Neighbor

44.

Pusťte si písničku při čtení.

"Překvapení"

*Harry*

"Jaký překvapení? Vypadni odsud." prskl jsem po ní a stál ve dveří.

"Ale no tak, Hazzoušku." začala se plýžit na posteli po čtyřech.

"Naposledy ti řikám vypadni. Nemám na tebe náladu ani čas." byl jsem tak nasraný, že mi snad šla i pára z uší.

"Co to s tebou je? Nikdy neodmítáš holky. Kor, když jde o jednorázovku." vstala z postele a začala si oblékat své kalhoty a zbytek oblečení.

Má pravdu, nikdy jsem neodmítal jednorázovky, nikdy. Ale teď se něco změnilo. Nevím co, ale něco ano. Stále mám v hlavě Darcy a na jiné nemám ani chuť.

"Chybíš mi." pošeptala mi do ucha.

"Ale ty mně ne." řekl jsem klidným hlasem a ukázal na chodbu, aby už odešla.

"Pořád mě miluješ." hladila mě po hrudi a jela dolu k rozkroku.

Silně jsem se zasmál.

"Promiň, ale tohle je kurva veliká píčovina." stále jsem se smál a trhl jí s rukou, aby jí ze mě sundala.

"Dobře, asi máš špatnou náladu, takže tě nechám být. Ale ještě se ozvu." mrkla na mě a konečně kráčí pryč z mého pokoje a celého baráku.

Mám na tu holku úplnou averzi. Z tý krávy ze mě vyprchal všechen alkohol. Nechápu jak jsem k ní mohl před několika lety něco cítit. Byla první a řekl jsem si, že i poslední. Ale pak přišla ona. Darcy. Tak hrozně se mi dostala pod kůži až to není možné. Ani jsem jí to nedovolil a stejně se tam dostala. Chtěl jsem být uzavřený, nic necítit, ale ona to prostě musela změnit.

"Kurva Darcy." zaklel jsem a rukou prohrábl své kučeravé vlasy ze, kterých jsem jedným tahem svlékl šátek, který jsem měl ve vlasech.

Sedl jsem na postel a myšlenkama zabloudil u Darcy. Chtěl bych cítit její rty na těch mých. Držet její malé ručky. Hladit jí po její hebké tváři a cítit její vůni vlasů. Potřebuji ji vidět.

"Kurva" křikl jsem a vyšel prudce ze svého pokoje. Moje kroky byly rychlé a já měl jediný cíl. Vůbec nevím co se semnou děje, ale bojím se sám o sebe.

Jsem tu. Stojím tu před jejími dveřmi.
Zaťukal jsem a čekal na její přítomnost, kterou jsem cítil, že se blíží.
Srdce mi tluče jako o závod. Můj tep nabírá na rychlosti po každé, co slyším krok blížící se ke dveřím.
Cítím jak mě polévá horko. Strach z odmítnutí je čím dál větší. Vůbec se nepoznávám. Tyhle pocity jsem neměl, nikdy. Nedokážu je zkrotit. Nedokážu je zastavit. Vůbec je neovládám. Bojím se. Ano, já Harry Styles mám strach. Slyšíte to kurva?

A najednou se otevřely dveře. Stála tam ve volných šedých teplákách a bílém uplém triku. Vlasy měla puštěné po ramenech. Tak moc jí to slušelo.

"Harry co chceš?" zeptala se a v očích se jí leskla slza. Můj příchod jí velice překvapil.

"Jsem ztracený." řekl jsem a kráčel vpřed k ní.

Rukou jsem jí chytl kolem pasu a přitáhl si jí k sobě. Kousla se do rtu a tím mi dala znamení. Okamžitě jsem se na ně přisál.
Konečně. Řekl jsem si v duchu.