Hříšná víra - DOKONČENO

královský večer

Nejistým krokem jsem se blížila ke komnatám dauphina. V této části paláce jsem ještě nikdy nebyla.
Proč taky?
Výraz budoucího krále Francie po vyjížďce mě vykolejil na celý zbytek dne. Nevěděla jsem, co si o tom myslet.
Bernier očividně neměl dobrou pověst nikde a ani se to nesnažil tajit. Pokud ho však dauphin tolik nesnášel, proč mě pozval do jeho soukromých komnat abych se s ním seznámila? Respektive, proč souhlasil ale byl naštvaný?
Zavrtěla jsem hlavou. Nemá cenu nad tím teď už přemýšlet.
Zastavila jsem se před dveřmi, lehce si odkašlala a zaklepala na dveře. Vmžiku se otevřely a mě oslnilo světlo. Vešla jsem do salónu, který přímo praskal ve švech. Byla tu šlechta jen z té nejvyšší vrstvy. Některé jsem znala, jiné jsem viděla poprvé v životě. A hlavně jsem je nikdy neviděla v takovém stavu.
Jistě, na plesech pořádaných královnou se hodně pilo a občas se stal skandál. Ale s tímto se to nedalo srovnat. Skoro všichni byli tak opilí, že ani nedokázali stát na nohou a ti, kteří si na to troufli se stejně museli opírat o někoho dalšího. Rozlité víno a sklo se válelo všude kolem hlavního stolu, kde se hrály karty.  Polonahé ženy, zřejmě prostitutky, se vystavovaly u oken. V rohu jsem viděla objímající se pár, který to neměl daleko do ložnice, a když jsem se pořádně podívala, uviděla jsem ministra hospodářství jak se vroucně líbá s...no to snad ne!
,,Madmoiselle?" ozve se za mnou a já se prudce otočím.
Přede mnou stojí Edmund de Arges, jeden ze společníků dauphina. Kývnu hlavou na pozdrav.
,,Jeho Výsost vás už očekává," řekne mi a nabídne mi rámě. Zavěsím se do něj a nechám se vést salónem.
Dojdeme k červenému závěsu, který sluha, schovávající se v rohu, odtáhne a mi vplujeme do malého pokojíčku. Je tu tlumené světlo a oproti hluku ze salonu, překvapivý klid.
Hned si všimnu, že u stolu sedí pohodlně o židli opřený dauphin, po jeho pravici Marie a po levici Charles, další z jeho společníků. Přímo naproti budoucího krále, sedí sotva ještě chlapec. Uhádnu, že to bude jeho bratr. Mají stejně řezanou tvář a stejný odstín pokožky. Vedle něj sedí blonďatý mladík a z druhé strany starší, tmavovlasý muž s havraním nosem a přísnou tváří. Bernier, dojde mi.
,,Vaše Výsosti," odkašle si de Arges a předstoupí se mnou před něj. ,,Už jsem ji našel."
Překvapeně zamrkám. ,,Vy jste mě dal hledat?"
Dauphin vyloží jednu kartu na stůl a další si vezme z balíčku.
,,Nechtěl jsem abyste zbytečně bloudila. Je tam hrozný randál," odpoví aniž by se na mě podíval. Dál sleduje hru.
Teď kartu vyhodí Marie a vezme si novou. Přitom se triumfálně usměje. Pomalu vyloží karty na stůl a jako malé dítě zatleská.
,,Opět jsem vyhrála."
,,S vámi hrát je neštěstí. Buď je na vaší straně samotný ďábel nebo umíte dokonale podvádět," zamrmlá Charles a všichni karty hodí doprostřed stolu. Vezme je ten blonďák a začne je míchat.
,,Proč hned podvádět? Prostě jsem nejlepší, musíte to uznat pánové," pronese sladce a protáhne se. Až v téhle chvíli jakoby mě snad zaregistrovali.
,,Madmoiselle! Zahrajete si taky? Je to hrozná zábava nad nimi pořád vyhrávat."
,,Tedy, nevím jestli je to dobrý nápad," řeknu nejistě.
