Natálie Wágner je obyčejná holka, která neměla moc příjemnou minulost.
Ale jedno léto jede i se svými dvěma kamarádkami na dovolenou do LA.
Doufá, že potká svého idola Camerona, jenže nečeká že se s ním sblíží až tak moc. Objevují se různé překážk...
"Camerone když si v letadle viděl mě, myslel sis, že jsem ona?" ptám se „Ano" vydechl. To byla poslední kapka „Sbohem" odpovídám. Slyším za sebou jeho křik. Nezastavuji. __________________________ „Co to děláš?" zastavuje mě při balení „Přespím v hotelu" vysvětluji. Jde ke mně a snaží se mě chytit za ruku „Nesahej-na-mě" cukám. Dole se loučím s Terkou, Aaronem a Marťou s Nashem „Dej na sebe pozor" objímá mě Marťa „Neboj" usmívám se „A co miminko" šeptá, skoro neslyšně „Postarám se o něj sama, neboj" kývu.
Celou noc jsem probrečela a prokřičela. Nemůžu dostat jeho slova z hlavy. Pořád ji miluju. Camerone, proč mi to děláš?! Další vlna slz se mi dere do očí. Vzpomínám na první den, kdy jsme se viděli, ten kluk co mi dal loktem do hlavy, první polibek, první noc, naše poslední noc, je toho tolik. Naše miminko, které svého tátu zřejmě nikdy neuvidí. Pořád si říkám, jak ho nenávidím.
Nelži sama sobě!! Miluješ ho!!
_______Cameron_______
„ Came .. můžeš se vrátit do domů?!" volá na mě Nash
„Ne, dokud všechno nebude tak, jak to má být.." sedím venku na schodech
„Jak to má být?" ptá se zvědavě
„Natalie by tu měla být taky.." vysvětluji
„Oh... Já vím, že ji pořád miluješ, ale ona se nevrátí Came.." vrtí hlavou
„Ona se vrátí.. Vím, že jo" kývu
_____Natálie_____
Bože!! Asi se zblázním. Zvoní mi telefon. Cameron <3, típám to ale volá ještě asi 20x „Co?" vyštěknu „Naty... unesli Kiru" vyhrkl, konečně! Konečně něco přínosného i pro mě „Ať shoří v pekle" mračím se „Potřebuju pomoct prosím" má v hlase strach „Ne! Nepomůžu holce co mi zničila život! Měli jsme jí rádi, bude nám chybět" mám sarkasmus v hlase „No tak, pak tě už nechám" klesá hlasem. Achjo... Nenávidím ho „Dobře, za chvíli jsem tam" končím hovor. Jsem tak blbá, plácnu se do čela. Dufám že jí zamordujou dřív než jí najdeme.
„Ne, ne, ne já jí pomoct ale nechci" všichni mě přemlouvají
Na všechno jsem kývla, sledujeme kamery pokoje ve kterém byla Kira ubytována. Já ty chlapy znám, ale odkud? Vrtá mi to v hlavě, sahám si na malou jizvu co mám na ruce, mám jí ze dne kdy se mi to všechno stalo... No jistě!
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Came nejdou po ní" odmlčím se "Jdou po mě" usmála jsem se „Jsou to ti chlapi?" mám slzy v očích „Nechtějí jí ale mě" vrtím hlavou. Všichni na mě zírají a nikdo nic neříká. Cam jde ke mně a objímá mě „Vím přesně kam jí vezou, ale nepomůžu vám" vzlykám „Naty prosím, vím že je to těžké" škemrá „Nemůžu pomoct někomu kdo mě týdny podváděl a lhal" vrtím hlavou „Omlouvám se... jsem idiot ale ona jinak zemře" mračí se „A co je mi po tom?" vyštěknu „Měla jsi tam být ty ne ona!" tahle věta mě bodla přímo do srdce, otočila jsem se a slzy mi vyhrkly do očí „Fajn, ale pod podmínkou, že už mě nikdy nebudeš kontaktovat, nikdy mě nebudeš hledat a nikdy na mě nepromluvíš a já odjedu" klesám hlasem „Dobře jestli je to, to co chceš" přikývl.
„Nech mě řídit" vyštěknu „Proč bych měl?" mračí se „Já vím kam jedu, ty ne" vysvětluji a on po mě hází klíčky, následně nastupujeme a vyrážíme. Chvíli mlčíme „Moc mě to mrzí" Cam začíná „Jo to mě taky" odpovídám „Fakt Naty moc tě miluju" klesá hlasem „Na to už je pozdě ne? A kdyby to byla pravda, neudělal by jsi to" řadím trojku „Musel jsem, říkala že ti jinak ublíží" vysvětluje „Jo a ty ji i přes to miluješ" kývu „Ty to nechápeš" vrtí „Nechápu" zasmála jsem se „Cítím za ní zodpovědnost"
Dojíždíme k velkému prázdnému skladu. Dva muži se tam spolu baví a stojí u auta, jeden otevírá kufr auta a vytahuje Kiru. Má zalepenou pusu, svázané ruce a je celá ubrečená. Dobře jí tak „Hej!" křikla jsem „Ne!" Cam po mě sahá ale já jdu blíž k nim „Hledáte mě ne ji" jdu k nim ještě blíž a oni na mne zírají „Holčičko co si vůbec myslíš" jeden vrtí hlavou, má na sobě černý kabát a klobouk „Vím proč ji chcete ale chcete mě" vysvětluji „Proč myslíš?" zasmál se „Ona nemá jizvy" klesám hlasem „Opravdu jste stejné" prohlíží si nás „Pojď" Kiru strká a ta padá na zem. Ukazuje abych šla za ním, s úsměvem tam kráčím.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Bere mě za ruku „Vítej zpět má malá" usmívá se a já mu úsměv oplácím. Najednou se ozývá výstřel a on mi ruku pouští. Sesouvá se k zemi „Co tě to napadlo!" Cam běží na mnou a ten druhý muž utíká, dva policisté běží za ním „Chtěla jsem aby si byl šťastný a to s ní jsi" pláču „S tebou jsem" hladí mě po tváři, tělo toho muže leží vedle nás. Je mrtví „Chci domů" šeptám „Ano hned pojedeme" kýve „Ale já chci vážně domů" vrtím hlavou „Ano, odvezu tě na letiště" uznává. Sbírá Kiru a vede ji k autu, ona brečí a Cam ji utěšuje. _____________________________ Další díl je tadyy ! Moc, moc, moc děkuju za vaše názory a votes <3
