Natálie Wágner je obyčejná holka, která neměla moc příjemnou minulost.
Ale jedno léto jede i se svými dvěma kamarádkami na dovolenou do LA.
Doufá, že potká svého idola Camerona, jenže nečeká že se s ním sblíží až tak moc. Objevují se různé překážk...
"Ty aspoň jedeš dál, my malý už tu nebudeme" vrtí hlavou David „Příští rok pojedete samy" směje se Cam „To to dopadne" dodávám ____________________________ Víkend v Dallasu jsem si užila. Věnovali jsme se hlavně děckám a byla sranda. Pořád si přehrávám náš rozhovor.
Ležím na Camově hrudi a on mě objímá pravou rukou „Co kdybychom měli děti?" ptá se mě „Ty chceš?" brblám ospale „Jo chci" šeptá „Teď?" mračím se „Ne třeba někdy v budoucnu" klesá hlasem „Představ si" sedá si na mě obkročmo „Že by jsi tady" hladí mi břicho „Měla našeho malýho Dallasíka, symbol naší lásky" šeptá a rty mi jemně přikládá na pupík „Nebo jasná ukázka toho co vás čeká, když budete mít nechráněný sex" vtipkuji, Cam se směje. Třeba by bylo hezký mít Cameronovo dítě, bylo by to perfektní. Milovala by, jsem ho víc než cokoliv na světě, dávala mu všechno. Ale jsem mladá a začínám školu takže... ne. Teď dítě rozhodně ne.
Myslím na holky, bylo strašně pěkné, že Martina přijela za klukama, jak jí Nash dal pusu a přede všemi řekl, že jí miluje. Je to hodnej kluk.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vcházím před letiště a první čeho si všímám je Terka řítící se mým směrem, skáče mi kolem krku a ječí „Ahoj!" škrtí mě „Ahoj" chraptím, dochází mi vzduch „Jak bylo?" pouští mě a já se můžu konečně v klidu nadechnout „Fajn" kývu. Jdeme k černému Mercedesu a najednou zablikají světla „Naskoč" usmívá se Terka „Kde jsi k tomu přišla? Ani nemáš papíry" směju se „Noa? Když mě nikdo nechytí, nic se nestane" zubí se „Mám ho půjčené od Aarona" přikývne a nasedá. Jen poslechnu a jedeme „Jaký to tam bylo?" je strašně zvedává „Skvělí, fakt skvělí" kývu, jsem strašně utahaná „Fakt skvělí?" směje se „Nebo fakt skvělí" mračí se a tváří otráveně „Trochu z obojího" zubím se.
Konečně dojíždíme domů, beru si věci a jdu do svého pokoje „Nemáš hlad?" ptá se terka „Ne chci spát" padám do postele a usínám.
„Ahoj holčičko, neboj se" usmívá se ten pán, chci pryč, nelíbí se mi tu. Chci k mámě, proč tu není máma? Z vedlejší místnosti se ozývá smích, ten smích neznám ale není to smích dospělého člověka, otevírají se dveře a přiběhl malý kluk ale ne tak malý jako já, větší „Ahoj" usmívá se, nechci s ním mluvit, neznám ho „Ty nemluvíš?" ptá se. Neodpovím mu „Jak se jmenuješ?" neléhá „Já nemluvím s cizími lidmi" vyštěknu na něj „Já ale nejsem cizí, jmenuju se..." procitám ze snu. Jsem zpocená a srdce mi bije jako o závod. Zapomněla jsem jméno toho kluka. Sakra!
Bolí to strašně moc, pane, proč mi to děláte? Proč mi to ten pán dělá? Nic jsem neprovedla. Cítím jak mi teplá slza stéká po tváři. Na posteli je krev, je to moje krev. Krev z té ošklivé rány co mi udělal. Bolí to moc. Celá se klepu a on se jen směje. Zase mě hladí nožem, au! Brečím už víc a nejde to zastavit. Chci maminku...
Budím se s bolestí, byl to dost živí sen. Už je světlo. Beru mobil a zjišťuji, že je 8 ráno. Projíždím sociální sítě, Cam dal na Instagram Magcon. Přichází mi textovka od Camerona „ Ahoj miláčku, jen jsem chtěl říct, že mi chybíš, a že se nemůžu dočkat, až tě uvidím. Miluju tě xoxo" nad tím se musím pousmát, miluju ho strašně moc. Odepisuju „Ahoj lásko, taky mi moc chybíš a chci tě vidět hned, moc si to tam užij. Miluju tě moc <3"
Vstávám a dělám si kafe, na lince mám vzkaz od Terky „Jídlo máš, jsem pryč. Vrátím se večer Terka :*" skvělí. Sedám si na pohovku a zapínám televizi, to je poprvé co se na ní dívám tady. Dávají Simpsonovi, dlouho jsem je neviděla. Když dojídám někdo zvoní, jdu otevřít ale nikde nikdo. Dívám se na zem a leží tam puget snad deseti růží, prohlížím si je a je tam kartička „Pro tu nejlepší a nejkrásnější Shawn" to si dělá srandu? O co mu jde? V tu chvíli mi zvoní mobil, zvedám ho „Dobrý den slečno Wágner. Tady asistentka DML, platí to vystoupení?" ptá se paní v telefonu „Dobrý den, Jistě že platí" kývu „Dobře, děkuji. Nashledanou" pokládá hovor, jdu si ještě pro cereálie a sedám si zpět k telce. Zase mi zvoní mobil, Shawn „Hmm?" zvedám ho „Pojď ven" vyhrkává „Cože?" zadrhávám se „Vždyť jsi v Chicagu" mračím se „Ne tak úplně, pojď na balkon" cože? Zvedám se a jdu, vidím ho tam stát u jeho auta, frajer jako vždy „Jsem tady!" rozhazuje rukama „Pojď nahoru" směju se a jdu ke dveřím.
„Kira přijela se mnou" zvážněl po našem veselém rozhovoru „Aha" klesám hlasem „Je v pohodě" přesvědčuje mě „Jasně" kývu. Zase ona, kdy mi přestane otravovat život?
„Ahoj zlato" Cam se na mě usmívá skrz webkameru „Ahoj" posílám mu pusu, je asi devět večer. Shawna jsem poslal pryč, neměla jsem náladu „Co je?" ptá se Cam „Jsem unavená" zývu „Byl tady Shawn" vyhrkávám „Takže proto musel nutně pryč. Naty dávej si na něj pozor ano?" prosí „Neboj" usmívám se „Dávej pozor hlavně na sebe" klesá hlasem, naráží na drogy „Jo já vím" kývu, zvoní mi mobil. Co všichni chcete?! „Halo?!" vyštěkla jsem „Naty? Tady Kira" co zase chce „Přijeď se prosím podívat na Shawna, moc se mi jeho chování nelíbí" má v hlase strach „Proč mu nepomůžeš ty, paní perfektní" ofrňuji nos „Nejsem perfektní" vyštěkla
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Fajn pojedu" uznávám, končím hovor. Loučím se s Camem a vyrážím k Shawnovu domu, je tam klid. Tak co chtěla? Otevírám pomalu dveře a jdu dovnitř, najednou se ozve rána z koupelny. Rychle tam běžím, a postřehnu Shawna, jak se opírá o umyvadlo a na zemi jsou věci, kartáček, pasta atd...
__________________________
Zas po dlouhé době další díl :D díky za všechno a snad mi odpustíte to čekání :*
