Ano / Ne (Cameron Dallas CZ)

1

Nemohla jsem uvěřit tomu, co mi máma oznámila. Pojedu do Los Angeles na celý měsíc a co je nejlepší budou tam i moje nejlepší kamarádky. Už se nemůžu dočkat, jestli potkám Camerona. Máme ho všechny rády, proto říkám, že mám radši Nashe. „Dávejte na sebe pozor" říká máma, když mě objímá. Stojíme před letištěm, je docela hluk „Neboj mami" odpovídám, když mě pouští. Táta vytahuje kufry z auta „Aby jste tam nezůstali holky" směje se „Ale pane Wágnere takovou radost by, jsme vám neudělali" říká Marťa se založenýma rukama. Táta pokládá kufry a jde ke mně, objímá mě „Hlavně nic nerozbij" šeptá. Cože? Proč bych měla něco rozbíjet. Jak to sakra myslel? No radši se tím nebudu zaobírat. Táta má někdy zvláštní způsob dávání rad.

Když nastupujeme do letadla, mám žaludek jako na vodě. Nikdy před tím jsem neletěla a už to neplánuju. Sedím u okýnka, vedle sedí Marťa a vedle ní Terka „Neboj je to jako ve vlaku" uklidňuje mě Marťa. Její zelené oči září jako dítěti, které dostalo novou hračku. Vždycky jsem jí záviděla její světle hnědé vlasy. Asi kolem desáté vzlétáme. Bolí mě z toho hlava, ale za nedlouho už jsme ve vzduchu a všechno je pryč. Holky mají sluchátka na uších a sedí v klidu. Přemýšlím o tom, co budu těch dvanáct hodin dělat. Dívám se z okénka, vidím jen oblaka, je to svým způsobem hezké. Nemám co dělat, tak si taky nasazuji sluchátka a zapínám hudbu. Hraje písnička Avicii the nights. Pomalu zavírám oči a usínám. Probouzím se, když přistáváme v New Yorku. Holky jsou vzhůru „Dobré ráno" šeptá Terka „Co se děje?" ptám se „Jsme v New Yorku, vstávej" zvedá se. Sundávám si sluchátka a jdu za ní. Navštívili jsme kavárnu na letišti. Objednávám si latte a holky espresso. Mám docela hlad tak si objednávám ještě jídlo. Nějaký čokoládový dortík s medem „Už se nemůžu dočkat" piští Terka „Jo já taky a co ty Nat těšíš se na Camerona?" rýpe Marťa „Ne.. já tam nechci jen kvůli nim, chci si projít památky a tak" míchám si kávu „Ale prosím tě já vím že se ti nelíbí jenom Nash" hihňá se Terka „No jo ale taky ne Cameron že?" mračím se a upíjím, to latte je tak teplé.

Nastupujeme do letadla, tentokrát nesedíme spolu, ale nějak mi to nevadí. Moje místo je v řadě uprostřed. Sedám si a pokládám si kabelku vedle sedadla. Au.. dostávám loktem do hlavy od toho kluka vedle sebe „Oh my god, sorry" omlouvá se a shýbá se ke mě „I'm fine" otevírám oči a všímám si jeho obličeje. Oh můj bože to je Cameron Dallas. Brada mi padá k zemi.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Další díl přidám brzy, doufám že se vám zatím líbí :D Když tak koment potěší abych věděla co zlepšovat :)