Neighbor

7.

Cesta do práce mi utekla rychle, jelikož jsem při ní přemýšlela.

Kdo je ten kudrnáč? Co on je zač? Proč se tak chová?
Je tak zatraceně zvláštní. Myslí si ,že může mít úplně každou, ale to se chlapeček mýlí.
A to jeho chování je tak příšerné. Kdo takové dítě mohl zplodit?
Bože, já bych ho hnala.

"Slečno Foxová." oslovila mě Winí hned jak jsem vešla do dveří.

"Ano?" zastavila jsem se a usmála se na ní.

"Pan Styles vám tu nechal u mě ještě pár papírů, které máte dodělat." podala mi je do ruky.

"Děkuji." usmála jsem se na ní, ačkoli mě to vůbec netěšilo jelikož tu mám už takhle dost práce.

"Latte?" zeptala se a usmála se jako sluníčko.

"Karamelové." odpověděla jsem za chůze k výtahu.

"Zachvíli vám ho donesu." křikla.

Panebože. Jsem zase nějaká unavená, po práci se musím jít natáhnout.

Výtah pípl a já vystoupila a zamířila jsem rovnou do své kanceláře.

Usedla jsem za stůl a pustila se do práce.

***
Den v práci utekl jako voda. Měla jsem dobrý pocit ze všeho co jsem dnes splnila. Říká se, že je špatné se vychvalovat, ale když mě nikdo nepochválí hold to musím udělat sama.

"Brit jsem doma" zvolala jsem mezi dveřmi.

Opět ani hláska jako odpověď.

"No supr, zase se unudím k smrti." řekla jsem si pro sebe.

"Darcy jsem doma." uslyšela jsem jako na potvoru Brit.

"Super, už jsem se lekla, že nebudu mít co dělat." spustila jsem hned na ní.

"Asi tě zklamu." řekla skleslým tónem.
"Co? Proč?" zesmutnila jsem.

"Musím běžet do jedné agentury. Nějaký pracháč si objednal oblek a musím tam být." dopověděla.

Sklopila jsem pohled a hýbla rameny na náznak, že to chápu.

"Ale. Můžeš jít semnou." šťouchla do mě.

"Ne to ne. Něco si vymyslím" usmála jsem se ačkoli jsem vůbec netušila.

"Ale, stejně nic nevymyslíš tak pojď semnou." opět se zasmála.

"No, tak dobře." dlouho jsem se nenechávala přemlouvat.

***
"Ahoj Brit jdeš přímo včas. Zrovna si jdeme říci nějaké informace k zítřejší konferenci a pak jdem na toho chlapce." usmála se nejspíše nějaká Brit spolupracovnice.

"Jo, promiň zapoměla jsem se představit. Jsem Ember." řekla a podala mi ruku s širokým úsměvem.

"Ahoj, já jsem Darcy." potřásla jsem si s ní a hleděla na její bíle zářivé zuby.

"Tak jdem na to." řekla Ember. Konečně vím její jméno.

**
Tak jak jsme se dohodli, ten střih bude takhle." ukázala nějaká páni zvláštně oblečená na plátno na kterém byl jeden z návrhů. Upřímně bych si ho nikdy neoblékla.

"No já jsem myslel, že by jsme tam mohli upravit ten límec. Dát tam třeba nějaké perly nebo tak." ozval se mladík, který seděl přímo zamnou.

"Ale takhle už jsme se domluvili, neni čas to zase měnit. Zítra už ho mamé představit." řekla opět žena u plátna. Já jak magor jsem jen hýbala hlavou na toho, kdo právě mluvil.

"Já bych to také možná pozměnila." ozvala se Brit. Koukla jsem na ní a potichu se zasmála tónu, kterým to řekla. Zněla jak přidušená žába co trpí velkým astma. Jen po mně hodila pohledem, abych to už nedělala.

Ze změny kostýmu se to zvrhlo na hádku. Všichni se překřikovali, řvali na sebe, no prostě děs. Už se těším až to skončí.

***
"No hurá." řekla jsem Brit, když jsme vycházely ze dveří kanceláře, kam už nikdy nechci ani vkročit.

"Toho si nevšímej tu ženskou u toho plátna tu nemá nikdo rád. Říká se jí zapuchlá ježibaba." zasmla se a hodila přeze mě ruku.

Vešli jsme do místnosti, kde byli velké fotoaparáty, světla a všechno prostě. Rozhlížela jsem se jako bych to viděla poprvé.

"No, ale, ale. My na sebe, ale máme veliké štěstí." uslyšela jsem ten nechutný hlas, který jsem doufala, že dnes neuslyším.