Natálie Wágner je obyčejná holka, která neměla moc příjemnou minulost.
Ale jedno léto jede i se svými dvěma kamarádkami na dovolenou do LA.
Doufá, že potká svého idola Camerona, jenže nečeká že se s ním sblíží až tak moc. Objevují se různé překážk...
Sbírá Kiru a vede ji k autu, ona brečí a Cam ji utěšuje. _________________________ Stojíme před letištěm a jen na sebe mlčky koukáme „Miluju tě" Cam začíná „Jo" kývu. Cam se pomalu otáčí a odchází. Ne prosím... Nechci o něj přijít. Běžím za ním „Came" zastavuji ho a padám mu do náruče „Taky tě miluju strašně moc ale to jak-" začínám znovu brečet „Ššš... Jednou si tě najdu ano? Ať budeš kdekoli" šeptá a dává mi pusu na čelo „Sbohem" má slzy v očích „Sbohem" palcem mu je stírám a pomalu pouštím jeho ruku..
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Sedím v letadle domů, vedle mě si sedí hnědovlasá krásná dívka „Ahoj jsem Anie" podává mi ruku „Ahoj Natálie" usmívám se „Kam letíš?" ptá se „Domů" kývnu „Já letím do NY, mám tam vystoupení" vysvětluje „Wow, zpíváš?" ptám se „Ano" usmívá se
Je to už měsíc co jsem doma. Máme rodinou oslavu, je tu spousta známých „Zlato jsi tu jako tělo bez duše" sedá si ke mně máma „Pořád tě nepřešel?" ptá se „Ne" vrtím „Ach... zlato... Někdy se přes to prostě musíš přenést, teď mysli jen na miminko ano?" usmívá se, jen kývnu.
Přes okno vidím nějakou postavu jak na mě mává, jdu ven „Nashi? Co tu děláš?!" ptám se
„Neptej se a pojď se mnou prosím" bere mě za ruku a táhne pryč „Nemůžeš mi říkat, co mám dělat nebo ne.." vytrhávám se mu „Natálie .. Ještě se sním setkej. Prosím, jen o tom chvíli přemýšlej .. Opravdu chceš tohle?" smutní „Musíš teď jít Nashi.." vrtím hlavou „ Prosím, pojď se mnou Natálie! Byl jsem hloupý, nevěděl jsem, co pro něj děláš, ale teď už chápu .. Dej mu ještě šanci" přesvědčuje mě „Dobře" vydechuji
Nash mě bere někam dál, stojí tam Cameron a má na sobě sako stejně jako Nash. Věnuje mi úsměv „Proč jsi přišel Camerone? Řekni něco..." vrtím hlavou „Omlouvám se .. Jen jsem chtěl, být chvilku s tebou..." šeptá a bere mě za ruku „Proč? Myslíš že si musíme promluvit?" zvedám obočí „Jen chci, abys věděla, co k tobě cítím Natalie .. Viděl jsem tě se spoustou lidí ale zároveň tak samotnou, viděl jsem tě smutnou a šťastnou .. Já jen vím, že je tu něco co .. mám opravdu rád. Tu osobu, kterou jsi, nemůžu tě sdílet s někým jiným..." vrtí hlavou„Vím, že nic víc nemůžu teď říct.. Pravděpodobně nic nezmění tvůj názor, ale já jen vím, že nemohu být bez tebe. Princezno" usmívá se
„Jsi to co mě dělá silným, nemůžu bez tebe žít ..Promiň, že jsem ti to neřekl, když si to ze všeho nejvíc potřebovala slyšet" klesá hlasem
„Dobře teď odejdi" kývu „Naty já-"
„Je to moje sestra" vyhrkávám „Cože?" diví se „Kira a já jsme sestry" vysvětluji a držím se abych nepropukla v pláč „Jak?" vrtí hlavou
„Kira je adoptovaná, moji rodiče si nemohli dovolit v tu dobu dítě a tak ho dali k adopci" klesám hlasem „Naty kdybych tohle věděl, nestýkal bych se s ní" vrtí hlavou a má slzy v očích „Teď už to víš tak můžeš odejít" ukazuji pryč „Miluju tě" říká „Came jdi, nedělej to ještě horší" zvyšuji hlas „Nemůžu" vrtí hlavou „Prosím" žádám ho. Otáčí se a pomalu odchází. V tu chvíli to ze mě spadne a já brečím, jako nikdy.
