Hříšná víra - DOKONČENO

Pozvánka do ráje

Naštěstí do kláštera občas jezdil i posel s různými listy pro Matku představenou. Později mi Amélie řekla, že ona a královna se před mnoha lety přátelily. Dokonce královna pravidelně posílala peníze na opravy kláštera. Upoutalo to mou pozornost avšak na malou chvíli. Pro mě ted' důležitější bylo dostat se do Louvru. Amelie, i přesto že žila zde měla mnoho známých, a tak jsem po dvou dlouhých týdnů čekání konečně zaplatila kočár. Šaty jsem si objednala u jedné švadleny, které jsem po poslu poslala  instrukce, aby vše bylo co nejdřívě hotové. Mezitím mě Amelie po večerech tajně učila etiketu u dvora. Často jsme se smály a tančily po pokoji. Přišlo mi, že poprvé mám důvod se smát. Smát se a nad ničím nepřemýšlet. Jako by má minulost byl jen zlý sen...

,,Colette?"ozve se ode dveří knihovny. Vzhlédnu od knihy. Amelie na mě kývne a já okamžitě vstanu. Snažím se jít co nejklidněji. Pár jeptišek se za mnou pohoršeně dívá, ale žádná nic neřekne. Zavřu za sebou potichu dveře a potom se rozběhnu. Vím, kde mě Amelie čeká.
Míjím dalších pár sester až se konečně zastavím u zahrady. Amalie je opřená o kašnu. Má založené ruce na prsou. Když mě zmerčí, usměje se. Vydechnu a přejdu k ní.,,Mám dobré zprávy,"řekne mi.,,Opravdu?"potěším se.,,Ano. Přišly ti šaty.",,Á..á..á..á." Neudržím se a začnu křičet štěstím.,,Pšt! Ticho! Colette tiše nebo nás prozradíš,"krotí mě Amelie, ale přitom se usmívá. Silně ji obejmu.,,Nemůžu tomu uvěřit. Takže nyní můžu už odjet.",,Ještě bych s tím nespěchala." Zarazím se a odtáhnu se od ní.,,Proč ne?",,Sice máš nové šaty, pár šperků také a kočár, ale musíš se nějak dostat ke dvoru. Chápej. Do Louvru se možná dostaneš, ale ke královně? K princům? Nemáš šanci.",,Tak, co mám dělat?" rozhodím frustrovaně rukama.,,O něčem bych věděla..."začne opatrně Amelie. Se zájmem se na ni podívám.,,Tak povídej.",,Je tu jeden způsob, jak se dostat ke královně. Přes Matku představenou. S královnou si stále píše. Kdyby si měla doporučení od ní, měla by si slušnou šanci nejenom se do Louvru dostat, ale i tam zůstat.",,Mh...to máš pravdu. Je tu však jeden problém. To doporučení mi Matka představená nikdy nenapíše.",,Jak si můžeš být, tak jistá?",,Protože to vím. Jak bych jí to asi vysvětlila? Že chci místo kláštera zkusit jet ke dvoru a zkusit štěstí tam?",,Přesně takhle to řekneš,"přitaká Amelie. Pochybovačně se na ni podívám.,,Věř mi. Zkus to."
Se zachmuřenou tváří stojím před dveřmi Matky představené. Tohle nemůže vyjít. Prostě nemůže,'pomyslím si a odhodlám se zaklepat.,,Dále,"slyším tluměně. Otevřu dveře. Matka představená sedí za stolem a něco si čte.,,Neruším?"zeptám se a uhladím si sukni. Vždy to dělám, když jsem nervózní.,,Ale vůbec ne. Jen si něco čtu,"řekne Matka představená a přitom se pořád dívá na list, který drží v ruce.,,Co tě sem přivádí, mé dítě?",,Tedy..."odkašlu si.,,Ráda bych vás o něco poprosila. Jak víte do vašeho kláštera jsem se dostala za zvláštních okolností. Jsem vám velmi vděčná, že jste se mne ujaly a nekladly jste otázky na které bych pravděpodobně nemohla odpovědět'. Dlužím vám za život. Cítím velkou vděčnost, že jsem zde mohla zůstat takovou dobu a poznat tolik úžasného. Nyní mám však pocit, že můj život musí jít dále. Já musím jít dále. Jak víte, umím hrát na piano a housle. Zvládám i hraní na varhany. Slyšela jsem, že královna hledá novou hudebnici pro sebe a své přátele. Ráada bych se o to místo ucházela." Vychrlím sebe všechny své nynější myšlenky. Matka představená se na mě stále nepodívá.,,Mh...zajímavé. A ode mne chcete mé požehnání?"zeptá se.,,Tedy..."povzdechnu si,,i za to bych byla vděčná.",,Ale měla jste na mysli něco jiného,"odtuší a poprvé za celou dobu ke mně vzhlédne. Pod jejím pohledem citím, jak rudnu. Rychle skloním hlavu.,, No tak. Povězte mi, co chcete. Když už jste se odhodlala přijít, tak přeci nepromarníte tuto šanci. Nebo snad ano?",,To ne,"pípnu.,,Tak vidíte. Nuže, co pro vás můžu udělat?",,Ráda bych vás poprosila, zda byste mne nemohla doporučit královně. Vím, že si s ní píšete." Matka představená se opře do křesla a podepře si bradu.,,Jak vidím, Amelie neumí držet svůj jazyk za zuby.",,Prosím, nezlobte se na ni. Nemyslela to zle. Chtěla mi jen pomoci." Zachvátí mne panika. Co, když kvůli mne bude ted' Amelie v problémech?,,Je mi jasné, že Amelie chtěla pomoci své přítelkyni. Nemůže k tomu však využívat tajemství druhých,"pokárá mě.,,Odpust'te. Nevěděla jsem, že je to tajemství,"hlesnu. Všechny mé plány jsou ztraceny,' napadne mě..,,No, velké tajemství to není, ale nechlubím se jím,"zasměje se Matka představená. Potom zvážní.,,To doporučení ti napíši," řekne po chvíli. Překvapeně se na ni podívám.,,Opravdu?",,Ano. Mám na tebe však otázku.",,Prosím, zeptejte se mě na cokoli.",,Jsi si vědoma toho, co vše budeš muset u dvora snášet, podřizovat se a hrát podle jejich pravidel? Víš, kdysi jsem u dvora žila také." Matka představená si povzdechne a na pár vteřin se jako by duchem přenese do minulosti. Ten moment je tak silný, že si nedovolím ji vyrušit. Najednou ten moment zmizí a znovu se na mě se zájmem podívá.,,Tak. Jsi na to vše připravena?",,Jestli jsem připravena, to nevím. Jsem si však jistá, že pokud to nezkusím, budu toho do konce života  litovat." Matka představená pokýve hlavou.,,Dobrá odpověd'. V tom případě ještě dnes napíšu Jejímu Veličenstvu dopis a zítra ho pošlu." Rozzářím se štěstím.,,Děkuji. Děkuji mockrát.." Matka představená zvedne ruku.,,Neděkuj mi. Ne nyní. Až budeš nějaký čas u dvora, potom mi můžeš poděkovat. Pokud bude za co." Její tvář se zachmuří a její pohled se stočí zpět k listům. Moje radost je okamžitě pryč. Zmůžu se jen na popřání dobrého večera a malou úklonu. Potom za sebou zavřu dveře a tiše odcházím do svého pokoje.

