvolnila, posune se blíž ke mně. Znovu mě jemně políbí. Já mu polibek oplatím, tentokrát vášnivěji. Má jemné rty, které jsou zároveň teď plné. Líbá zkušeně, ví co dělá.
Obejmu ho a on mě začne hladit po zádech. Polibky přesune na můj krk a klíční kost. Zakloním hlavu a přivřu oči. Když mě kousne do krku, zavzdychám.
Jeho ruce šátrají na mém těle a když ucítím jeho dlaň na svém ňadru, málem zešílím. Stáhne mi košili z ramene a potom ji vyhrne zespodu.
Lehce mě pohladí po vnitřní straně stehna jakoby omylem a ruku rychle odtáhne. Čeká na mou reakci, neboť polekaně ztuhnu. Dotýká se mě velmi citlivých míst, takovým způsobem, který byl mému manželovi cizí.
Když mu nedám jasný signál odporu, přesune svoji ruku na mé hýždě. I ty lehce pohladí a přitom mě políbí na rameno. Potěšeně se usměji.
Vyhledám jeho ústa a políbím ho. Dávám do toho polibku vše. Svou bolest, touhu, mé city k němu i obavy. A on mi vychází vstříc a oplácí mi moji důvěru.
Když polibek skončí, hravě jej kousnu do brady. Potěšeně na mě mrkne a nečekaně si mě přitáhne do užšího objetí. Ucítím jeho touhu. Vyděsí mě to a zároveň potěší.
Spokojeně se na mě podívá a věnuje mi krátký polibek.
,,Takže?"
,,Takže,..."
,,Jsi připravená mi tykat?"
Rozesměje mě to. Obejmu ho a položím si hlavu na jeho rameno.
,,A ty se mnou strávit noc?" zeptám se nejistě.
Odtáhne se ode mě a pohlédne mi do očí.
,,Jsi si jistá?" ujišťuje se.
Přikývnu. A opravdu to tak je. Moje tělo po tom křičí už delší dobu, ale až dnes jsem plně přesvědčena i srdcem.
,,Jsem," řeknu rozhodně.
Louis vyleze z vany a potom mi pomůže. Zvedne mě do náruče. Oba se na sebe usmějeme.
Stále mokrou mě donese do své postele a položí mě na ni. Skloní se nade mnou a políbí mě. Ucítím mezi svýma nohama jeho stehno. Nohy od sebe oddělám a vzdychnu. Budoucí král začne mé tělo pokrývat polibky od krku a postupuje stále níž a níž.
Když mě hravě kousne do ňadra, vykřiknu rozkoší.

V tu chvíli se mnou někdo zatřese.
Zmateně otevřu oči a rozhlédnu se kolem sebe. Jsem celá zpocená a dezorientovaná.
,,Křičela jste, madmoiselle," řekne služebná se zachmuřenou tváří.
,,A co?" zeptám se zděšeně.
,,To nevím. Nerozuměla jsem vám. Ale přišla jsem vás vzbudit. Čeká vás mousier de Arges," oznámí mi a otočí se pro tác se snídaní.
Schovám hlavu zoufale do dlaní. Ten se byl tak živý a...
Bože, co se to se mnou děje?