Neighbor

70.

Sedím v parku a čekám na Mike. Každou chvíli tu okolo mě proběhne běhající člověk se sluchátky v uších. Taky bych to v nejbližší době potřebovala.
Dnes je neděla a já zítra ráno odjíždim do Anglie. Vzala jsem si volno ještě na pondělí.

"Ahoj. Děje se něco, že jsi takhle narychlo napsala?" objevil se Mike najednou vedle mě.

"Ahoj.Potřebuju si s někym promluvit a tak trochu i poradit s klučičí strany." zkroutila jsem svá ústa.

"Povídej." zapálil si svůj doutník.

Nabídl mi, ale doutníky dvakrát moc nemusím.

"Víš, Harry se teď opravdu moc snaží a já mu tu šanci dát opravdu chci. Když spal s Caroolinou nebyli jsme vlastně ani pořádně spolu, ale i tak jsme začínali a mě to od něj bolelo. Nevím jestli mé rány jsou opravdu zahojené, ale já ho potřebuji. Dneska mě políbil a já na něj vyjela. Ačkoli ten polibek s mým tělem udělal to co dříve. Tolik mi chyběl." utřela jsem slzu, která se vyrojila na povrch mé tváře.

"Neplač. Víš, každý uděláme v životě několik velkých chyb a každý se z nich učíme. Říkala jsi, že nikdy neměl vztah a bojí se ho. Neříkám, že ho to omlouvá, to vůbec. Ale přeci jenom, když to poprvé cítíš, bojíš se těch neznámých citů. Nevíš co s nimi i přesto, že jsou tak silné. Bojíš se toho, co dotyčný, ke kterému city chováš, v tobě vyvolává. Nedá se to zkrotit, prostě s tím nemůžeš nic udělat.
Každý si zaslouží šanci, úplně každý." hltala jsem každé jeho slovo.

"Takže říkáš, že mu mám dát ještě šanci?" pohlédla jsem na něj.

"Ano." usmál se a pohladil mě po vlasech.

"Dobře." zazubila jsem se a protřela si ruce od zimy.

"Tak na co čekáš, utíkej za nim." nahlas se zasmál a já vylétla z lavičky obejmout Mike.

"Děkuju za všechno, mám tě ráda." sevřela jsem ho v objetí.

"I já tebe." plácl mě po rameni a já utíkala domu.

Při cestě jsem si promítala, co bych mu asi tak nějak měla říci. Nic mě nenapadá, ale myslím,že situace mě dovede ke správným slovům.
Vběhla jsem do domu a běžela přímo do jeho pokoje, ani jsem nepozdravila rodiče.
Jeho pokoj je, ale prázdný a on tam taky neni.
Zkusila jsem koupelnu, ale taky nikdo, Lukasův pokoj, ale opět nikdo. Seběhla jsem dolu.

"Mami, kde je Harry?" řekla jsem udýchaně.

"Broučku odletěl dnes domu." mamka sklopila pohled a mě bodlo u srdce.

Názor :* jinak vám moc děkuji za komentáře a hvězdičky :)
Předem dobrou noc :)
Jestli máte otázky do zpráv :*