Neighbor

26.

Nic jsem neříkala a stále si užívala ten pocit, co právě prožívám.

"Chtěla by jsi víc?" zabrblal mi znovu do ucha.

Přemýšlela jsem. Dlouho jsem neměla sex, sakra dlouho. Ale nechat se tady v kanceláři s Harrym? Litovala jsem líbání, natož se s ním vyspat. Neznám ho ani pořádně a zatím se mi ukázal jen v té špatné stránce.

"Co to děláme?" rychle jsem se odtrhla a šla ke stolu naproti němu.

"Co blbeš kotě?" nechápal a rozhodil rukama.

"Neřikej už mi kotě prosím." byla jsem zmatená.

"Co se děje? Nechceš to snad? Viděl jsem, že chceš." stále byl mimo jako já, ale on asi z jiného důvodu.

"Nic se neděje, jen to byla hloupost. Už nechci, aby se to stalo." řekla jsem a popadla papíry na stole, abych to mohla dodělat doma.

"Co to děláš?" zeptal se.

"Jdu domu. Dodělám to sama." řekla jsem a kráčela ke dveřím, abych odsud už vypadla.

"Počkej." přiběhl ke mně a chytl mě za zápěstí.

Rychle jsem sebou škubla a můj pohled skončil v jeho smaragdech.

"Harry, nech toho. Je to směšné co tu na mě hraješ. Nejsem holka na hraní a už vůbec ne pro tebe. Chápeš?" řekla jsem a stále mu hleděla do očí.

"Nehraju si s tebou kotě." stále mě držel pevně za ruku. Jeho smaragdy začaly tmavnout a jeho tón hlasu byl hrubější.

"To kotě si odpusť." řekla jsem a sklopila hlavu.

Ruku mi pustil a přistoupil blíže ke mně. Začala jsem couvat, dokud jsem nenarazila na zeď.
Jak jsem se cítila? Ani nevím. Strach? Možná, trochu. Ochutnat jeho rty znovu? Nevím. Zmatenost je čím dál větší.
Než jsem se nadála, rukou mi chytl bradu a zvedl jí tak, že jsme si zase hleděli do očí.
Utéct? Ano, dobrý nápad, ale v tu chvíli se jeho měkké rty objevily na těch mých.

Dělám chybu.

"Harry dost. Poslouchal jsi mě, co jsem říkala?" odstrčila jsem ho od sebe.

"Jo, poslouchal a řekl jsem, že to tak není." řekl a šel zase ke mně.

"Stůj." zastavila jsem ho rukou.

Ale nic. Šel furt.

"Ani krok Harry." křikla jsem. Konečně se zastavil.

Rychle jsem otevřela dveře a vyběhla ven. Modlila jsem se ať už jsem pryč z budovy.

Doma

Přiběhla jsem domu a zaběhla rovnou do svého pokoje. Brit se Zaynem si mě ani nevšimli, jelikož byli zabraný do televize.

"Co se to děje? Tohle se nemá dít. Né mně." říkala jsem si v duchu.

Vyndala jsem papíry co mám dodělat a pustila se do práce.

*Harry*

Už jsem asi hodinu doma a přemýšlím o Darcy. Nikdy o holce nepřemýšlím, vlastně o nikom. Naposledy, kdy jsem přemýšlel bylo to, když mi umřela máma. Otec na nás celá léta sral. To bylo naposledy co jsem se nad někým zamýšlel.

Nesnášeli jsme se a teď ani nevíme co se děje. Kurva, dohajzlu nic se neděje a dít nebude.

Vytáhl jsem telefon z kapsy.

"Ahoj Harry." uslyšel jsem její hlas.

"Čus Samantho, stav se. A rychle." řekl jsem do mobilu.

"Vyrážim" nebyla by to ona, kdyby hned nepřijela.