71.

6K 384 8
                                    

Odjel? On odjel? Tato slova se dokola přehrávala v mé zmatené hlavě.
Kruci, co? Slzy se opět hrnuly do mých tmavých očí. Zdá se mi, jakoby vše okolo mě ztmavlo. Všude jen tma, taková ta tma,ve které jste sami uvězněny. Tma, ze které vás dokáže dostat jediná osoba, jediný člověk , na kterém jste závislý.
Cítím se najednou tak sama. Úplně prázdná, jako tělo bez duše. Další rána do mých nezahojených bolestí a ran. Harry neopouštěj mě.

"Coo, cože?" vykoktala jsem po nějaké době na mámu, na kterou jsem celou dobu jen zírala.

"Ano, zlato. Odjel. Rozloučil se s námi, zabalil si a jel na letiště." máma povídala a mě každé slovo bolelo.
Zadržovala jsem slzy zuby nehty, ale i přesto se stále snažily dostat na povrch.

"Dob, dobře." znovu jsem se zakoktala. Na patě jsem se otočila a vyběhla schody do mého pokoje.

Jakmile jsem vběhla do svého pokoje jsem lehla na postel a do polštáře pustila volný pláč.
Všechno to tak bolí. Za celý život jsem nezažila takové bolesti.

"Darcy?" uslyšela jsem Lukasův hlas. Ani jsem nezpozorovala, že je v pokoji.

"Ano?" rychle jsem zahnala slzy a vynuceně se usmála.

"Nemusíš dělat,že jsi šťastná. Něco ti tu Harry nechal." přešel Luk k mé posteli a podal mi obállu ve které byl dopis.

"Děkuju Luku." objala jsem ho a obálku více drtila ve své ruce.

"Nechám tě v klidu." řekl a odešel pryč.

Obálku jsem roztrhla a vytáhla z ní dopis od Harryho. Poslední dobou čtu jen dopisy, než pravda z očí do očí. Ale zato mohu já, neměl šanci mi nic říci.

Milá Darcy,

Bože, nevím vůbec, kde začít. Až to budeš číst, tak už budu nejspíš na cestě domu. A když myslím domu, myslím tím do New Yorku. Táta mi volal, že můj trest tu zůstat skončil a já se mohu vrátit ke svému starému životu.
Jenže něco mě silně nutí zůstat v Anglii. Není to můj fotr a ani jeho fajnová přítelkyně. Jsi to ty. Dnešek jsem bral jako poslední šanci, ale ani tak se nenaskytla. Mrzí mě, že tuto situaci jsem zavinil nám oboum.
Moje city nebo co to vůbec je, jsou k tobě stále silné. Neovládám to. Nejraději bych řekl STOP! A přál bych si, abych tu bolest z loučení nikdy nezažil. Omlouvám se a moc mě to mrzí, v životě ti přeji jen to nejhezčí.

Miluju tě. Ano právě až teď jsem si to přiznal. Miluju tě Darcy Foxová.

NeighborKde žijí příběhy. Začni objevovat