Ano / Ne (Cameron Dallas CZ)

Untitled Part 33

Otáčí se a s úsměvem míří ke mně „Co chceš?" zavírám dveře mého pokoje.
_____________________
„Chci abys mi odpustila" naléhá „Miluju tě a nechci o tebe přijít" prosí „Camerone já-nemůžu" vrtím hlavou „Přijď večer ke mně prosím" bere mě za ruku „Came" vzdychám „Miluju tě" šeptá, nevím co mu mám odpovědět „Možná" zvedám ramena „Co?" vrtí hlavou „Možná přijdu" usmívám se „Dobře" pouští mě „Jdi" pobízím ho, kýve a odchází. Padám do postele. Bože! Je tak roztomilí, úchvatný, hodný a ještě ke všemu hezký! Proč já? Dojídám svoje vločky a zase mi někdo volá „Shawne?" beru mobil „Čau! Říkal jsem si, jestli nechceš někam zajít" navrhuje „Možná" odpovídám „Dobře, čekám" klesá hlasem „Cože?!" zakuckala jsem se „Podívej se z okna" říká klidným hlasem, jdu k oknu a posouvám záclonu „Vážně?" směju se „Dělej!" mává na mě „Dej mi tak hodinu" jdu do koupelny „Máš 10 minut" směje se. Končím hovor a jdu si dát sprchu.

Asi za 20 min jsem vypravená. Vycházím ven a Shawn mě objímá „Ahoj" šeptá „Ahoj" zdravím ho, je mi u něj dobře. Pouštíme se a nastupujeme do auta, jen co si sedám, přichází mi sms.

Cameron 8.24: To myslíš vážně?!

Neodpovídám na to „Co je?" ptá se Shawn a startuje „Nic" usmívám se „Mladej dělá problémy?" mrká na mě „Jo" vzdychám „To bude cajk" kýve „Snad" šeptám.

Shawn mě vzal do Starbucksu, dávám si karamelové latté a sedám si. Shawn jde ke mně s nějakým zákuskem „Nesnídal jsem" dodává, jen se usmívám. Volají moje jméno, jdu si pro svou objednávku. Usmívám se na slečnu a ona mi podává latte, čtu si nápis ‚Krásná slečna Natálie' Musím se tomu zasmát, věnuji pohled tomu muži za pokladnou a on na mě mrká. Vracím se k Shawnovi „Ty si nedáš kafe?" ptám se „Nemám chuť" usmívá se.

Zastavujeme u nějakého domu, Shawn vystupuje a já čekám. Za nedlouho nastupuje a dozadu si sedá blond kluk je celkem roztomilý „Ahoj" kýve „Naty, Matt. Matte, Natálie" Shawn nás představuje „Ahoj" podávám mu ruku, ale vím kdo to je Matthew Espinosa, je to i Cameronův kamarád a skvělí viner „Řekl jsem si že by jsme mohli vyrazit na motokáry a Matt chce taky" vysvětluje Shawn „Děláte si srandu?" směju se, oba nechápavě civí „Jedem!" přikazuji.

Dorazili jsme a muž s černými vlasy a milým úsměvem nám přistavěl motokáry „Chci tu červenou" vyhrkávám, Shawn se jen zasmál „Jak dlouho tu můžeme být?" ptám se „Jak dlouho chceš. Zarezervoval jsem to tu na celý den, nevěděl jsem kdy sem pojedeme" usmívá se „To muselo stát peněz" mračím se „Tím si nelam hlavu" chytá mě za ruku „Budu" mrkám na něj. Přichází k nám Matt s tím mužem, myslím že se jmenuje Greg „Je to celé vaše" Greg nám podává helmy „Díky" kýve Shawn a bere si je. Nasazuji si helmu a Shawn mi jí zapíná „Už jsi to někdy řídila?" ptá se, vrtím hlavou „Máš tam dva pedály, brzda, plyn. Nic víc, volantem zatáčíš a nepředjížděj pokud já nebo Matt nebudeme u strany. Nemusela by to být příjemná srážka. Když nabouráš a budeš chtít vylézt, tak zvedni ruku a hlavně se neopírej o motor ano?" ptá se a nasazuje si svou helmu „Dobře" kývu a nasedám si.

Když už jsme všichni v motokárách, rozsvítilo se zelené světlo a vyrážíme, já jedu jako poslední, protože jsem nejmíň zkušená a nechci kluky zdržovat. Mám celkem strach, v první zatáčce jsem škrtla o pneumatikovou barieru, trošku se mi to smeklo, ale vyrovnávám to. Volantem se špatně zatáčí, ale nějak to zvládám. Druhá zatáčka je prudší, snažím se to vytočit, ale při první příležitosti jsem v barieře, zvedám ruku a pomalu vylézám, sunu motokáru zpět na trať a znovu nasedám.

Vylézám celá nadšená, jezdili jsme snad 3 hodiny bez přestávek, s přestávkami tak 5 hodin „Pane bože, to bylo úžasný" ječím „Jezdila jsi jako prase" umlčuje mě Matt „Ty jsi alespoň nepřišel o prst" namítá Shawn „Promiň" omluvám se mu a pokládám mu ruku na rameno. V jednom kole naboural a vylezl si z motokáry, nestihla jsem se vyhnout a nabourala do něj, bohužel tam měl prsty. Smutně na mě kouká „Jedem?" ptá se, kývu na souhlas.

Vysadili jsme Metta doma a míříme ke mně „Ještě jednou promiň" začínám „V pohodě, nic to není. Asi nebudu chvíli ničeho schopen, ale zvládnu to" usmívá se. Odemykám mobil, 6 zpráv a 5 zmeškaných hovorů od Camerona.

10:02 Naty promiň, užij si to s ním

11:20 Miluju tě. Ozvy se prosím

12:45 Jsi v pořádku?

13:05 Odepiš prosím.. ):

16:12 Asi se dobře bavíš (:

18:38 Odepiš! Bojím se o tebe )':

Vzdychám „Něco spatně?" ptá se Shawn „Ne nic" zamykám mobil „Cameron se o mě bojí" usmívám se „Nemá čeho" mrká na mě „Já vím" sesouvám se hlouběji do sedačky „Vzala sis moji radu k srdci?"

„Radu? Jakou radu?" divím se „Vyspi se s ním" směje se „Jo tohle" sedám si výš „Jo vzala ale zatím nic" křením se „Poslechni mě. Vím, o čem mluvím" kýve.

Vysazuje mě doma „Dobrou a děkuju, moc jsem si to užila" objímám ho a vystupuji „I já. Dobrou" odpovídá a já zavírám dveře od auta. Z dálky mu mávám, když odjíždí. Je tak super, jako můj brácha. Moc si ho vážím a nevím, co bych dělala kdyby tu nebyl. V tom momentu jsem si vzpomněla na Camerona, musí mít opravdu strach, zajdu za ním. Když už mě zval.
_____________________
Další díl je tadyy ! :D Snad se líbí ;) V dalším díle se máte na co těšit! ;) :D <3