,,Samozřejmě, že je. Uděláme vám místo," rozhodne a luskne prsty. Sluha mi okamžitě přistaví židli. Všichni se posunou víc ke svému spoluhráči, takže nakonec sedím mezi Edmundem a Bernierem. Srdce mi začne tlouct jako na poplach.
,,Vy, madmoiselle ještě neznáte. Dovolte mi představit vám mého bratra Phillipa de Orleans a jeho přátele - Phillipa de Bernier a Phillipa, rytíře de Lorraine-Armagnac. A toto je madmoiselle de Fabre, je hlavní hudebnicí naší matky," dodá směrem ke svému bratrovi.
Skloním hlavu aspoň v náznaku úklony a snažím se zachovat klid.
Vrah mých rodičů se na mě zatím ještě ani jednou nepodíval.
Když rytíř začne rozdávat karty, s vděčností je začnu skládat. Celé první kolo proběhne mlčky, zacož jsem velmi vděčná.
Snažím se totiž skrýt třes svých rukou a ovládnout tendenci, pořádně se podívat na muže, který mi zničil rodinu.
,,Takže madmoiselle, jak se vám líbí na dvoře?" ozve se najednou rytíř.
,,Je to neobvyklé, řekla bych. Velkolepé, často náročné. Ale zvykla jsem si. Královna je velmi laskavá," odpovím popravdě.
,,To jistě. Záleží jak na koho," ušklíbne se a opře se ramenem o prince. Ten ho spraží pohledem, takže se hned odtáhne zpět.
,,Viděl si dnes Henriette?" zeptá se zničehonic dauphin. Stočím k němu pohled. Má opět svoji neproniknutelnou masku. Zajímalo by mě, jestli ji má schválně a nebo se nikdy neuvolní ani když je se svým bratrem.
,,Ne. Měl bych?"
,,Slyšel jsem, že je nemocná," podotkne budoucí král.
,,Ona je pořád nemocná," opáčí jeho bratr.
Pohled, jakým se na sebe podívají by dokázal zabíjet vojska.  Napětí vycítí i  Marie, která se rychle vpraví do hovoru.
,,Ale no tak. Nehádejte se zase. Henriette je nemocná celý život. Kdo by se tomu divil? Je přece z Anglie. A tam pořád prší. Je tam vlhko a plíseň.  Má štěstí, že skončila tady jinak nevím, co by se s ní stalo," pronese teatrálně a zakroutí hlavou. Potom hlasidě vzdychne a vyhodí další kartu.
,,Zastav se zítra za ní," řekne dauphin a je to spíše příkaz než prosba.
,,Pokud nám vyjde čas..." jeho bratr schválně nechá větu nedokončenou a mrkne na rytíře.
Svráštím čelo.
Tak moment!
,,Jeho Milost chtěla říci, pokud nám vyjde čas, neboť máme navštívit vojenský oddíl."
Poprvé za celou dobu uslyším hlas vraha svých rodičů. Lehce k němu natočím hlavu. Není vůbec vyvedený z míry. Vlastně ani nevím, jakou by mohl mít náladu či co by si mohl myslet. Svou roli hraje dobře.
,,I tak by to ale bylo vhodné. Je to přeci tvoje žena," podotkne dauphin a znovu vyhodí další kartu.
,,Jestli to nestihnu já, jsem si jistý, že ty ano."
Nevím, co mám dělat pod tíhou těch slov a tak vyložím karty na stůl.
,,Vyhrála jsem," řeknu s předstíraným nadšením.
,,Cože?" ozve se od všech koutků stolu.
,,No ano, vyhrála," zopakuji a založím si ruce na prsou. Ty nevěřícné výrazy a šibalský pohled dauphina, který tak důvěrně znám, mě přinutí se ušklíbnout.
,,Vypadá to Marie, že tu máš konkurenci," škádlivě řekne dauphin.
,,Ano. Ale neboj, drahoušku, nikde jinde konkurenci nemám," zapřede a phladí ho po paži. Okamžitě moje nálada klesne pod bod mrazu.
