Neighbor

1.

Ahoj.
Jmenuji se Darcy Foxová. Je mi 22 let. Pocházím z New Yorku. Moje matka se jmenuje Jacky Foxová a můj otec Gimmy Fox. Mám vše na co si vzpomenu. Nejsem žádný rozmazlený fracek, jelikož moji rodiče umí i vztáhnout ruku a vědí, kdy jsem přesáhla hranice.
Nyní se nacházím v Londýně, kde jsem si našla krásný dům se svou nejlepší kamarádkou Britney. Jsme nejlepší kamarádky už od malička a jít bydlet do Anglie byl vždy náš sen, který se nám splnil.
Našla jsem si tu skvělou práci. Dělám ve firmě pod panem Stylesem. Dělám mu asistentku, sepisuji právnické papíry, rozesílám dopisy, no prostě práce, která mě zatím baví.
Britney si našla místo také v jedné firmě. Dělá módní návrhářku a mohu říci, že jí to opravdu jde, navrhla už i pár kostýmu, takže jsem na ni opravdu pyšná.

"Darcy?" uslyšela jsem Brit hlas.

"Tady jsem." křikla jsem, aby věděla kde se nacházím.

"No konečně jsem tě našla, prošla jsem snad všechny místnosti co tu máme a to jich je ksakru dost." přiběhla ke mně celá udýchaná.

Jako vždy jí to hrozně slušelo. Měla dlouhé, husté, blonďaté vlasy, které se jí každým hýbnutím leskly. Její postava byla prostě dokonalá, i modelka by jí mohla tuhle postavu závidět. Její vkus oblečení byl přímo dokonalý, no vlastně se není čemu divit, když dělá módní návrhářku.

"Co se děje?" zeptala jsem se a usrkla si ze svého oblíbeného hrnečku do kterého si každé ráno dělám višňový čaj, který prostě zbožňuji.

"Dnes mám být v práci dřív. Šéfová mě a moje návrhy chce ukázat nejlepšímu návrháři v Anglii." napila se ode mě z hrnečku a ukousla si máslového croassantu.

"To je skvělé Brit." koukla jsem na ní a vtáhla jí do obejtí.

"Jsem na tebe opravdu pyšná." řekla jsem.

"Děkuji Darcy, ale ještě není nic jistého takže drž palečky a já ti pak napíšu. Zatím pa, běžím." dala mi pusu na tvář, popadla tašku a běžela a to doslova.

"Zatím ahoj." zařvala než zabouchla vchodové dveře.

Po té co jsem dojedla jsem se odebrala do koupelny, která byla v obou patrech.
V práci mám být každý den až v 9 takže paráda, kdo by si také stěžoval.

Vykonala jsem hygienické činnosti, vlasy svázala do vysoké drdolu, jemně se nalíčila a šla si pro vybrané oblečení.
Navlékla jsem si na sebe černé uplé džíny, bílou košily, kterou jsem zakasala a černé sáčko přesto. Černé balerínky se zlatým zdobením a takto stejně psaníčko do kterého jsem založila telefon a peněženku.

"Tak, teď vypadám konečně jako člověk a mohu jít." řekla jsem si v duchu. Ano, občas si takhle povídám. Kolikrát si připadám jako blázen.

Abych vám trochu popsala jak zhruba vypadám.
Mám tmavě hnědé oči, skoro do černa. Moje vlasy jsou světle hnědé, jejich délka spadá pod pas. Na to, že nejsou husté si nemůžu stěžovat jako většina holek. Má postava je hubená, nechci se vychvalovat, ale se svou postavou jsem dostatečně spokojená.

Když jsem vycházela z domu, zamkla jsem vchodové dveře a klíče uklidila do psaníčka ze kterého jsem naoplátku vytáhla klíče od mého černého BMWčka.
Je to můj miláček.

**
Po přijetí před svou práci jsem zaparkovala na své každodenní místo.
Vešla jsem do obrovské budovy.

"Dobrý den slečno Foxová, chcete donést vanilkové nebo karamelové latte?" optala se paní Elenová, která sedí na recepci.

"Ano, vanilkové Wini. Děkuji." usmála jsem se na ní a vešla do výtahu.