Neighbor

78.

"Zlato? Darcy, vnímáš?" upozornila mě Timmy, že nejsem ducha přítomna.

"Ano. Jistě, že ano." odtrhla jsem od něj svůj moc zamyšlený a vystrašený pohled. Timmy si toho všimla, ale raději nic nekomentovala a jen mě probudila z mého zaseklého tranzu.

Husí kůže mi přeběhla po těle, když můj pohled strnul na něm samém. Hned se mi v hlavě vybavily ty nechutnosti, co řikál a jeho slizské ruce, co se dotýkaly mého nehybnoucího těla. Ale můj strážný anděl mě tam v tu chvíli ze všeho vysvobodil. Byla jsem mu vděčná.

Najednou se okolo mě obmotaly svalnaté ruce, které jsem poznala díky elektřině, co projela mým tělem pod jeho dotykem.
Do rukou mi dal drink a já mu jako odpověď místo děkuji, jen líbla pusu na tvář.

"Kluci tohle je Harry. Darcy přítel." vstala Timmy od stolu a ukázala na Harryho. Vím, že mu to nebylo v tuto chvíli moc příjemné, stejně jako já, je nerad středem pozornosti.

Upřeně jsem koukala na Harryho výraz a čekala až se zastaví u jisté osoby jako já.
Netrvalo dlouho a Harryho výraz se změnil na pěkně nasraný. Cítila jsem jak mi jeho ruka začala drtit bok, který mi teď pevně svíral. Druhá ruka se mu zaťala do pěsti a na čele mu opět vyskočila jeho dokonalá žíla.

"Pojďte si sednout" Timmy ukázala na volné místo a já s drtící rukou na mém boku se přemístila na židly.

"Harry, kde pracuješ?" zeptal se Timm nastávající a přátelsky se na něj usmál. Byla jsem ráda, že s ním navázal kontakt a dostal tak jeho pohled z Victora.

"Ve firmě svého otce. Je velice dobrý právník a ředitel jedné z mnoha vysoce postavených budov." řekl Harry klidným hlasem a hned po té se na mě usmál.

***
S Timmy jsme seděly a smály se věcem, co jsme drbaly. Harry a Timmy snoubenec se bavili na baru a popíjeli drinky.

"Skočím si na záchod nebo se počůrám." zasmála jsem se a zvedla se ze židle.

"Dobře." krátce odpověděla.

Cítila jsem alkohol v mé krvy. Nohy se mi při cestě motaly a má hlava nabírala na rychlém a teplém koloběhu krve.

Když jsem vycházela z toalety zachytily mě pevné ruce a přimáčkly na zeď.

"Victore, okamžitě mě pusť." zavrčela jsem na něj.

"Ne. Počkej, neni to tak jak si myslíš." stále mě silně držel přimáčklou u zdi.

"Co chceš?" prskla jsem po něm a modlila se, aby to neviděl Harry.

"Omluvit se." sklopil pohled a já nevěřícně koukala.

"Cože?" přestala jsem se vrtět.

"Omlouvám se za to, jak jsem po tobě vyjel. Opravdu mě to mrzí, nevím co to do mě vjelo." vypadalo, že ho to opravdu mrzí.

Ohlédla jsem se do prava a viděla kurva nasraného přicházejícího Harryho.

Tak co na to řikáte? Doufám, že se vám příběh nepřestal líbit :(