,,Nechte si to až budete sami," odfrkne si princ a vezme si nabízený pohár od rytíře.
,,Stejně je to nefér," zakňučí blonďák a přitulí se k princi. Periferně se podívám po všech okolo, jak se na to tváří, ale každý je vůči nim lhostejný. Zřejmě si náklonost projevují často a nejenom takto.
,,Další důvod, proč má být žena doma a starat se o děti," řekne de Bernier.
,,Vy jen neumíte prohrávat. Chudáček Francoise, až si vás vezme. Vůbec netuší, jak moc ženy nesnášíte," zaštěbetá Marie, vstane a přímo před mýma očima se posadí dauphinovi na klín.
,,To já mám štěstí, že mě miluje takový muž, jako je náš budoucí král." Skloní se k němu a políbí ho. A on jí polibek opětuje. Odvrátím hlavu a stisknu ruce v pěst pod stolem.
,,Však ona to pozná," odsekne.
Zamračím se. ,,Pokud opravdu nesnášíte ženy, tak proč si chcete Francoise vzít?" odvážím se na něj pohlédnout.
Naše očí se konečně střetnou. Má je skelně zelené. Chladné. Bez emocí. Vyprahlé.
Odpoví mi: ,,Protože můžu."
Rozhostí se ticho.
Dívám se na něj. Na vraha mých rodičů. A necítím nic. Jsem úplně prázdná.
,,To už by stačilo, mousier. Pokud nás chcete otrávit vašemi předpotopními názory, můžete odejít," zasáhne dauphin.
Uhnu pohledem a ozve se první náznak bolesti hlavy.
,,To je dobrý nápad. Půjdeme všichni," zavelí princ a společně s rytířem vstane.
Ten mu celou dobu něco potutelně šeptá do ucha. De Bernier prudce odsune židli a vstane taky. Naposledy k němu vzhlédnu. Takto z profilu opravdu vypadá jako havran.
,,Užij si večer, bratříčku," řekne ještě princ a vykročí k závěsům.
,,Nápodobně," odsekne dauphin.
,,Věř, že užiju," zavolá ještě princ a všichni tři odejdou.
,,S vaším svolením, také bychom už šli," ozve se Charles a společně s Edmundem vstanou. To je signál pro mě. Rozhodně tu nechci zůstat s Marií a dauphinem sama.
,,Já půjdu také. Zítra mě brzy ráno čeká královna," vymyslím si.
,,Tak dobrá, ale doprovodím vás." Dauphin vstane a přejde ke mně. Zavrtím hlavou.
,,Není třeba. Půjdu společně s nimi."
,,Mají jinou cestu," namítne trpce.
,,To nevadí. V paláci na mě vrah určitě nečíhá," odseknu.
Chvilku na sebe hledíme. Kousám se do jazyka, ale neodpustím si tu poznámku.
,,Nenechte kvůli mě madmoiselle Marii čekat."
Dauphinova tvář se uvolní pochopením a potom se opět stáhne do masky.
,,Jestli je to vaše přání..."
Pokrčím rameny a sama se zavěsím opět do Edmunda. Ten překvapeně ucukne, ale hned se vzpamatuje.
,,Dobrou noc, sire," rozloučím se a společně s nimi odejdu. Ani se neohlédnu.
Bojím se, co bych mohla ještě vidět....

V posteli jsem se potom zbytek noci převalovala.
Tak on s ní pořád je. A proč taky ne? Co jsem si myslela? Že když já odmítnu být jeho milenka před jeho svatbou, tak všechny ženy to budou cítit stejně?
Aspoň vím, kde celé ty večery byl.
Převalila jsem se na bok a naštvaně praštila do polštáře.
A další věc. De Bernier. Je to krutý a chladný člověk. Kdyby nebyl vrah mých rodičů, sama bych si na něj dávala pozor a doporučila bych to všem okolo. Bylo mi líto Francoise. Sice byl bohatý s dobrým postavením, ale ona nemá představu koho si chce vzít.
Otočila jsem se na záda a dívala se na strop.
A začala pomalu přemýšlet, jak ho co nejvhodněji odstranit.