Neighbor

56.

Po práci jsem přišla domu a měla zmeškaný hovor od své mámi.
Okamžitě jsem jí vytočila. Musim za ní brzy odletět. Všichni mi hrozně chyběj.

"Ahoj zlato." řekla šťastně do telefonu má máma.

"Ahoj mami." odpověděla jsem a pro sebe se uculovala. Z jejího hlasu se mi vytvořily slzy v očích.

"Jak se máš? A co práce? A nějaký klučina konečně? Hrozně ráda tě slyším zlatíčko." zasmála se a na konci jí smutně klesl hlas.

"Ano, práce je fajn. Stále mě baví a hlavně mám dobrý plat. Jinak se mám dobře, ale chybíte mi, hrozně moc. A kluci no možná jeden." řekla jsem a cítila jak moje tváře nabývají červeně.

"Tak hlavně,že se máš dobře holčičko moje. Taky nám moc chybíš a doufáme, že za námi brzy přijedeš. A povídej mi i něco o tom hochovi."

S mamkou jsme si povídaly asi hodinu. Vyprávěla jsem jí o Harrym, o práci a pak o dalších věcech, kterých chtěla slyšet.

Pak jsem se zvedla z gauče, šla se převléct do domácího a chystala se jít udělat nějaké jídlo.
Najednou mi zavibroval telefon a já se odebrala k němu.

-Harry-

Ahoj kotě. Přijď ke mně v půl deváté. Mám pro tebe překvápko.

Dočetla jsem sms a musela se nad ní pousmát.
Myslela jsem si, že je chyba dát Harrymu druhou šanci, ale mohu říci, že jsem za to ráda.
Ten kluk mi přirostl k srdci. Nenáviděla jsem ho, ale teď k němu něco cítím. Něco silného.

Je osm hodin, to znamená, že mám půl hodiny. Rozhodla jsem se ,že se trochu upravím.
Odebrala jsem se do koupelny, připravila si líčidla a zapla žehličku na vlasy.
Odeběhla jsem ke skříni, ze které jsem vytáhla uplé červené šaty a navlékla je na sebe.
Pak jsem se vrátila zpět k úpravě mého obličeje.

**
Bum. Je půl deváté a já jsem před Harryho barákem. Srdce mi tluče o něco rychleji, jelikož se těším opět na jeho přítomnost. Těším se až ucítím jeho vůni. Až pohlédnu do jeho krásných očí, které mě dostávají do kolen. Těším se až se mě dotkne a mně se po celém těle vytvoří husí kůže. A na to, až se jeho rty spojí s těmi mými.

Něco mě zarazilo. Dveře byly otevřené.

"Harry?" křikla jsem a pomalu dveře otevírala , ale nic.

Vešla jsem dovnitř a slyšela divné zvuky. Vydala jsem se za nimi do druhého patra po schodech.

Když mi bylo jasné co to je za zvuky, modlila jsem se, abych tam neviděla to, co by mě poslalo do kolen. Blížila jsem se k jeho dveřím a zvuky vzdychající dívky byly hlasitější a hlasitější.
Najednou jsem se ocitla v jeho otevřených dveří a naskytl se mi tak pohled na nahého Harryho a Caroolinu.

Jakoby mi někdo bodl nůž do srdce. Vše kolem mě se zastavilo. Srdce mi tlouklo rychle, ale úplně z jiného důvodu než jsem myslela.
SlZy se hned vyřítily na povrch. Jeho oči se střetly s těmi mými.
Moje oči ukazovaly, zklamání, smutek, nečekanost a zmatenost. V jeho očích byla lítost.

Tak moc jsem mu chtěla dát facku. Bušit do něj tak, aby ho to bolelo jako mě. Ale teď jsem se nezmohla ani na slovo a ani na jediný krok. Žádná bolest by nebyla jako ta moje.

Otočila jsem se a s proudy slz, které se řítily z mých očí jsem utíkala domu.

Ta zlost, ta zklamanost, ta bolest , co mě tolika bolí u srdce je nepopsatelná.
Tolik mi teď ublížil.

Přiběhla jsem domu, zamkla dveře a sjela jako hromádka neštěstí podél zdi.

Tak moc potřebuju obejmout. Tolika tady teď potřebuju oporu.

"Mami, Britney. Kde jste?" zakuňkala jsem a dál propadala v hysterický pláč.

Proč? Proč člověk, kterého milujete a byly by jste pro něj cokoli udělat vás takhle podrazí? Tolik vám dokáže ublížit jen on.
Srdce si nikdy nevybírá, prostě někdo přijde a ono si ho vybere. Celé se mu otevře, ale většinou ten někdo ho veme hodí nazem a jen tak odejde.
Moje srdce bylo zamknuté, přišel on s klíčkem VIP.

Slyšíš to?

Co?

"Ten její pláč"

"Ano."

"Tak si zatleskej, protože všechny ty slzy jsou jen kvůli tobě."

Ahojte, tak co na to říkáte? Budu ráda za komenty. Zdá se mi, že se vám příběh moc nelíbí :(