Neighbor

9.

"Zabiju jí." řekla jsem si v duchu, když jsem dosedla do auta na zadní sedadlo ke kudrnáčovi vedle kterého si zasedla Brit.

"Tak kam to bude?" mrkl po Brit a na mě se otočil s takovým zvláštním výrazem, ani nevím jak bych ten obličej popsala.

"Jen na parkoviště." řekla svůdně Brit.

"Jak si přejete madam." dořekl a uchopil silněji volant.

"A co ty? Žádný kravín poblíž neznám, takže nevím kde tě mám vyhodit." zachichotal se.

"Ježiš, to bylo tak vtipný." vydala jsem ze sebe ironický hlasitý smích.

Brit po mně jen hodila vážný pohled. Jakoby jim řikala drž hubu.

"Tak jsme tu." řekl a zastavil na parkovišti.

"Ještě jednou moc děkujem. Heh. Ani nevím jak se jmenuješ." zasmála se Brit.

Bože. Co to s ní je? Flirtuje s ním jak nějaká puberťačka.

"Jsem Harry." řekl a koukl po mně.

"Já jsem Brit. A tohle je..." než stačila říci mé jméno táhla jsem jí už ze dveří.

"Díky votrapo." mrkla jsem po něm a snažila se zavřít přední dveře od spolujezdce.

"Dostanu tě baby." křikl než se dveře dovřely.

Nad jeho hláškou jsem se jen zasmála.
"Co to děláš? Takhle mě vytáhnout hnusně z auta." začala se Brit urovnávat a uhlazovat.

"Prosimtě. On je debil. Vsadím se, že ohne vše co se hýbe nebo mluví." drkla jsem do ní.

"V tom případě v posteli bude jako drak." tleskla si.

"Drak s nemocí HIV." zasmála jsem se.
"To ne. To si určitě dává pozor." dořekla a mi směřovaly k mému autu.

"To je hodin." řekla jsem při cestě domu.

Ale ticho.

Otočila jsem se na místo vedle mě a zahlédla Brit jak spokojě oddychuje.

**
"Brit vstávej. Jsme doma." šťouchla jsem jí prstem do ramene.

"Co? Já nespim, teď zatoč do leva." začala mluvit nesmysly.

"Jsme doma trdlo." koukla jsem na ní a luskla jí před očima, aby se vzpamatovala.

"Jo, promiň." odepla si pás a vystoupila z auta. V této činnosti jsem jí hned následovala.

Když jsem zamkla auto zahlédla jsem Brit jak nepozorovaně stojí a ani nedýchá. Koukla jsem se jejím směrem. Aha, chápu. Kudrnáč jménem Harry stál na terase bez trika. Všimla jsem si jeho černých obrázků zdobících jeho tělo.

"Brit?" zeptala jsem se.

"Co zas?" řekla nevnímatelně.

"Utři tu slinu co ti stéká po bradě." ukázala jsem prstem na svou bradu.

"Co? Kde?" začala si po ní přejíždět.

"Seš blbá" řekla, když zjistila, že si z ní jen střílim.

"Ty zas úplně mimo." obešla jsem auto a šla směrem ke vchodovým dveřím.

"Neřikej, že neni k sežrání." stále koukala jeho směrem.

"No, je. Asi už někdo sežral jeho mozek." otočila jsem se na ní.

"Seš dnes fakt milá." udělala na mě ironický úsměv.

"K tvým službám." řekla jsem a odemykala dveře.

***
"Brit? Jdu si zaběhat." křikla jsem, když jsem si nazouvala boty na běhání v chodbě. Brit si nejspíš dává teplou koupel o které mi po příchodu domu básnila.

"Jojo." krátce, odpověděla.

Je půl osmé večer. Venku je docela tma, mám ráda běhání po večerním městě.
Atmosféra je tak uvolněná , všude jsou rosvícená světla, která odráží světelné paprsky.
Lidé se chodí procházet ze svými nejbližšími. No nezní to skvěle?