Odpověd' od královny přijde až za tři týdny. Celé ty tři nekonečné týdny jsem chodila po klášteře jako duchem nepřítomná. Věděla jsem, že pokud to nevyjde, nemám jedinou šanci se dostat do Louvru, získat si nějakou pozici a zjistit kdo je Phillip Bernier, vrah mých rodičů. Amelie se na mě starostlivě dívala, ale já ji ignorovala. Chtěla jsem být sama. A znát odpověd'.
Když přišla odpověd', hned jsem to poznala. Jeptišky byly najednou celé nesvé, dívaly se do země a vyhýbaly se mi obloukem. Na klidu mi to nepřidalo, a proto jsem hned zamířila za Matkou představenou. Než stihnu zaklepat, dveře se otevřou a v nich se objeví posel.,,Mademoiselle,"ukloní se mi a obejde mě.,,Jen pojd'te dál, Colette,"vybídne mě Matka představená. Vstoupím a zavřu za sebou dveře. Matka představená stojí u stolu a v ruce drží dopis.,,Už znám odpověd' od Jejího Veličenstva, "řekne mi. Přikývnu.,,Chcete jistě znát odpověd'?"zeptá se mě. Přikývnu a zavřu oči. V mé hlavě se odehrává bitva. Bitva, zda chci nebo nechci slyšet ta slova.,,Nuže...Její Veličenstvo, regentka, vás zve na svůj dvůr abyste se ucházela o místo její osobní hudebnice,"řekne Matka představená. Pomalu otevřu oči. Jsem v šoku. Matka představená se na mě usměje a přejde ke mně. Potom mi vloží dopis do rukou.,,Ted' je pravá chvíle se radovat,"šeptne mi do ucha. Začnu se smát. Nepřežitě. Úplně otupělá tou zprávou. Slzy radosti mi začnou téct po tváři.,,Je to pravda? Opravdu je to pravda?"ujišt'uji se a směji.,,Ano. Je to pravda,"přikývne Matka představená.
Tou radostí se přestanu ovládat a spontálně ji obejmu. Cítím, že je z toho zaskočená.,,Dobrá....No tak...Vím, že jste ráda, ale už mě můžete pustit,"řekne mi a křečovitě mě obejme. Když ji však hned nepustím, uvolní se a obejme mě jako bych byla její dcera. V srdci se mi rozleje pocit štěstí a bezpečí. Po chvíli ji pustím. Odstoupím od ní o krok dozadu a lehce se pokloním. Cítím, že je to tak správné.,,Děkuji. Opravdu." Matka představená přikývne.,,Ted' jděte balit. Posel tu zůstane na oběd, ale hned potom se vydáte na cestu.",,Ještě dnes?"polekám se.,,Ano. Nemá času nazbyt. Kočár je stejně tu. Zapřáhneme dva bělouše a bude to." Kývnu a pomalu odejdu.
Do svého pokoje jdu již s lehčím krokem. Konečně se mi začíná dařit. Otevřu dveře svého pokoje. Amelie sedí na mé posteli. Když vejdu, vstane a tázavě se na mě podívá. Přikývnu a obě začneme křičet radostí.
Nyní mám možnost změnit svůj život...