Neighbor

23.

*Darcy*

Ráno jsem vstala se zazvoněním budíku do práce. Ani jsem si nevšimla, že skončil víkend a včera na pařbě to trochu přehnala.

Než jsem odkráčela do koupelny, všimla jsem si zprávy na mém telefonu.

"Ahoj Darcy, doufám, že to vše zatím dobře zvládáš. Dnes ti na výpomoc přijde můj syn. Doufam, že si budete rozumět. S pozdravem pan Styles." dočetla jsem zprávu a šla vykonat hygienické činnosti.

***
"Ahoj Wini." mile jsem po víkendu přivítala mou sekretářku.

"Dobrý den slečno Foxová. Jaký jste měla víkend?" příjemným tónem se mě optala.

"Mohu říci, že náročný." zasmála jsem se a odešla ještě s kruhy pod očima, které nešly moc zamakeupovat.

Wini se jen zasmála, jelikož jí došlo, že jsem asi flámovala celý víkend.

***
Opět jsem měla kupu papírů na svém stole. Je jedenáct hodin a já mám půlku zasebou.

"Crrr." začal mi vyzvánět pracovní telefon.

"Prosim?" promluvila jsem.

"Slečno Foxová, máte tu toho pomocníka. Je to panův Stylesův syn a je celkem pohledný" zašeptala Wini. Zasmála jsem se a pobídla ji, aby mi ho poslala nahoru.

Začala jsem přemýšlet jaký asi bude můj nový spolupracovník. Bude asi mladý. Doufám, že to nebude žàdný namyšlený hajzl.

Najednou se ozvalo ťukání na mé dveře.

"Dále." křikla jsem. Vstala jsem a upravila si sukni.

Dveře se otevřely a mně snad vypadly oči z ďůlku.

"Ty,ty,ty." začala jsem koktat.

"Ano jsem tvůj nový spolupracovník." povrchně se usmál a vkročil do mé kanceláře.

"Zdáš se mi." začala jsem luskat prstama.

"Nezdám, stojím tu." zasmál se.

"Ne, to neni možný." přešla jsem k němu a píchla do něj prstem.

"Jsi zfetovaná?" koukl na mě a já se zastavila.

"Tak dost. Kde je kamera?" rozhodila jsem rukama.

Nechci tu jeho! Dva měsíce? Nikdy!!

"Jaká kamera? Měla by jsi se jít vyspat domu." pozoroval mě.

"Ne opravdu. Sranda skončila, vypni tu kameru. Další tvůj vtípek. Nevím jak jsi zjistil, kde pracuju a že mám mít nového kolegu, ale tohle je opět moc." ukazovala jsem prstem po místnosti.

"Žádná prdel tohle neni. Zavolej mému debilnímu fotrovi." ukázal na telefon.

Pomalu jsem se začala vzpamatovávat, že on asi bude můj kolega.
Obešla jsem ho a šla se usadit ke svému stolu.

"Takže." skřížila jsem si ruce na prsou.

"Takže?" opřel se o můj stůl a propaloval mě jeho smaragdy.

"Ty a já tady dva měsíce? V jedné místnosti. " zadrhávala jsem se a klepala nohou.

"Ano, ty a já." usmál se a mrkl na mě.

"To nejde." řekla jsem.

"Ale kotě. Užijeme si to." skousl si ret.

"Nikdy." prskla jsem.

Stále nemohu uvěřit, že zrovna on. To je naschvál. Bůh mě prostě nemá rád. Vždyť jsem nic tak špatného neudělala. Proč zrovna já?

"Začnem?" šibalsky se usmál.

Omlouvám se za později přidaný díl. Dobrou noc.