Neighbor

93.

Po opravdu skvělém telefonátu jsem si došla na toaletu.
Umývala jsem si ruce, když v tom jsem zaslechla se blížející se známý hlas.

"Ale, Darcy Foxová. No my na sebe máme teda, ale pořádné štěstí." zapískala tím jejím nepříjemným a otravným hlasem. Jak já tu holku nenávidím. Raději bych se líbala se záchodovou mísou než vidět tady ten kobylí ksicht.

"Tobě to nestačilo minule Caroolino?" na její jméno jsem dala větší důraz. Mám ho hroznej problém vyslovit, jelikož se mi z něho zvedá žaludek.

"Ale, přeci na sebe nebudeme hned tak ošklivé." udělala ten nejfalešnější úsměv, jaký jsem kdy viděla. I úsměv dávicího velblouda by byl teď mnohem hezčí než ten její.

Och můj bože, já tu holku tak nesnáším.

"Ne, máš pravdu. Já teď od tebe půjdu na sto honů, co nejdál, abych nemusela slyšet ten tvůj odpornej, pisklavej hlásek a vidět tvůj opičí zapudrovanej ksicht." mile jsem se na ní usmála a utřela si ruce do ubrousku.

Najednou se otevřely dveře a v nich stály dvě holky, které vypadaly snad ještě hůř než ona. To asi nedopadne dobře.
Caroolina se ke mně začala přibližovat, stála jsem, jelikož jsem z ní opravdu strach neměla, ale jsou na mě tři, to nevím , jak dopadne.

Chytla mě pod krkem, když byla dostatečně blízko a přirazila mě na studenou zeď o kterou jsem si flákla hlavou.

"Au." sykla jsem. Vykopla jsem nohu a trefila jí do kolene, čímž jsem uvolnila její stisk na mém krku a odstrčila jí od sebe. Jenomže to už se na mě vrhly její přemalované kamarádky, které měly mimochodem sílu, jako býk. Jedna mě chytla za ruce a druhá za nohy. Kopala jsem a vztahovala se, ale bylo mi to prd platný. Jsou to snad chlapy předělaný na ženský nebo co?! Řekla jsem si v duchu, když moje pokusy byly marné.

"To máš zato ty svině." než jsem se nadála Caroolina mi ubalila pěstí přímo do obličeje. Z nosu se mi okamžitě spustila krev a já se za něj chytla, jakmile mě ty gorily pustily na zem.

Jenomže, to už mi připadla další rána přímo do břicha od té blonďaté krávy. Chytla jsem se za něj a ony do mě začaly kopat. Do hlavy, do břicha, do zad, prostě všude. Rány bolely a já myslela, že to nepřežiju. Před očima se mi začala dělat tma a já myslela, že je to můj konec. Každá rána, byla bolavá a štiplavá.

"Příště si na mě tu svou hubu neotevírej." sklonila se ke mně Caroolina a při odchodu si do mě ješte naposledy kopla a stejně tak i její kamarádky.

Nevím, jak dlouho jsem tam ležela, ale uslyšela jsem známý hlas. Myslím, že je to Brit. Snažila jsem se jí říct ať mi pomůže, ale nemohla jsem ani mluvit.

Poslední, co jsem zaslechla je, že volala záchranku.

Tak co na to říkáte? :)
Jinak dobrou noc všem :)