Neighbor

28.

"Co tu děláš?"

***
"Nejdříve se prosím oblékni." ruku jsem si držela před očima.

"Nikdy si neviděla nahého chlapa?" snažil se opět zavtipkovat. Stála jsem na chodbě a v jedné ruce držela papíry se kterými jsem potřebovala pomoct.

"Jsi už oblečený?" řekla jsem už vážným tónem.

"No jo, už jdu." slyšela jsem kroky, takže asi vážně poslechl. Ruku jsem si odendala z obličeje a opřela se o zeď. Zadívala jsem se na protější stěnu, díky, které jsem ani nevnímala,že na mě Harry mluví.

"Slyšíš mě?" lusk mi prstama před očima.

"Jo. Promiň." řekla jsem a pohled směřovala už na něj. Stál naproti mně v černých teplákách. Neměl triko a já měla co dělat, abych si neprohlížela jeho obrázky, které mu zdobí kůži. Pohledem jsem spočinula v jeho smaragdech, ve kterých se každá dívka ztratí.

"Co jsi chtěla? Asi je to důléžité, když si přišla až ke mně domu." kráčel pryč chodbou a já šla za ním jak pejsek na vodítku.

"Potřebuju pomoct." řekla jsem a otevřela papíry při cestě ze schodů.

"Pomůžu ti rád." otočil se na mě s nadrženeckým pohledem.

"S papíry do práce ,úchyláku." řekla jsem a mrkla na něj.

"Za toho úchyla nevím, nevím." usadil se v obýváku do křesla a já naproti němu na gauč.

"Koukej, tady vůbec nevím co napsat." ukázala jsem na jeden otevřený případ.

"No, že ji šoustá." naklonil se pro sklenici s vodou, která ležela na stole a upil z ní.

"Harry." řekla jsem a hodila na něj jeden z mých vážných pohledů.

"Prostě, že jí znásilňuje a občas mlátí." řekl a opřel se.

Zadívala jsem se na papír předemnou. Představila jsem si jak žena trpí. Je v koutě a nezmůže se oproti tomu debilovi na nic. Nesnášim muže, kteří ubližují ženám. Jsou to ubožáci.

"Ty jsi si zas něco dala?" vyrušil mě Harryho hlas.

"Co?" koukla jsem na něj a vytrhla se tak z té hnusné představy.

"Už podruhé mě vůbec nevnímáš." opřel se lokty o kolena.

"Kdo by tě také vnímal." zašeptala jsem.

"Hele já nechtěl pomoct." rozhodil rukama.

"Příště se raději zeptám svého záchodu, protože i ten mi odpoví slušněji." prskla jsem.

"Haha. Napiš to tam už." ukázal na papír a já bez jakékoli připomínky tak udělala.

Sedíme tu s Harrym asi už tak hodinu a půl a já už jsem i docela unavená. Oči se mi zavírají, že sotva čtu a rozeznávám písmenka na papírech. Husí kůži mám po celém těle, jelikož mi je i celkem zima.

Protřela jsem si rukama a trochu se zachvěla.

"Je ti zima?" zeptal se.

"Ani ne." usmála jsem se a doufala, že to budeme mít zachvíli hotové.

"Dojdu ti udělat čaj." zvedl se a kráčel ke kuchyni.

"To je dobrý, udělám si ho doma." řekla jsem a opět se zachvěla.

"Na." hodil po mně svůj svetr a ztratil se v kuchyni.

***

*Harry*

Po Samantě návštěvě, kterou jsem vyhodil přišla Darcy. Uvnitř mě jsem byl hrozně rád, že jí opět vidim, ale druhá strana ráda nebyla. Měl jsem jí celý den v hlavě a teď tu přes dvě hodiny sedí u mě na gauci.

Ani jsem si nevšiml, že už cvakla konvice.
Do hrnečku jsem nalil vařící vodu ze které šla pára, která se mi vanula přímo do obličeje.

"Tady máš..." ztichl jsem, jakmile jsem jí zahlédl položenou na gauči a jak spokojeně oddychuje.

Hrnek jsem položil na stůl a přemýšlel jestli jí vzbudim a nebo ne.
Přisedl jsem si k ní a chvíli na ní jen tak hleděl. Každý její rys obličeje jsem prozkoumal. Pramínek vlasů jsem jí zastrčil za ucho a přejel jí prstama po tváři.

Vstal jsem a její tělo opatrně uchopil do náruče. Je lehounká jako pírko.

Chlapec nese dívku, kterou bude už jen chránit. Nese svojí drahou polovičku, která mu ukáže pravé štěstí, ale naopak i bolest.