Neighbor

80.

"Harry, chci aby jsi se na mě podíval." chytla jsem ho za loket. Srdce mi pumpovalo, jako o život. Co mnou teď projíždělo? Strach? Smutek? Zklamání? Ne. Teď mi šlo o to jedno.

"Darcy. Nechci ti ublížit, odejdi!" snažil se mluvit v klidu, ačkoli mu to moc nešlo. Cítila jsem to zavrčení v jeho hlase.

"A co? Mám odejít? Nechat tě tady, aby jsi ublížil někomu jinému? Aby jsem tě opustila? Abych o tebe zase přišla a byla bez tebe? Ne Harry. Ty se na mě teď podíváš a budeš mi čelit tváří v tvář. Řikal jsi, že mě miluješ, tak mi to dokaž." vychrlila jsem na něj během vteřiny.

Pomalu se na mě otočil. Můj tep nabíral na rychlosti. To zkurvené ticho, které nás obklopovalo a i celou místnost.
Jeho zelené oči se na mě upřely, zůžily se , jakmile pohlédl do mých možná trochu plných strachu očí.

Ale vím jistě jedno. Zmizela z nich ta pekelná tmavá barva , ta zlost už tam nebyla.
Rychlým krokem se přemístil ke mně. Trochu jsem se lekla, ale ustála jsem to.

"Kurva." dal vedle mě pěstí do zdi.

Skrčila jsem se a snažila se zachovat klid, jako do teď a zbavit se té paniky, co se mě snažila pohltit.

"Dobrý. Je to v pořádku." překonala jsem se a padla mu kolem krku. Pevně jsem ho sevřela.

"Posral jsem to. Už zase." zachraptil, konečně vážným hlasem. Pod mým zesílení objetí, jsem cítila, jak se uvolnil.

"Ne, je to v pořádku, slyšíš." pošeptala jsem mu do ucha.

"Miluju tě." vydechl a já se začala pomalu také uklidňovat.