Neighbor

38.

"Crrrr." jako na potvoru začal zvonit telefon.

"Neber to." sykl Harry a dál mi vnášel polibky na podbříško. Husí kůže mi z těla stále nemizela.

"Co, když to je důležité?" zvedla jsem se ze stolu.

"Dobře." odtáhl se a nechal mi tak volný přístup, abych slezla.

"Děkuji." řekla jsem a pohladila ho po tváři.

Popadla jsem telefon a přiložila ho k uchu.

"Dobrý den. Slečna Foxová." řekla jsem do telefonu.

"Dobrý den Darcy. Tady pan Styles. Chtěl jsem říci, že jsem přiletěl na otočku a teď vcházím do firmy pro ten případ Hartových a chtěl jsem se zeptat jestli jste ještě v budově." řekl a já hltala každé jeho slovo.

"Ano. Jsme tu ještě s Harrym. Budeme vás očekávat." pověděla jsem a s panikařským pohledem koukla na Harryho, který nechápal můj výraz.

"Dobrá. Jsem tam za 6 minut. Zatím nashle." típl hovor a já s telefonem švihla na křeslo u stolu.

"Co děláš kotě?" zeptal se Harry, když jsem na sebe rychle navlékala sukni.

"Za 5 minut je tu tvůj otec." řekla jsem a hodila po Harrym jeho skinny, které jsem zvedla ze země.

"Doprdele. Ten krypl musí všechno skazit." zanadával a rychle se sunul do oblečení.

S Harrym jsem byli už oblečení a v rychlých pohybech jsme se přesunuli na křesla u stolu. Kroky se blížily ke kanceláři.

"Ahoj synu." přešel pan Styles, který právě přišel do dveří k Harrymu, ale ten ucukl.

"Čus." zamumlal a začal si upravovat kravatu. Jen jsem vše pozorovala a byla potichu.

Jeho otec jen pokroutil hlavou a z jeho výrazu bylo vidět zamrzení. Pohled přesunul na mě a nahodil opět svůj úsměv. Přešel ke stolu a já se postavila.

"Dobrý den slečno Darcy." podal mi ruku, kterou jsem mu hned opětovala s úsměvem, nacož Harr pokroutil očima.

"Dobrý den." usmála jsem se a snažila se ignorovat Harryho obličeje.

"Takže případ Hartových je hotov?" zeptal se a uchopil do rukou složky, které jsme s Harrym měli předem hotové.

"Ano. Tady je." vyndala jsem ze šuplíku složku a podala mu je.

"Páni. Koukám, že jste si chvátli. Musím vás velmi pochválit." s širokým úsměvem se otočil na Harryho, který seděl rozvalený v křesle s ironickým obličejem.

"Děkujeme." pověděla jsem a stála na místě.

"Neděkuj mu." prskl Harry a já výraz už zvážnila.

"Harry nech toho." opomenul ho pan Styles a s omluvným výrazem pohlédl na mě.

"Ne kurva, ty toho nech. Chováš se jak nejlepší otec na světě, přitom si pravý opak." prskl po něm Harry a vyskočil z gauče.

"Já raději půjdu." popadla jsem kabát a kabelku a mířila ke dveřím.

"Počkej venku, hodim tě domu." řekl mi Harry než jsem za sebou zavřela dveře.

Je dobré je tam nechat spolu samotné? Nic mi do toho není, ale i tak. Chvíli jsem stála za dveřmi, že kdyby něco tak tam přiběhnu.

"Přijedou Coolinsovi a berou sebou i Carolinu." uslyšela jsem mého šéfa.

"Car? Jako tu Car?" teď jsem zaslechla udiveného Harryho, ale to už jsem odcházela ven.

**
"Kdo je Carolina?" nedalo mi to a já se musela zeptat.

"Jak znáš tohle jméno?" koukl na mě při řízení.

"To je jedno." usmála jsem se a hlavu sklopila.

"Víš, že za dveřmi se poslouchat nemá." zvedl ukazováček a zahýbal s ním ze strany na stranu.

"Hahaha." udělala jsem ironický úsměv.

"Je to holka, kterou jsem dřív miloval." au. To bolelo.