Neighbor

42.

"Co, co, co?!!" vykoktávala jsem ze sebe.

"Je to v prdeli." rozbrečela se Brit.

"Ví o tom Zayn?" zeptala jsem se jí a přikrčela se, abych jí mohla obejmout.

"Ne. A nechci, aby to věděl. Půjdu na potrat." řekla a utřela si slzu, která jí právě stékala.

"Myslíš, že je to dobré mu to neříkat?" zkroutila jsem svá ústa a rukou jí přejížděla po paži.

"Vim to." zvedla se a mířila ven z koupelny.

"Kam jdeš?" křikla jsem na ní a rozešla se jejím směrem.

"Jdu se opláchnout." zařvala a vybýhala rychle schody.

Svlékla jsem si kabát a šla ho pověsit na věšák do chodby.
Najednou se ozvalo klepání na dveře.

Kruci. Co, když je to Zayn? Mám říct, že Brit není doma? Nebo si vymyslet nějakou lež?
Přešla jsem ke dveřím a podívala se kukátkem, kdo se za nimi nachází.
Byl to Harry.

"Darcy, otevři ty dveře. Chci s tebou mluvit." stále ťukal.
Chytla jsem za kliku, ale během chvíle si to zase rozmyslela.

On si tam s ní užil a teď půjde zamnou? Ale, co když s ní nic neměl? Řekl by mi vůbec pravdu. Posadila jsem se ke dveřím a čekala. Jenomže jsem zavadila o botník a na zem spadly dva páry bot, které udělaly rámus.

"Vím, že tam jsi." řekl už zoufalým hlasem.

Stále jsem byla jako myška a nehodlala cokoli říct.

"Prosím, nic jsem s ní neměl. Věř mi." bouchl do dveří a já se lekla.

Zvedla jsem se a konečně se odhodlala otevřít dveře.

"To je dost." stál tam s roztomilým úsměvem.

"Jo. Co jsi potřeboval?" zeptala jsem se nezajímavě.

"Co jsem potřeboval? Zmizela si jak pára mad hrncem. " zazubil se na mě.

"Ne. To ty jsi zmizel s Carolinou jak nadržený pes co viděl čubu." prskla jsem po něm. Nevím co to do mě vjelo, ale nemohla jsem se udržer, byla jsem jak puštěná ze řetězu.

"Co?" vykulil na mě oči.

"Ale nic." řekla už jsem klidným tónem a pohled sklopila dolu.

"Nic jsem s ní kurva neměl a i kdyby ano tak ti to může být úplně jedno." křikl po mně.
Pohlédla jsem zpět na něj. Jeho oči byly o něco tmavší než předtím, žíly měl vystouplé a ruce zatínal v pěsti.

"Máš pravdu, může mi to být úplně jedno." snažila jsem se to říci klidným hlasem. Jen jsem se na něj ironicky usmála a zadržovala slzu, která se už blýskala v mém oku.

Proto jsem rychle zabouchla dveře.

Odkráčela jsem rychle do kuchyně a vyndala z lednice vychlazený pomerančový džus, který jsem přelila do sklenky.
Rychlým tahem jsem se napila.

"Ťuk" opět rána do dveří.

Vyběhla jsem tam a dveře otevřela.

"Jdi už do..." zasekla jsem se,když tam stál Zayn. A kurva.

"Je tu Brit? Celý den mi neodepisuje a nebere telefon." spustil a na jeho výraze šla vidět ustaranost.

"No, no." zakoktávala jsem se.

"V pořádku Darcy." uslyšela jsem Britney hlas za sebou.
Odstoupila jsem ode dveří a nechala tak Zaynovi volný vstup.

"Proč mi celej den nebereš dohajzlu telefon?" křikl na ní, když vycházeli schody.

"Můžeš počkat až zajdem alespoň do pokoje." řekla Brit kuňkavým tónem.

Přesunula jsem se na postel a pustila si film. Doufám, že si to všechno vyříkají.

***
Na film jsem koukala už něco přes hodinku. Ale stále mě trápila hádka s Harrym.
A proto jsem vstala a rozhodla se, že za ním zajdu se mu omluvit.

Popadla jsem kabát a vyšla ven. Vím, že Zayn je u nás a zbytek kluků jelo zas někam pryč a tak jsem měla více prostoru si s Harrym promluvit.

Stála jsem před jeho dveřmi a jemně zaťukala.
Nic. Skusila jsem to po druhé. Uslyšela jsem krkoky, které se blíží ke dveřím.
Najednou se otevřely.

"Carolino?" řekla jsem a srdce mi začalo rychle tlouct.