Neighbor

86.

"Rád tě zase vidím." svůj úsměv rozšířil o něco více a ukázal mi tak jeho nádherné zuby. Říkala jsem mu, že mu dám číslo až se potkáme a že musí věřit na osud, na který já doteď nevěřila.

"I já tebe." vynuceně jsem se usmála. Doteď jsme dělali, že tu Harry vůbec není a tím si myslím, že ho to určitě vytočilo o něco více.

"Ja jsem Joye. Potkali jsme se v letadle. Sice né mo za hezké situace, ale teď už je to lepší, jak tak koukám." zasmál se svému zavtipkování, ale Harrymu do smíchu vůbec nebylo. Vypadal spíše, že by ho tu přikoval k regálům a trefoval se kladivama do jeho hlavy.

"No nic, já raději půjdu. Mám ještě spoustu zařizování." protřel si rukama a sjel mě od hlavy až k patě, nacož se Harry napjal.

"Jo, my také už půjdem." očima jsem tikala mezi Joyem a Harrym. Netušila jsem, co se může stát a jak dlouho Harry vydrží se takhle držet. Vidím, že se snaží zuby nehty.

"Rád jsem tě viděl a snad se zase někde potkáme." podal mi ruku.

"Snad ano." usmála jsem se na něj a ruku mu opětovala.

"Měj se kámo." kývnul k Harrymu, který jen cuknul hlavou.

"Snad to příště zase bude osud." křikl, když už byl dostatečně vzdálenej od Harryho.

"No to už si ze mě dělá prdel! Sjede tě tu pohledem, jakoby jsi byla jeho kořist, pak doufá, že tě zase potká a potom nějakej zkurvenej osud?!" štěkl. Byl opravdu rozčílený.

"Harry, uklidni se." chytla jsem ho za paži a donutila ho tak, aby se střetl s mým pohledem.

"Jsi moje! Nikoho jinýho! Jenom moje." na každè slovo dal pořádný důraz. V jeho očí momentálně byla spojena chtíč a zlost. Jeho oči nabraly opět tmavou barvu a já v nich nemohla vidět a najít tu něhu, kterou jsem vždy ráda v jeho očích viděla.

"Já vím Harry. Neodcházím od tebe." pohladila jsem ho po tváři a celým mým tělem projela elektřina.

"Miluju tě Darcy, ani nevíš jak." sklopil pohled.

"Taky tě miluju, mnohem víc než si myslíš."

Jak moc ho miluje, jako moc on miluje jí. On to nikdy nezažil. Ví, že jí musí chránit, střežit jí, jako okov v hlavě. Ví, že je jeho a že se jí jen tak nevzdá.

Tolik chyb, co člověk udělá, ale z každé chyby se také učí. Chyby nám pomáhájí vše udělat znovu a lepší.
Říká se, že do stejné řeky dvakrát nevstoupíš, ale když jde o tebe, vstoupím tam tolikrát, dokud se neutopím.