Neighbor

101.

Ležel jsem na pohovce a ani nevím, jak jsem usnul.

***
Rána.
Bože, co to je za rány? Protáhl jsem se a pořádně si promnul oči. Nemám ani ponětí, jak dlouho jsem spal a kolik je vůbec hodin.

"Zayne?" zachraptěl jsem.

Ale žádná odezva se mi nedonesla.

Vstal jsem z gauče, pořádně se protáhl a zamířil do místnosti, odkud šel randál.

"Je tu někdo?" nic.

V kuchyni jsem si nalil do skleničky džus a hned ho vypil. Na rámus, co tu byl jsem zapoměl a vůbec se mu nevěnoval nevím, jestli to je tim, že jsem unavený a nebo, že ještě na půl spim.

"Pan Styles?" uslyšel jsem za sebou velice hluboký hlas, ale vůbec nikoho mi nepřipomínal.

Položil jsem skleničku a pomalu se otočil za tím neznámým hlasem.

"Ano. Myslím, že je to ten chcípák." další hlas se ozval vedle mě.

Jakmile jsem spatřil ty dvě gorily, hned jsem věděl, kdo je poslal.
Caroolina.

"Co si s ním pohrát." zasmál se jeden z nich.

"To by se mi taky líbilo." pohladil mě po rameni.

"Jsi buzna doprdele? A ty zase s těma třema vlasama vypadáš, jak krteček." zesměšňováni mi před bytkou dělalo dobře.

"Ty chcípáku, co si to dovoluješ?" chytl mě pod krkem a natlačil na zeď ten větší z nich.

"Co si dovoluju ty vopice plešatá? Hovno." prskl jsem po něm a plivl mu do tváře, nacož mě pustil na zem a já nemotorně spadl.

"Ty jsi, ale zlý kluk." přikrčili se ke mně.

"Chcípni." znovu jsem prskl, ale to už mi přiletěla kopačka do obličeje.

Další kop, pěstí do hlavy a několik dalších bolestných úderů do mého těla.

"Už si s ním nechci hrát." uslyšel jsem. Krev byla rozlehlá všude kolem mě.

"Tak to skonči." smích.

"Dobře."

A výstřel.